Příspěvek na auto

ČT 1
- 
Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
Když se rozdávají medaile, většinou u toho nejsou. Lidé, kteří se dobrovolně starají o jiné. Do světa to nijak nehlásí, ale když potřebují pomoc, je dobře, že se ozvou. Vítejte u Černých ovcí. Tentokrát se budeme ptát, proč úředníci neschválili postiženému chlapci příspěvek na auto. A pak otestujeme potravinové vakuovačky. Paní Půlpánová si vzala do péče chlapce s vrozenou vadou. Čtyřletý Matyáš nezvládá jízdu autobusem a špatně chodí. Často musí navštěvovat lékaře mimo své bydliště, a tak bylo logické zažádat o příspěvek na auto. Zcela nelogicky ale vypadá jeho zamítnutí.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Matyáška jsem si vzala z kojeneckého ústavu. Věděla jsem, že má Downův syndrom. A protože jsem měla už zkušenosti s postiženým dítětem, se synem,
který mi zemřel ve 12 letech, tak jsem chtěla naplnit si trošku to srdíčko.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Paní Půlpánová žije se svým čtyřletým synem Matyášem sama v Broumově. Matyáš trpí od narození Downovým syndromem, a s tím se pojí
i další zdravotní obtíže.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Matyášek má tedy oční vadu, pak vlastně má střední těžkou retardaci, pak jezdíme na neurologii, kde ho vlastně prohlížejí. Má vlastně omezenou i hybnost.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Paní Půlpánová jezdí s Matyášem k lékařům, kteří jsou mimo Broumov. Jezdí autobusem i vlakem velké vzdálenosti. Například lékař v Hradci je od nich vzdálený
přes 70 kilometrů.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Je to kardiologie, neurologie, rehabilitace, psychologie, ušní, oční. Na psychologii ještě jezdíme, a všude prostě stresovým autobusem, stresovým vlakem.

Jan FALTA, rehabilitační lékař:
To auto je skoro nutností protože představte si, že jste matka toho dítěte, a jezdíte všude autobusem. Jednak to dítě tam nenarvete, protože ono je schopné za jízdy vyskočit z toho autobusu třeba. Druhá věc je, že jedete z Broumova třeba do Hradce Králové k ušnímu, to je výlet na celý den. Ještě takovýmhle problematickým
dítětem, to je stres ohromný.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Na vlak to máme 20 minut, na autobus čtvrt hodiny. A opravdu s tím kočárkem,
kór takhle ve sněhu, je to hodně, hodně náročné. Byly mu čtyři roky, a ve čtyřech letech normální dítě zdravé už chodí.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Protože je dojíždění veřejnou dopravou s Matyášem obtížné, požádala paní Půlpánová Úřad práce o příspěvek na auto.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Šla jsem na Úřad práce, zažádala jsem si o příspěvek na auto. Ten mi byl zamítnut z důvodu, že nemá těžkou mentální retardaci, nemá že klouby... že má klouby v pořádku, a že je chodící. Jenomže on špatně chodí, zakopává. Všechno to vlastně na Úřadu práce měli vypsané. Že je na tom špatně, že ho musím vozit všude v kočárku, že se bojí.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Proč příspěvek auto zamítli, jsme se šli zeptat na Úřad práce.

Martin HORÁK, ředitel, Úřad práce, krajská pobočka v Hradci Králové:
Nárok na tento příspěvek má osoba, která má těžkou vadu pohybového nebo nosného ústrojí nebo má těžkou nebo hlubokou mentální retardaci. Přičemž podmínkou je, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Matyáš totiž nemá těžkou mentální retardaci, ale má střední, a právě proto mu příspěvek na auto zamítli.

Martin HORÁK, ředitel, Úřad práce, krajská pobočka v Hradci Králové:
Zákon ty podmínky stanoví poměrně striktně. A zákon v tomto případě nemá žádnou možnost, nebo respektive úřad nemá žádnou možnost správního uvážení nebo prominutí nějaké podmínky, toto zákon nepřipouští.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
V čem jsou tedy podmínky stanoveny tak striktně a kde je podle advokátky v zákoně problém?

Pavla KOTOLOVÁ, advokátka:
Že vlastně je přímo vyjmenované, co to musí být. Přesně, co to musí být, aby člověk
měl nárok na ten příspěvek. Ale prostě ty nemoci některé můžou být i závažnější. Jde o to, že má přijít lékař a říct, jo, tenhle stav je hodně závažný, pak sociální pracovnice, která řekne, vám tady nejezdí žádné MHD, a asi nejste v takové situaci sociální, abyste se mohli přestěhovat. Máte nemocnici nebo lékaře 20 kilometrů. Tak tady to bude adekvátní, tady je ten příspěvek oprávněný. A ne prostě, že to je 10 nemocí, na základě kterých jakoby ten nárok vyplývá, a nic dalšího. Proto je ten zákon tak jako fakt svazující.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Matyášovi příspěvek na auto zamítli, protože nesplňuje zákonem stanovené podmínky. Podat v tomto případě správní žalobu by tedy nepomohlo. Pomohly ale nadace.

Božena JIRKŮ, výkonná ředitelka Nadace Charty 77, ředitelka Konta Bariéry:
My samozřejmě nemáme ty škatulky, tak jak to má ten stát. My, nejenom naše nadace, ale všechny nadace, jsme tady od toho, abychom se uměli podívat na každého toho člověka, na jeho osud, na jeho případ, a podle toho rozhodovali. A to bych si přála, kdyby dělal i stát. Nevím, jestli to je vůbec možné, jestli by se to dalo, ale já věřím, že ano.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Zatím to stát ale nedělá, postupuje podle tabulek, a individuální přístup chybí.

Božena JIRKŮ, výkonná ředitelka Nadace Charty 77, ředitelka Konta Bariéry:
I já každou žádost, která je třeba z daleka, je trošku nejasná, konzultuji s těmi pracovnicemi na tom Úřadu práce a vidím, že ony ten terén znají, ony totiž ví, kdo je dobrý, kdo se stará o dítě, kdo je poctivý, kdo prostě chodí do práce. Znají ty lidi přece daleko víc v Lanškrouně než my z Prahy.

Josefína ŠUMOVÁ, redaktorka:
Nakonec paní Půlpánová díky nadacím peníze na auto získá. Během našeho natáčení oslovila ještě další nadaci, a dala dohromady 200 000, za které si auto koupí.

Eva PŮLPÁNOVÁ, :
Děkuji všem nadacím a Černým ovcím. Autíčko už vybíráme a Matyášek se na něj moc a moc těší.