Přišel o sluch, pak mladík skončil na dialýze

Bylo mu deset let, když začal nedoslýchat. Vyšetření prokázalo ztrátu sluchu asi na pětasedmdesát procent. S naslouchátkem se musel naučit žít. Další problémy se ukázaly před dvacátými narozeninami. Ladislav Štercl z Podbřežic začal být unavený a celkově cítil, že není ve své kůži. Doktoři u něj zjistili selhání ledvin, s nímž může právě ztráta sluchu souviset. Zdědil ho.
Začal tedy docházet na dialýzu do Slavkova u Brna. Tu podstupoval třikrát týdně. "Zabralo to pokaždé kolem pěti hodin. V té době jsem zrovna začal chodit na vysokou školu. Musel jsem však studium ukončit, protože jsem nevěděl, co se bude dít. Tak to trvalo víc než tři roky," popisuje čtyřiadvacetiletý Štercl. Transplantace ledvin se dočkal loni v květnu.
Vzhledem k tomu, že nikdo z rodiny nebyl vhodným dárcem, byl zařazený na čekací listinu."V prvním roce jsem se neustále připravoval na to, že půjdu na operaci. Když se ale dlouho nic nedělo, došlo mi, že v pořadníku jsou přede mnou další lidé, takže si ještě nějakou dobu počkám.
Začal jsem žít takřka naplno, plánoval jsem si různé akce a časově se neomezoval.
Jakmile už se ale blížil třetí rok čekání, věděl jsem, že to může přijít kdykoliv.
Vlastně ze dnenaden," vzpomíná Štercl.
Asi čtrnáct dní po tříletém vyčkávání se mu ozval lékař s tím, že půjde na operaci. "Volal mi, že mají ledvinu a že se mám dostavit na operační sál. Pak už šlo vše doslova z hodiny na hodinu. Doktor volal asi v devět večer, v pět ráno jsem se dostavil do nemocnice a v sedm už jsem byl na sále. Poslední noc před operací jsem byl celkem klidný, nervózní bylo spíš okolí. Neprožíval jsem to, věděl jsem, že život potom bude mnohem víc normální," říká mladík. Těšil se, že mu odpadnou dialýzy a bude si tak moct víc plánovat různé akce i na delší dobu. Musel držet i dietu. Zvykl si, dodržuje ji i po operaci. "Poruším jen výjimečně," přiznává.