Příspěvek na péči

ČT 1
-
Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
Hezký podvečer, milí diváci. Všechny problémy, které máme, se náhle zmenší v konfrontaci se skutečnou tragédií.

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
Dneska vám ukážeme případ, kdy manželka a matka tří dětí zůstala po mozkovém infarktu upoutaná na lůžko a zcela odkázaná na pomoc druhých.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
Rodina tedy zažádala o příspěvek na péči, ale nedostala ho, ani v té nejnižší částce.

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
A to kvůli rozhodnutí jediného člověka: posudkového lékaře.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
Kdo vlastně posuzuje, jestli je posudkový lékař schopen stav pacientů správně posoudit?

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Někdo mi říkal, když se to stalo, že když z rodiny odejde otec, odejde chleba, když odejde matka, odejde všechno. Svatá pravda.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Paní Jana Bránská z Plzně, matka tří dětí, byla až do konce loňského roku v podstatě zdravá. V listopadu ale utrpěla masivní mozkový infarkt, který změnil život nejen jí, ale celé její rodině.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Okamžitě ji uvedli do umělého spánku, protože ten mozek měla hodně oteklý. Byla na ventilátoru, takže nebyla schopná sama dýchat. Nebyla schopná sama polykat.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Kvůli otoku museli lékaři paní Bránské odstranit také část lebeční kosti.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Už tam nám říkal pan doktor, že se s největší pravděpodobností neprobudí vůbec. Anebo když se probudí, tak už se v životě nepostaví a nepromluví.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Když byly její životní funkce stabilizovány a mohla být odpojena od přístrojů, převezli ji z jednotky intenzivní péče do léčebny dlouhodobě nemocných, kde čekala na to, až otok splaskne. To trvalo dva měsíce.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Koupaná nebyla ani jednou za ty dva měsíce, co tam ležela. A byla neuvěřitelně psychicky zdeptaná. Když jsme viděli, jak to tam chodí, tak jsme řekli, že v žádném případě, že jde domů.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Paní Bránská má kompletně ochrnutou pravou stranu. Sama se nenají, nepostaví,
neudrží moč a stolici, je schopna jen trochu hýbat levou rukou. To tedy znamená, že se o ni musí někdo z rodiny celý den starat. Byl jste rozhodný hned, že si paní vezmete domů?

Pavel BRÁNSKÝ, manžel:
Určitě, určitě. Vzhledem k tomu, že manželce je 49 let, tak ji do konce života, nějakých 20 až 30 let, života nenechám v LDN.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Pan Bránský musel tedy dát v práci výpověď a nahlásil se jako nezaměstnaný na úřad práce. Zároveň zažádal o manželčin invalidní důchod, ten byl přiznán během měsíce ve výši 9000 korun. A podal žádost o příspěvek na péči a o průkaz osoby se zdravotním postižením. Vy jste žádali o příspěvek na péči. Kdy jste o něj žádali?

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
23. března. 23. března, to bylo asi týden před tím, než mamku pouštěli z nemocnice, tak jsme o něj žádali. S tím, že nám v květnu přišlo zamítnutí.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Ano, slyšíte správně. Bylo rozhodnuto, že paní Bránská nedostane nic. Příspěvek na péči se přiznává ve čtyřech stupních. Při prvním stupni, tedy lehké závislosti na pomoci druhých, má žadatel nárok na 800 korun, při druhém, středně těžké závislosti, na 4000 korun, při třetím, těžké závislosti, na 8000 korun a při čtvrtém, úplné závislosti, na 12 000 korun. Paní Bránské nebyl přidělen ani jeden z těchto stupňů. Pro jistotu jí byla zamítnuta i žádost o průkaz osoby se zdravotním postižením.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Já když jsem to četla poprvé, tak jsem měla neuvěřitelný vztek a celé mi z toho jakoby vyplynulo, že vlastně je naprosto zdravá, že to, co se jí stalo, že si za to může sama, že to je její chyba, že je kuřák, je silná, takže se vlastně do toho dostala sama, a že tím pádem jako nemá nárok.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Rozhodnutí nepřiznat ani příspěvek na péči, ani průkaz osoby se zdravotním postižením vydal plzeňský úřad práce. Z tohoto úřadu s námi nikdo mluvit nechtěl. Pro odpověď jsme si tedy šli na generální ředitelství Úřadu práce České republiky
v Praze.

Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, generální ředitelství Úřadu práce ČR:
Stěžejním podkladem v rámci té žádosti je posouzení zdravotního stavu, kterým musí každý takový žadatel v rámci správního procesu projít.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
To je zpráva posudkového lékaře, je to tak?

Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, generální ředitelství Úřadu práce ČR:
To posouzení zdravotního stavu vykonává příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, to znamená posudkový lékař.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Ve zprávě posudkového lékaře Jaroslava Jaroše se mimo jiné dočteme: "Posuzovaná osoba je imobilní, inkontinentní a zcela závislá na péči druhé osoby." Ovšem posudkový závěr zní: "Nejde o osobu se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace. Nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav." Co říkají doktoři, bude to někdy lepší?

Pavel BRÁNSKÝ, manžel:
Už jsme smíření s tím de facto, že vlastně prognóza je vysloveně nulová. Naše dohoda, naše jako společná dohoda je, že se s tím naučíme žít.

Zdeněk ŽIŽKA, Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky:
Mně se zdá, zcela zamítavý posudek jako naprosto neuvěřitelná věc, protože paní Bránská je v tak těžkém zdravotním stavu, s tak špatnou prognózou vývoje do budoucnosti, že je opravdu neuvěřitelné, že není vůbec přiznán žádný stupeň příspěvku na péči.

Jana BRÁNSKÁ, :
Brada, branka, vrata. Vrata. Poda... popelnice.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Ona jakoby ta slova zná a ty automatismy tam jsou. Takže třeba, mami, hele, jedna...

Jana BRÁNSKÁ, :
Dva, tři, čtyři, pět...

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
A teď jede sama třeba do dvaceti. Ty automatické věci tam prostě jsou, ale sama to nezačne. Musí minimálně vidět tu mimiku toho slova, aby se chytla.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
A jak je to s průkazem osoby se zdravotním postižením? Proč ani ten nebyl paní Bránské přiznán?

Zdeněk ŽIŽKA, Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky:
Pro rozhodnutí o průkazu osoby se zdravotním postižením, v jejím případě pravděpodobně ZTP/P by mělo přicházet v úvahu, tak se používá stejný lékařský posudek stejného posudkového lékaře.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Zdravotní posudek vypracovával posudkový lékař Jaroslav Jaroš. A nás zajímalo, proč si myslí, že by paní Bránská neměla mít ani na příspěvek na péči, ani na průkaz osoby zdravotně postižené nárok. Na to se jdeme zeptat. Dobrý den, pana doktora Jaroše sháním. To jste vy?Není tady. A můžu si na něj počkat? Bohužel jsem se nedočkali. Bylo nám řečeno, že se musíme obrátit na tiskovou mluvčí České správy sociálního zabezpečení. To jsme udělali, ale dozvěděli jsme se jen to, že se k případu nemohou vyjadřovat, protože není uzavřen. Bránští totiž podali proti oběma rozhodnutím odvolání na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Doufám, že se to rozhodne co nejdřív, protože taťkovi končí podpora a pak už začne... Už máme opravdu nůž na krku, už to začíná být docela nepříjemné, protože ta podpora se snižuje. A jinak jsou živi akorát z mamky invalidního důchodu, což taky není úplně žádná hitparáda.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Existuje nějaká kontrola posudkového lékaře z vaší strany? Protože vy jste vlastně ti, kteří rozhodují o tom, jestli bude ten příspěvek přiznán nebo nebude.

Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, generální ředitelství Úřadu práce ČR:
Úřad práce nemá kompetence k tomu nějakým způsobem kontrolovat, jaký je zdravotní stav klienta. Toto skutečně vychází ze zprávy posudkového lékaře.

Zdeněk ŽIŽKA, Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky:
Jednoznačně se stala chyba u posudkového lékaře, který se podle mě nedostatečně seznámil s kompletní zdravotnickou dokumentací. A trošičku se obávám, že buď pan doktor ji vůbec nečetl, nebo že, nechci ho z toho podezřívat, neví, co je to diagnóza mozková mrtvice.

Pavel BRÁNSKÝ, manžel:
Takže teď zase musíme pokrčit. Já vím. A povolíme. Vždycky mi nadává, no. Naštěstí jsme vždycky při tom cvičení doma sami, takže... Pšt! Nenadávej.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Na vyřízení odvolání má ministerstvo 60 dnů, ale od podání uběhlo pět měsíců.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Tam jsem psala maily, taťka tam volal, byl tam, prostě nikdo nám nic neřekl, nic se nedělo. A vlastně až na základě toho, když vy jste jim psala, 3. 10. jste jim psala mail, aby se k tomu vyjádřili, tak nám 5. 10. poslali dopis, že už dali dohromady lékařské zprávy a že se začne něco dít. Jinak do té doby se prostě nic nedělo, my jsme nikoho nezajímali. Až když jste se začali zajímat vy, tak teprve někdo zjistil, že existuje nějaká paní Bránská, že možná by stálo za to se na to podívat.

Petr HABÁŇ, mluvčí, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Na to nemůžu říct nic jiného, než že je pravdou, že ta šedesátidenní lhůta, kterou ze zákona na to znovuposouzení vlastně ministerstvo má, tak v tomto případě nebyla dodržena. My jsme podle mých informací pacientce, nebo jejímu manželovi, poslali dopis s omluvou a s novým termínem. Ten spis se nikam neztratil, nebyl nikam založen. Prostě bohužel vzhledem k tomu, že těch posudků se každý rok vyhodnocují desítky tisíc, tak bohužel jsme to nestihli v zákonném termínu.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Kdyby byl paní Bránské přiznán příspěvek na péči i v té nejvyšší výši, tedy 12 000 korun, bude mít veškerou domácí péči a stát to vyjde levněji, než kdyby musela do nějakého státního zařízení.

Zdeněk ŽIŽKA, Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky:
Podle statistických údajů vychází měsíční částka nákladů na péči o tuto osobu přibližně někde v rozmezí 35 000 až 34 000 korun, které jsou ze státního rozpočtu, eventuelně ze státních zdrojů.

Lada KRENKOVÁ, redaktorka:
Bránským tedy nezbývá než čekat, jak posudková komise rozhodne. Když jim bude příspěvek přiznán, bude jim vyplacen zpětně. A rada na závěr? Pokud žádáte o příspěvek na péči, rozhodně si nenechte ujít právo nahlédnout do spisu ještě před vydáním rozhodnutí a v případě nesouhlasu podat námitky.

Zdeněk ŽIŽKA, Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky:
Což je takové odvolání před odvoláním. Často si lidé myslí, že to nemá žádný význam, ale z naší praxe víme, že to má zásadní význam a že často se předejde takto tímto způsobem zamítavému rozhodnutí.

Renata BRÁNSKÁ, dcera:
Kdyby se to zamítlo, tak co vím, tak máme nárok si žádat za rok. A to by znamenalo, že ten rok taťka už by nebyl na úřadu práce, tím pádem by si musel platit sociální a zdravotní, protože oni ho chtějí vyřadit stejně z toho úřadu, takže by si musel hradit sociální a zdravotní sám. Příjem žádný z jeho strany a z mamky strany příjem invalidní důchod. Takže prostě mamka by musela jít zpátky na LDN a vydržet tam rok. A jsem přesvědčená o tom, že to nedá.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
A co se nestalo. Po natočení reportáže odvolací komise Ministerstva práce a sociálních věcí přiznala paní Bránské příspěvek na péči ve výši 12 000 korun.

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
To je nejvyšší stupeň. A pak že to nejde.