Popularita antistresových omalovánek pro dospělé

ČRo Plus
-
Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Nedávno se v médiích objevila zpráva, že v obchodech docházejí pastelky. Ne, nebojte se, není tomu tak. Ale faktem je, že tužky, pastelky, Progressky a dokonce i ořezávátka jdou na dračku. Způsobila to prý popularita antistresových omalovánek pro dospělé. A zájem je už i o spojovačky, kde jezdíte tužkou pouze od bodu k bodu. Co lidem přináší tato jednoduchá výtvarná činnost? A může mít skutečně léčivé účinky? Příjemný poslech přeje Lucie Vopálenská.
A začneme u předmětu, který každý z nás velmi dobře zná. U obyčejné tužky. Jak se vyrábí, zjišťovala Mária Pfeiferová.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Českobudějovický závod KOH-I-NOOR sídlí stále v budovách, kde se tužky začaly vyrábět už na konci devatenáctého století. Továrnou mě provází vývojář Vladimír Liebl a prvním krokem je výroba takzvané surové tužky z tužkárenských prkýnek. A ta se vyrábí například z cedru z Kalifornie, Sibiře nebo z lípy. Dobrý den.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Takže surová tužka přichází na další operaci, a to je lakovací stroj, kde tužka speciálním postupem je protlačována vlastně skrz kotlík s barvou, tužky padají na sušící pás a procházejí sušícím tunelem, na jehož konci vlastně padají do zásobníku a vracejí se nazpět. Většinou tužky procházejí třikrát barvou a dvakrát až třikrát vrchním lakem. Pak vlastně po tom průchodu vlastně ta tužka už je úplně krásně suchá, jo?

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Ano, ano. A jsou to tedy ty klasické tužky s barvou žlutohnědou.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Klasická KOH-I-NOORka.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Na shledanou.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Takže teď máme vlastně tužku hotovou, máme ji nalakovanou, namáčenou, vypadá krásně, a potřebujeme ji ohrotit, ořezat, ano. Tak, jdeme dál.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Takže všude kolem nás jsou tisíce tužek. Desetitisíce. Statisíce?

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Spíš statisíce.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Kolik vy máte tu denní produkci?

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Denní produkce je přibližně kolem půl milionu tužek denně.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Pane jo. Můžu dál?

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Jo. Takže tužku máme nalakovanou, a dochází k dalšímu vlastně zkrášlení vlastně tý tužky, a to je máčení. Dobrý.
No, a teď se nacházíme vlastně v hale ručního balení, kde se vlastně balí ty nejkrásnější, nejkvalitnější tužky do uměleckejch souprav, do dřevěnejch kazet, kdy vlastně chceme, aby ty tužky byly perfektně uložený, krásně vytočený, vytočený značkou nahoru, můžeme se podívat. Takže vidíme příklad ručního balení do plechových obalů. Momentálně tady to je export do Spojenejch států.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Hm. Takže tady už stroje nejsou, tady už jsou opravdu ty lidské ruce.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
No, tady se balí vlastně nejkvalitnější a nejdražší naše výrobky.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
S Vladimírem Lieblem stojíme nad takzvaným kabinetem, a to je přehled výrobků, který KOH-I-NOOR ...

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Pro suchou malbu.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
... pro suchou malbu vyrábí.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
V prvním šuplíku je celkem sto dvacet odstínů suchých kříd, k tomu jsou ještě doplňkové odstíny. V dalším šubleti jsou vlastně naše standardní výrobky, a to vlastně tužky KOH-I-NOOR.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
A já jenom musím říct, že opravdu ten design těch tužek je úplně stejný, jako ho znám od svého dětství.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Samozřejmě, protože tužky KOH-I-NOOR v tomto provedení se vyrábějí od roku asi 1890 nebo 1889. Žlutá tužka KOH-I-NOOR má název podle diamantu, který je v anglickej koruně, pochází z Indie, KOH-I-NOOR znamená hora světla a má nažloutlou barvu, takže podle tohoto diamantu ty tužky jsou žlutý. Další jsou opět sady kreslířské, a to buď s grafitovými tuhami, anebo s tuhami pastelovými. Zase akvarelové, anebo klasické.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Vladimír Liebl pracuje v KOH-I-NOORu padesát jedna let a vidí, jak se vyvíjejí ty trendy, kdy se pastelky prodávaly více, kdy méně. V poslední době je trend malovat. Možná, že ho vyvolaly antistresové malovánky, možná, že ty důvody jsou jiné.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
My to vnímáme tak vlastně, že dneska lidi jsou zahlcený elektronikou. Počítače, notebooky, tablety, mobilní telefony, a tak dále, a tak dále. A lidi postupně si uvědomujou, že by se měl..., vlastně měli věnovat nějakej kreativní činnosti, aby vlastně po nich vzniklo nějaký dílo, který sami vytvoří. A ten trend od roku je čím dál tím silnější, a je to vidět i na veletrzích, že jako spousta firem, který vyrábí kreslicí a psací prostředky, trvale vlastně zvyšujou svůj obrat a rozšiřujou sortiment, aby uspokojily zájmy vlastně zákazníků.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Co říkáte fenoménu antistresových omalovánek?

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Antistresové omalovánky je trend teď poslední doby, samozřejmě, že na tom taky participujeme. A firmám, který se zabývají těmato omalovánkama, vlastně dodáváme i pastelky. Dneska je to boom v tejdle oblasti a samozřejmě se na tom podílíme.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Jak jsou na tom Češi v malování? Malujeme více než jiné národy? Nebo kde vy máte tu cílovou skupinu, když zůstaneme zatím u těch pastelek.

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Já vám odpovím velice jednoduše. Protože my vyvážíme do osmdesáti zemí světa, takže vlastně převážná produkce nám odchází vlastně na export. A jsou tam takové státy, jako jsou Spojené státy americké, kde je ten boom daleko větší než u nás. Východ, západ, vlastně celý svět.

Mária PFEIFEROVÁ, redaktorka:
Říkáte, že se přizpůsobujete době, i třeba v těch odstínech. Tak jaké odstíny nebo barvy jsou tedy teď třeba nejprodávanější nebo moderní?

Vladimír LIEBL, vývojář, KOH-I-NOOR:
Jsou odstíny třeba, já nevím, mátová, a odstíny zelené, jeden čas byly v módě i fluorescenční odstíny, zákazníci chtějí výraznější odstíny červené barvy, jo, a podobně. Jo, takže vždycky různé speciální barvy růžové, vždycky je to ohlas na nějaký módní trend, na módní zájmy a na přání zákazníků.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
S Vladimírem Lieblem hovořila Mária Pfeiferová.
V zahraničí jsou omalovánky pro dospělé hitem poslední dva roky. Jak se dostaly na naše domácí pulty?

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Začali jsme s českejma antistresovejma omalovánkama, výtvarnice Daňková a plus Lenka Tréglová, a to byl vlastně začátek v květnu 2015.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Říká Martin Keclík, obchodní ředitel vydavatelství Grada, které na český trh přišlo s omalovánkami jako první.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Jedna z nejlepších a vlastně nejprodávanějších na světě autorek je Johanna Basfordová, takže jsme začali kupovat licence právě i Johanny Basfordový. No, a pak jsme si vybírali po světě ty nejkrásnější, který jsme, který jsme našli.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Odezva je obrovská a pozitivní. Šéf marketingu Grady Jakub Černohorský ji spojuje s tím, že většina z nás podobné věci dělala v dětství ve školce.

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Hodně lidí se k tomu prostě rádo vrací, protože je to jednoduchý.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Není to vracení se jako mentálně právě do té školky?

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Jo, možná, že ano.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A Martin Keclík potvrzuje slova Vladimíra Liebla.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Je to oddych, jak řekla Johanna Basfordová, dospělí si rádi vybarvují, protože jsou unaveni digitálema. Podle ní vzít pastelku do ruky a jen tak si malovat a nebýt rušen Twitterem, to je právě ta největší relaxace, kterou může, kterou může dneska pro dospělýho bejt. Na chvíli vypnout, nebejt rušenej stresem a vším, vším prostě, co se, co se děje kolem něj, a na hodinu denně malovat a vzniknou z toho úžasný věci.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Martin Keclík upozorňuje, že když dáte omalovánku vymalovat různým lidem, vznikne pokaždé trochu jiný obrázek.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Někdo to udělá hodně, hodně do ruda, vyvzteká se tím víceméně, někdo prostě hodně do zelena, uklidní se tím, pustí, pustí svoji, svoji osobnost vlastně prostřednictvím těchhle těch obrázků, no.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Vydavatelství má za sebou opravdu velmi úspěšný rok. Začátky ale nebyly jednoznačné.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
První náklady byly velice opatrný, protože jsme tomu sami příliš nevěřili. A neustále dotiskujeme a dotiskujeme a vylepšujeme ty oma..., ty omalovánky. Takže dneska se ty náklady pohybují opravdu v desítkách tisíc a prodeje se pohybují řádově ve statisících.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A řekněte mi upřímně, pro vás dva je to něco víc než byznys?

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Je. My jsme vůbec nečekali, co všechno se s tím dá dělat. A co všechno, k čemu všemu ty lidi to budou používat. Na začátku jsme si říkali, fajn, je to asi nějaká relaxace, člověk se u toho odreaguje, a pak nám lidi začali psát, že to mají jako deník, že si tam píšou data a zpětně se vlastně kouknou na to, jak se v tu dobu cítili, podle toho, jak ty omalovánky vypadají, tak jakou měli náladu, co se v práci stalo. Potom ty obrázky začali rámovat a dávat je jako dárek nebo to dávali jako celou vymalovanou knihu někomu. Ty lidi si vytvořili takový obrovský komunity tisíců lidí, kde mezi sebou sdíleli, jednak se tam podporují v těch obrázkách a sdílí mezi sebou ty obrázky, jak nápady, barvy, informace o pastelkách, technikách, videa, a je jich hrozně moc, dokonce ...

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Na Facebooku, na Facebooku jsou dvě veřejný skupiny, co se týká našich omalovánek. První skupina je právě zaměřená na ty český autorky, na Lenku Tréglovou a Jolanu Daňkovou, a druhá veřejná skupina je právě věnovaná omalovánkám Johanny Basfordový.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Kvůli velké vlně zájmu vydavatelství dokonce zřídilo webovou stránku Omalovánky Grada.cz, kde mohou lidé sdílet své obrázky a dokonce i soutěžit.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Teď tam probíhá soutěž s HBO, protože jsme vydali omalovánky, který se týkají Hry o trůny.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A jak mi Martin Keclík potvrdil, komunikace se zákazníky je důležitá i pro samotné omalovánky a jejich kvalitu. Kromě pastelek je totiž velmi důležitý i papír, na který si lidé zpočátku stěžovali.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Takže jsme ihned při dotiscích udělali papír s mnohem větší gramáží, dneska to tiskneme na papír stosedmdesátigramovej, což je, běžnej kancelářskej papír má osmdesát gramů, takže víc jak dvojnásobek. A prostě posloucháme naše zákazníky, co chtějí.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jak důležitý je třeba povrch toho papíru? To asi by nemělo být nic lesklého, prostě to musí nějak ...

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
My tiskneme, my tiskneme všechno bezdřevý ofset a děláme to z toho důvodu, abysme, aby se na ten papír dalo malovat jak klasickejma pastelkama, tak fixama, křídama, Progresskama a tak dále. Takže používáme ten nejuniverzálnější papír.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
No, a co teda vaši čtenáři nebo spíš vaši ...

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Vymalovávači.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Vymalovávači, co používají nejčastěji? Pastelky nebo fixy? Spíš pastelky.

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Pastelky. Tím, že jsou nejdostupnější, je jich nejvíc druhů a je to to nejsnazší, s čím můžete začít. Potom až se dostávají k těm dalším věcem, jako jsou ty křídy, případně ty vodovky, anebo různé druhy fixů. To ještě souvisí s tou obálkou, na kterou jste se ptala. Tam jde o to, že vlastně my jsme u některých obálek nebo u některých knížek jsme měli požadavky na to, aby se i ta obálka dala vybarvit, tam jsme řešili to, že prostě když my uděláme obálku takovou, aby se na ní dalo kreslit, nebo aby se dala vymalovávat, tak se zase může spíš ušpinit, když to nebude lesklý, to jsme taky řešili tyhlensty věci, ale u některých jsme to prostě udělali, no. A ty lidi nám potom posílají vymalované obrázky nebo obálky s tím, že je vymalovaná celá knížka a ještě ta obálka zepředu i zezádu, všechno, co se dá.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Vy taky sami malujete?

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
No, už ne.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Já jsem nezačal.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A proč už ne? Proč už ne?

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Protože na to poslední dobou vůbec nemám čas. A já se odreagovávám u spojovaček poslední dobou. To je něco, co mě třeba chytlo mnohem spíš, protože si vždycky vybar..., spojím pár těch bodů a je to pro mě mnohem větší relaxace než těma omalovánkama. A stačí mi k tomu propiska nebo tužka. A já jsem jeden z těch lidí, který nepotřebuje, teda nechce přemýšlet nad tím, jakou barvu použít. Takže jedu z jednoho bodu do druhýho.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jo. A lidi, když vám píšou, tak potvrzují, že jim to pomáhá opravdu proti stresu? Když se to jmenuje protistresové nebo?

Jakub ČERNOHORSKÝ, šéf marketingu, Grada:
Jo.

Martin KECLÍK, obchodní ředitel vydavatelství Grada:
Je to podpořený v podstatě i, i různejma psychologickejma studiema, že to, že to opravdu funguje proti stresu. Ten člověk, ten člověk se tím vybije a uklidní se. Opravdu se uklidní. Nemyslíte na nic jinýho než na tu, na ten konkrétní obrázek, na tu konkrétní barvu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Uzavírá Martin Keclík, obchodní ředitel vydavatelství Grada. Postoje psychologů, respektive psychoterapeutů, nejsou nikterak jednotné. Hovořila jsem s arteterapeutkou Andreou Hanzlovou. Nejprve mne zajímalo, jak se obecně dívá na obrovský boom omalovánek pro dospělé.

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Je to vlastně dobrý nápad, který se dobře prodává. Když se ukázalo, že ta vlna roste a že lidi to baví, že to mají rádi.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Myslíte si, že můžou pomoct opravdu proti stresu?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Je to otázka, protože co se týká arteterapie, jako oboru, tak omalovánky nepatří do metod práce. A nejde tam o arteterapii, protože v arteterapii jde i o vztah s terapeutem, vlastně je tam ten trojúhelník terapeut, klient a vlastně to dílko, který je nejen kreslené, ale i malované, anebo z hlíny, z jiných materiálů.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Nicméně když se nazývají antistresovými, tak přeci jen mohou ten stres nějak snížit? Už jenom tím, že člověk se soustředí na tu drobnou práci ruční a pravděpodobně vypne, nezabývá se třeba jinými starostmi?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Hm, já mám zkušenost od mých pár klientů, který, asi tři nějaké zkušenosti, že, že říkali, že ano. Nebo že nějak při práci třeba s lidmi s demencí nebo i s onkologickými klienty, že jsem četla, že se u zkoušky nějakých výzkumů, ale obecně to antistresové není jen o vizuální formě, jenom o té výtvarné formě kresebné, to vykreslování, vymalovávání, ale to antistresové se týká samotné tvořivosti lidské a ta doopravdy redukuje stres, dělá jasnost myšlení a vlastně jako kdyby nás odvádí od těch starostí tady a teď do nějakýho prostoru, kde na chvíli třeba zapomeneme, odpočineme si, vypneme a zrelaxujeme, nebo je to nějakej vystoupení na chvíli z toho každodenního běhu, který nemusí být vždy ve stresu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Čili v podstatě je to taková odpočinková činnost, by se dalo říct, ano? Z vašeho pohledu.

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Hm, ano. Já bych to nazvala, že omalovánky nejsou o terapii, ale jsou o odpočinku, o volnočasové aktivitě, a o lidské jako tvořivosti, která dělá tenhle efekt toho od..., odpočinku nebo relaxace, ale je to, je to vlastně jedno, jestli si zpíváme, nebo jestli zatancujeme, nebo upečeme dobrou buchtu. Ale ty omalovánky jsou možná zajímavé tím, že oni jsou najednou dovoleny. Že lidi doopravdy dojdou si koupit ty pastelky nebo je na Vánoce dostanou, a je to prostě najednou dovoleno kreslit, třeba i přes den, a mít ten čas. To je na tom vlastně zajímavý. Že se do toho třeba zapojí i ta rodina a dá, vědí, že má ráda omalovánky a koupí jí nebo koupí krásný pastelky, že to zapojuje pak vlastně celou třeba tu rodinu nebo komunitu, že vznikají právě nějaké komunity přes Facebook a tak dále. Mě tam ještě napadala jedna věc, že omalovánky vlastně nás vrací, že omalovánky sami o sobě jsme zažívali jako děti, a vrací nás i do tohohle období. A to je taky období, kdy jsme vlastně měli míň starostí, míň zodpovědnosti, anebo máme to nějak prostě pocitama propojené na nějaké situace, takže i tam může být ta nějaká zajímavost, že opět je to jako legální, že si můžeme taky malovat, nejenom děti. A je to dokonce takhle podporované, že to leží na všech knihkupectvích a mluví se o tom a, a tak dále.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Je třeba možné, že dnešní doba tomu nějak nahrává? Že se vlastně tenhle záměr podnikatelský setkal s opravdu překvapivým zájmem?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Já si myslím, že doba je rychlá, že se klade hodně nároků, na výkon hodně zaměřená, a že určitě vymizelo třeba hodně městských, v městském životě, ty mezi, ty pauzy a když lidi víc pracovali v přírodě nebo že určitě ten rytmus je jiný, a proto jako jakákoli forma péče o sebe je vlastně důležitá a těch pauz mezi těma úkolama nebo povinnostma a mezi nějakou zátěží, v které třeba ten člověk může být, takže jakákoli ta pauza je vlastně dobrá.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Hm. Pro omalovánky je charakteristické, že jsou předtištěné. Ale ten člověk, který je vymalovává, tak pracuje s barvami. A to podle svého uvážení. Tak by mě zajímal váš názor na tu barevnost. Jestli se v té barevnosti projevuje nějak duše, temperament a nálada momentální?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Myslím si, že v omalovánkách o to úplně moc nejde. Samozřejmě můžeme si volit nějaké barvy, které máme rádi, s těma barvama je tam zajímavá možnost možná další jako fenomén, tady tohohle prostoru těch omalovánek, že já můžu tam vlastně riskovat a nejsou tam ty následky. To znamená, já klidně můžu udělat zelený slunce a fialovou trávu a není tam ten dopad, což samozřejmě v běžným životě ta možnost toho experimentu někdy není. Není možná. Že musíme pak pracovat i s těma důsledkama. Takže tohle spíš je zajímavý. Ta hra s tou tvořivostí. A bavíme se o těch předtištěných omalovánkách, kde není nějaká možnost vlastně jiné té kreativity.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Ta kreativita je v těch barvách právě.

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Ve volbě barev, a, ale ty tvary jsou vlastně zajímavé taky, protože tam už to za mě někdo vlastně přichystal, udělal, a já vstupuju do toho prostoru, možná si vyberu motivy, ale je to tam už vlastně nějak ohraničené a tohle je také zajímavé, že v některých fázích života si dovedu představit, že to je ten efekt, že já mám přesný rámec, že já vlastně jenom vyplňuju, i ty hranice že jsou jasně dané, protože se hodně v životě každý den pohybujem v tom, že musíme neustále rozhodovat, nejsou tam hranice, jsme zahlcovaní, a takže tohle je vlastně opak toho prostoru, kde je to jasně daný, nemusím o ničem rozhodovat, už to za mě někdo udělal.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Umělecká omalovánka, tu vybarví člověk třeba za jeden, za dva dny, může si to zarámovat a je to. Může mít i tohle sebepotvrzující nějaký efekt?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Spíš ten fakt, že něco začnu a něco dokončím. A že je to nějaký omezený tvar a je tam prostě konec. Tak v tomhle se to určitě potkává s tím, že lidi můžou jak v dlouhodobých osobních životních příbězích, kde to nemá jako kdyby konec, nebo i v pracovních věcech, že nevidíme, co jsme vlastně udělali, úplně nemůžeme se na to chytit, šáhnout. Takže tam je spíš, že doopravdy je tam jasný začátek a jasný konec.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Pokud to doděláme.

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Pokud to dodělám. Právě si dovedu představit, že pro někoho vlastně tenhle způsob, ten, kdo má třeba hodně třeba svazující práci, takhle limitovanou, tak že pro někoho to musí být strašný, že nějak vymalovat omalovánku, jo. Takže že vůbec do toho nejde.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Věnoval se někdo vůbec tomuhle fenoménu jako z vě..., vědeckého hlediska? Existuje nějaké studie o omalovánkách, jakékoliv?

Andrea HANZLOVÁ, arteterapeutka:
Já jsem dohledala, že první výzkumný pokus, výzkum byl v polovině devadesátých let. To, co se prokázalo, je, že ta tvořivost vlastně. Že ta redukuje stres a má ty další efekty. Ale co se týká těch omalovánek, tak tam ty názory na to jsou široké.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Uzavírá psychoterapeutka a arteterapeutka Andrea Hanzlová. Od mikrofonu se loučí Lucie Vopálenská, která pro vás tento pořad připravila společně s Máriou Pfeiferovou.