Pouť vám odpoví na jakoukoli otázku, říká vozíčkách po cestě do Santiaga

Jan Dušek ze Dvora Králové nad Labem jako první český vozíčkář ujel přes 600 kilometrů po svatojakubské cestě ve Španělsku. Trpí roztroušenou sklerózou, která ho na invalidní vozík připoutala před pěti lety.

Ke světoznámému poutnímu místu v Santiagu de Compostela ho na přelomu května a června doprovodil dvorský dobrodruh Petr Hirsch, který trasu absolvoval už potřetí, devítiletý syn Honza, filmový štáb a jeho kamarádi.

"Došel jsem k závěru, že ani pro vozíčkáře nic není nemožné. Když něco chci, tak jdu a udělám to," říká Dušek, který ve Španělsku oslavil sedmatřicáté narozeniny. Poselstvím jeho putování bylo inspirovat hendikepované, ukázat jim, že na vozíku život nekončí. Dokument bude mít premiéru v říjnu v Praze. Snímek poběží ve 40 českých kinech.

Je těžké zvyknout si na to, že už nejste na cestě?
Není to jednoduché, protože se mi ve Španělsku hrozně líbilo. Nejradši bych tam zůstal, ale kvůli mé nemoci to není možné. Přivyknutí je pro mě složité. Na cestě jsem každý den mluvil se spoustou lidí. Těch zážitků a dojmů je tolik, že si je ani všechny nepamatuji. Budou mi naskakovat postupně.

Jak jste si cestu užíval?
Kdybych řekl, že to bylo jednoduché, nebudu říkat pravdu. Bylo to náročné. Povrch byl kamenitý, blátivý, někdy velmi těžko sjízdný. Kluci mi museli hodně pomáhat. Také počasí nás trápilo. Zažili jsme tam lijáky, zimu i třicetistupňová vedra, která mě vysilovala. Celou cestu jsem ale nakonec ujel na vozíku.

Co se vám honilo hlavou, když jste dorazil před katedrálu v Santiagu de Compostela?
 

  Měl jsem velkolepé pocity. Byla tam spousta poutníků, přicházeli ke mně, klepali mi na ruku, polibky, objímání a tak dále. Byl to cíl mé cesty, kterou jsem nedělal pro sebe, ale především pro lidi, kteří jsou hendikepovaní. Chtěl jsem jim ukázat, že...