Posouzení zůstavitelovy schopnosti psát a z toho vyplývající formální náležitosti závěti (smyslově postiženého nebo negramotného)

Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 4880/2016, ze dne 30. 10. 2017, řešil otázku, zda zůstavitel, který se umí (pouze) vlastnoručně podepsat, ať již z důvodu negramotnosti nebo zdravotního postižení, musí projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu před svědky (či nikoliv), resp. zda je nutné tohoto zůstavitele považovat za zůstavitele, který není schopen psát ve smyslu ust. § 65 odst. 1 notářského řádu.

Žalobci zpochybňovali platnost závětí sepsaných ve formě notářského zápisu s tím, že v době, kdy byly závěti vyhotoveny, byl zdravotní stav jejich otce (zůstavitele) po mozkové příhodě takový, že nemohl učinit tyto právní úkony, neboť zdravotní stav mu to neumožňoval", že "po mozkové příhodě trpěl pravostrannou hemiparesou, afasií, poruchami symbolických funkcí, s kontrakturami a trofickými poruchami, což mu nedovolovalo činit písemné úkony", a proto "jsou přesvědčeni, že při sepisování obou závětí nebyl schopen vnímat rozsah a obsah těchto písemností a tyto podepsat".

Zjištění skutkového stavu sporného případu

V průběhu řízení před soudy nižšího stupně bylo zjištěno a zhodnoceno, že zůstavitel nebyl v době podpisu předmětných závětí schopen psát, a to v důsledku mozkové mrtvice a ochrnutí pravé poloviny těla, přičemž se (jako pravák) naučil levou rukou napodobit svůj podpis podle vzoru, což však neznamená, že měl funkční schopnost psaní", že rovněž "žalobci prokázali, že zůstavitel v době sepisu předmětných závětí (i v době předcházející) v důsledku zdravotních postižení po mozkové mrtvici (těžká vada pohybového ústrojí, postižení některých mozkových funkcí) nebyl schopen psát souvislý...