Prakticky nevidomá, přesto vystudovala práva. "Často se cítím jako objekt lítosti, bílá hůl je stigma." Toto je příběh Nicole Fryčové

Nicole Fryčová se narodila s takzvanou praktickou nevidomostí, má výpadky v zorném poli a zároveň má sníženou zrakovou ostrost, tato kombinace způsobuje, že skoro nevidí. Pokud vedle ní sedíte, vidí vaši siluetu, ale už nevidí detaily. Jako například jestli se smějete či mračíte. Ve zkratce, je schopná vidět barvy, větší předměty a číst hodně zvětšený text, kdy na obrazovce počítače má nastavenou takovou velikost písma, že má v jeden okamžik na monitoru pouze jedno slovo. S tímto zrakovým postižením však zvládla vystudovat práva na Univerzitě Karlově a nyní pomáhá ostatním. Druhý díl příběhu vyjde v následujících dnech.

Kde je hranice, od které už můžeme považovat člověka za nevidomého? Musí to být tak, že nevidí absolutně nic, abychom ho za nevidomého mohli označit?

Lidé si vždycky myslí, že ten, kdo jde s bílou holí, tak automaticky nevidí vůbec nic. Já vždycky říkám, že to není tak černobílé. Připadá mi, že společnost si myslí, že když má někdo potíže se zrakem, tak automaticky nevidí vůbec nic. Nebo vidí úplně dobře, ale mezi tím podle lidí není nic. Realita je taková, že mezi slepotou a vynikajícím zrakem je řada zrakových vad. Například trubicové vidění, to je, jako kdybyste se dívali přes brčko, kde je sice obraz na...