"Přejí si být slyšeni." Veronika (30) zasvětila život lidem, kteří žijí bez zvuků

Od mládí toužila být novinářkou. Z toho důvodu Veronika Cézová (30) vystudovala žurnalistiku, díky které pracovala po studiích sedm let jako novinářka. Už tehdy jí byla blízká tematika handicapovaných občanů nebo seniorů. Dnes už v médiích nepracuje, zato stojí za projektem "Jsem jedno ucho", kterým se snaží upozornit na neprobádaný a fascinující svět neslyšících, kteří jsou podle ní společností opomíjeni.

Co vás k projektu pomáhat sluchově handicapovaným občanům vlastně přivedlo?

"Vždy jsem cítila potřebu pomáhat slabším. Před rokem jsem si vyzkoušela, jaké to je být dvě hodiny jak vozíčkářka, tak nevidomá či neslyšící. Veřejnost má povědomí o tom, jak pomoci vozíčkáři nebo člověku s bílou holí, ale neslyšící mají neviditelný handicap, takže lidé moc neví, jak komunikovat s lidmi se sluchovým handicapem."

Takže vás zaujal spíše vlastní prožitek z toho, jaké to je být neslyšící, než třeba zkušenost komunikace s někým konkrétním?
 

"Takto bych to asi neřekla. První zkušenost s neslyšícími nebo nedoslýchavými jsem měla se svou babičkou, která měla sluchadlo. Vždy, když jsem k ní přišla a zrovna jej neměla, zavolala na mě: »Podej mi ucho«. Díky babičce jsem věděla, že na lidi, kteří špatně slyší, musím mluvit pomalu a dobře artikulovat, a hlavně, že to...
 
Klíčová slova: