Proč by sestra nemohla mít své razítko?
19.09. 2025 - 04:40
Zdravotnictví a medicína
„V mnoha zemích Evropy sestry běžně vykonávají úkony, které jsou u nás stále vyhrazeny lékařům, například indikace domácí péče, preskripce zdravotnických pomůcek nebo řízení péče u chronických pacientů,“ říká Bc. Hana Elichová, vrchní sestra a ředitelka otelka ošetřovatelské péče ve společnosti MOJE AMBULANCE.
* MOJE AMBULANCE je moderní síť ordinací praktických lékařů pro dospělé. Kde všude najdeme její ordinace a o kolik pacientů pečují?
MOJE AMBULANCE má celostátní působnost a najdete nás ve všech krajích Česka. Poslední krajské město, kde jsme nepůsobili, byla Jihlava, ale to už neplatí, v létě tam otevíráme novou ordinaci. Zároveň jsme v Česku i vůbec největším poskytovatelem péče praktických lékařů. Aktuálně pečujeme o více než 240 000 registrovaných pacientů ve 33 pobočkách v 19 městech. Takže od léta je 34 našich poboček v celkem 20 městech.
* Mít o téměř čtvrt milionu registrovaných dospělých pacientů a dobře se o ně starat, to je úctyhodný výkon. Vám se daří v něm uspět, a to ke všeobecné spokojenosti. Jak to děláte?
Odpověď na takovou otázku by mohla znít jako výčet samozřejmostí, ale ony to z hlediska pacientů ani našeho personálu až tak „samozřejmosti" nejsou. Všichni přece máme zkušenosti i odjinud, pacienti i my zdravotníci. Na našem webu najdete, že MOJE AMBULANCE poskytuje dostupnou, kvalitní a moderní primární péči v prostředí, které je přívětivé pro pacienty a vysoce funkční pro zdravotnický personál - a je to tak. Prostě kdo zná českou realitu, určitě tuší, kolik je za tím práce a že samozřejmé není nic z toho. A zcela jistě nebývá „normální", tak jako je tomu u nás, že ordinace jsou standardně otevřeny 12 hodin denně, pět dní v týdnu, že jsou zcela jistě nadstandardně vybaveny pro potřeby každodenní ambulantní praxe, včetně přístrojového zázemí, a široce využívají digitální technologie. Ostatně ohledně zavádění digitalizace jsme jedním z jejich průkopníků, včetně mobilní aplikace Moje ambulance, která umožňuje online registraci, objednávání a komunikaci s ordinací. A stojím si i za tím, že v každodenním provozu opravdu klademe důraz na standardizaci postupů, zajištění dostupnosti péče v rámci ordinační doby a na efektivní týmovou spolupráci mezi lékaři, sestrami a administrativním zázemím.
* Co vlastně práce ředitelky ošetřovatelské péče obnáší, jaké nároky na vás tato pozice klade?
Je to jednoznačně komplexní manažerská pozice, a tak pacienta v reálné praxi už bohužel nepotkávám každodenně - ale nemohu ho přestat vnímat! Práce ředitelky ošetřovatelské péče v MOJE AMBULANCE spočívá ve spojení odborné garance, vedení týmu, kontrole kvality a zajištění strategie rozvoje ošetřovatelské péče v naší síti ambulancí. Na starosti mám tým vrchních sester, tým staničních sester, na pobočkách samozřejmě pracují i sestřičky a recepční. Nás vrchních sester je pět včetně mě, staničních sester máme 32 a přibližně sedmkrát tolik mají na pobočkách sester.
* A vy je všechny musíte dokázat uřídit a koordinovat jejich práci?
Jako ředitelka ošetřovatelské péče ne napřímo, se všemi členy kolektivů po celé republice samozřejmě nejde být v dennodenním kontaktu a ani to není třeba. Pravomoce deleguji prostřednictvím vrchních sester, ale moje rozhodnutí má na všechny nějakým způsobem dopad. Přímo v kontaktu se sestřičkami jsem na „svých" pobočkách z pozice jejich vrchní sestry, ne tedy z pozice ředitelky ošetřovatelské péče.
* Co musí při řízení týmu nelékařských zdravotnických pracovníků manažer takové sítě zvládnout, aby to „klapalo" jako u vás?
Za mě jde především o odpovědnost za odbornou úroveň péče, efektivní provoz, rozvoj týmu i kvalitní komunikaci. Manažer nebo vedoucí týmu musí zajistit, aby každý člen týmu pracoval v souladu se svou kvalifikací a legislativními požadavky, aby byla péče o pacienty bezpečná, efektivní a vstřícná. Klíčová je podle mého názoru schopnost efektivně řídit tým, nastavovat procesy a neustále zvyšovat kvalitu služeb pro pacienty v oblasti primární péče. K tomu všemu vám určitě hodně pomáhá váš background, tedy i odborné vzdělání a profesní zkušenosti, se kterými jste do MOJE AMBULANCE přišla a dále je rozvíjíte... Ano. Po střední zdravotnické škole jsem obor všeobecná sestra dál studovala na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno jsem ještě absolvovala pomaturitní specializační studium anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jsem prošla ročním kurzem sester intenzivní péče na koronárních jednotkách. Jako zdravotní sestra mám v různých pracovních pozicích za sebou roky zkušenosti z interny a kardiochirurgické JIP, konkrétně v IKEM a v Thomayerově nemocnici. Ve společnosti MOJE AMBULANCE pracuji od roku 2014, nejprve jako staniční, později i jako vrchní sestra pro část českého regionu a ředitelka ošetřovatelské péče. A kromě toho jsem si vyzkoušela i práci vyučující odborné praxe na Vysoké škole zdravotnické Duškova a spolupráci na farmakologické studii v roli odštěpeného lékárníka. Na odborné konferenci Zdravotnictví 2026 se otevře téma Kompetence zdravotních sester.
* Proč se tím chcete zabývat na tak profesně rozmanitém zdravotnickém fóru?
Tahle problematika tam zcela jistě patří, je to téma klíčové pro budoucnost celého českého zdravotnictví. Jde o to, jaké činnosti mohou sestry vykonávat samostatně, kde mohou převzít odpovědnost a jak efektivněji využít jejich odborný potenciál. V mnoha zemích Evropy sestry běžně vykonávají úkony, které jsou u nás stále vyhrazeny lékařům, například indikace domácí péče, preskripce zdravotnických pomůcek nebo řízení péče u chronických pacientů. Zabývat se tímto tématem na odborném fóru je zásadní, protože umožňuje sdílet zkušenosti, diskutovat legislativní změny a hledat cesty, jak zvýšit efektivitu i dostupnost péče v době nedostatku zdravotnického personálu.
* S jakými postoji ke kompetenci sester se v českém zdravotnictví setkáváte?
V českém zdravotnictví stále s rozporuplnými. Na jedné straně je patrná snaha o jejich rozšíření, která vychází jak z potřeb praxe, tak z inspirace zahraničím. Na straně druhé se setkáváme s obavami - ať už ze strany lékařů, kteří někdy vnímají rozšíření kompetencí jako ohrožení své role, nebo samotných sester, které si nejsou vždy jisté svými aktuálními pravomocemi a odpovědností. Často také chybí dostatečná informovanost o legislativě a jasné vymezení rolí v týmu, což může vést k překračování nebo naopak nevyužívání kompetencí. Důležitý a ne vždy ve shodě je i postoj samotných sester.
* Takže ani samy sestry v tom nejsou zajedno? Proč?
Je to zatíženo historicky chybnými kroky, chybí profesní hrdost, silná důvěryhodná profesní organizace. Stále se mluví jen o formě vzdělání, málokdo zmiňuje předání kompetencí na principu adaptačního procesu. O koncepci rozšíření kompetencí sester se mluvilo, už když jsem nastupovala na bakalářské studium. Pro mě tak jsou kompetence sester vlastně celoživotní téma. Už před těmi dvaceti lety nám všichni říkali, že až my vyjdeme ze školy, bude všechno jinak, vysokoškolsky vzdělané sestry už budou mít rozšířené kompetence, budou moci pracovat samostatně, jako je to třeba v Holandsku. Pak jsem nastoupila do praxe a všechno bylo jinak. Kompetence jsme sice měly, ale jen ústně domluvené, na bázi důvěry a respektu k nám. Pod všechna rozhodnutí se musel podepsat lékař.
* I sestra při práci na JIP nebo na chirurgickém sále si má počkat? Kde je pacient a s ním nebezpečí z prodlení?
No právě. My jsme ta rozhodnutí v reálu vždy musely dělat, ale bylo to schované pod pokličkou, nemluvilo se o tom. Přitom kdybychom ty kompetence reálně nenaplňovaly, mělo by to obrovsky negativní dopad právě na pacienta.
* Co především je třeba vyřešit?
Nejzásadnější je nastavit jasná pravidla a legislativní rámec pro rozšířené kompetence sester, včetně odpovědnosti a systému vzdělávání. Je potřeba zajistit, aby nové pravomoci byly vázány na odpovídající kvalifikaci a specializované vzdělání, a zároveň aby byly adekvátně finančně ohodnoceny. V posledních letech lze pozorovat určitý posun - například novela vyhlášky o činnostech přinesla sestrám vyšší kompetence zejména v domácí péči, včetně možnosti předepisovat některé zdravotnické prostředky. Přesto je stále co zlepšovat, zejména v oblasti informovanosti, podpory celoživotního vzdělávání a systémového uznání role sester v týmu.
* Prakticky všechna zdravotnická zařízení bojují s nedostatkem nejen sester, ale i lékařů. Je to jen můj pocit, že někteří si sice stěžují na nutnost zabývat se věcmi, od kterých by je právě sestry mohly odbřemenit, ale zároveň se zdráhají jim je přenechat?
Není to jen pocit, ale realita, která vyplývá z dlouhodobých zkušeností. Ale přijde na to, jak kdo a kde. Mnozí lékaři si uvědomují, že by jim rozšíření kompetencí sester ulevilo od rutinních úkonů, přesto ale někdy váhají předat část odpovědnosti, ať už z obavy o bezpečnost pacientů, nebo kvůli zažitým zvyklostem v týmu. Často také chybí jasně nastavené procesy, které by umožnily hladké předávání kompetencí a odpovědnosti. Přitom právě efektivnější rozdělení práce mezi sestry a lékaře je jedním z klíčových řešení současné personální krize. U nás v MOJE AMBULANCE je celý proces nastavený tak, aby lékař, který pracuje s pacientem, se opravdu věnoval v tu chvíli jen jemu - klinickému vyšetření, rozhodnutí o léčbě a tak dále. Ale domluvit se s pacientem o tom, kdy a kam zajít třeba na laboratorní vyšetření, aby do ordinace praktika vstoupil už s výsledky, která bude náš lékař ke svým rozhodnutím potřebovat, to děláme my. A zdaleka nejde jen o to domluvit s pacientem jen laboratoř, ale i preventivní vyšetření a případně i jeho účast na screeningových programech, těch už je celá řada. A úplně šedá zóna je například indikování preventivních očkování.
* Při tom váhání lékařů nad předáním kompetencí slýcháme i slovo „odpovědnost". Co s tím?
Už dnes máme řadu lékařů na naší straně, ale vždy je to založeno na nějaké zkušenosti, praxi, dlouholeté spolupráci a tak dále. Rozumím tomu, že s kompetencí jde ruku v ruce i odpovědnost. Ale v řadách sester jsme schopni najít ty, které obojí budou vnímat jako svůj růst, a přijmou to.
* Na co se těšíte, až se ohledně kompetence sester stane?
Těším se na dobu, kdy budou kompetence zdravotních sester jasně a srozumitelně vymezené v legislativě, kdy budou sestry moci naplno využít svůj odborný potenciál a kdy jejich práce bude nejen respektována, ale i odpovídajícím způsobem ohodnocena. Věřím, že rozšíření kompetencí povede ke zvýšení prestiže profese, zlepší pracovní podmínky a přispěje k lepší dostupnosti a kvalitě péče pro pacienty. Těším se také na to, že se podaří vytvořit prostředí, v němž bude spolupráce mezi lékaři a sestrami založena na vzájemné důvěře a respektu, což je základní předpoklad pro moderní a efektivní zdravotnictví. Těším se na legalizaci našich kompetencí. Proč já jako sestra bych nemohla mít svoje razítko, proč bych nemohla svým jménem podepsat žádanku například na preventivní vyšetření? Jsem teď přibližně v polovině profesní kariéry a těším se na to, že se toho všeho dožiju.
Více rozhovorů najdete na webu zdravotnictvi-medicina.c ...
* MOJE AMBULANCE je moderní síť ordinací praktických lékařů pro dospělé. Kde všude najdeme její ordinace a o kolik pacientů pečují?
MOJE AMBULANCE má celostátní působnost a najdete nás ve všech krajích Česka. Poslední krajské město, kde jsme nepůsobili, byla Jihlava, ale to už neplatí, v létě tam otevíráme novou ordinaci. Zároveň jsme v Česku i vůbec největším poskytovatelem péče praktických lékařů. Aktuálně pečujeme o více než 240 000 registrovaných pacientů ve 33 pobočkách v 19 městech. Takže od léta je 34 našich poboček v celkem 20 městech.
* Mít o téměř čtvrt milionu registrovaných dospělých pacientů a dobře se o ně starat, to je úctyhodný výkon. Vám se daří v něm uspět, a to ke všeobecné spokojenosti. Jak to děláte?
Odpověď na takovou otázku by mohla znít jako výčet samozřejmostí, ale ony to z hlediska pacientů ani našeho personálu až tak „samozřejmosti" nejsou. Všichni přece máme zkušenosti i odjinud, pacienti i my zdravotníci. Na našem webu najdete, že MOJE AMBULANCE poskytuje dostupnou, kvalitní a moderní primární péči v prostředí, které je přívětivé pro pacienty a vysoce funkční pro zdravotnický personál - a je to tak. Prostě kdo zná českou realitu, určitě tuší, kolik je za tím práce a že samozřejmé není nic z toho. A zcela jistě nebývá „normální", tak jako je tomu u nás, že ordinace jsou standardně otevřeny 12 hodin denně, pět dní v týdnu, že jsou zcela jistě nadstandardně vybaveny pro potřeby každodenní ambulantní praxe, včetně přístrojového zázemí, a široce využívají digitální technologie. Ostatně ohledně zavádění digitalizace jsme jedním z jejich průkopníků, včetně mobilní aplikace Moje ambulance, která umožňuje online registraci, objednávání a komunikaci s ordinací. A stojím si i za tím, že v každodenním provozu opravdu klademe důraz na standardizaci postupů, zajištění dostupnosti péče v rámci ordinační doby a na efektivní týmovou spolupráci mezi lékaři, sestrami a administrativním zázemím.
* Co vlastně práce ředitelky ošetřovatelské péče obnáší, jaké nároky na vás tato pozice klade?
Je to jednoznačně komplexní manažerská pozice, a tak pacienta v reálné praxi už bohužel nepotkávám každodenně - ale nemohu ho přestat vnímat! Práce ředitelky ošetřovatelské péče v MOJE AMBULANCE spočívá ve spojení odborné garance, vedení týmu, kontrole kvality a zajištění strategie rozvoje ošetřovatelské péče v naší síti ambulancí. Na starosti mám tým vrchních sester, tým staničních sester, na pobočkách samozřejmě pracují i sestřičky a recepční. Nás vrchních sester je pět včetně mě, staničních sester máme 32 a přibližně sedmkrát tolik mají na pobočkách sester.
* A vy je všechny musíte dokázat uřídit a koordinovat jejich práci?
Jako ředitelka ošetřovatelské péče ne napřímo, se všemi členy kolektivů po celé republice samozřejmě nejde být v dennodenním kontaktu a ani to není třeba. Pravomoce deleguji prostřednictvím vrchních sester, ale moje rozhodnutí má na všechny nějakým způsobem dopad. Přímo v kontaktu se sestřičkami jsem na „svých" pobočkách z pozice jejich vrchní sestry, ne tedy z pozice ředitelky ošetřovatelské péče.
* Co musí při řízení týmu nelékařských zdravotnických pracovníků manažer takové sítě zvládnout, aby to „klapalo" jako u vás?
Za mě jde především o odpovědnost za odbornou úroveň péče, efektivní provoz, rozvoj týmu i kvalitní komunikaci. Manažer nebo vedoucí týmu musí zajistit, aby každý člen týmu pracoval v souladu se svou kvalifikací a legislativními požadavky, aby byla péče o pacienty bezpečná, efektivní a vstřícná. Klíčová je podle mého názoru schopnost efektivně řídit tým, nastavovat procesy a neustále zvyšovat kvalitu služeb pro pacienty v oblasti primární péče. K tomu všemu vám určitě hodně pomáhá váš background, tedy i odborné vzdělání a profesní zkušenosti, se kterými jste do MOJE AMBULANCE přišla a dále je rozvíjíte... Ano. Po střední zdravotnické škole jsem obor všeobecná sestra dál studovala na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno jsem ještě absolvovala pomaturitní specializační studium anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jsem prošla ročním kurzem sester intenzivní péče na koronárních jednotkách. Jako zdravotní sestra mám v různých pracovních pozicích za sebou roky zkušenosti z interny a kardiochirurgické JIP, konkrétně v IKEM a v Thomayerově nemocnici. Ve společnosti MOJE AMBULANCE pracuji od roku 2014, nejprve jako staniční, později i jako vrchní sestra pro část českého regionu a ředitelka ošetřovatelské péče. A kromě toho jsem si vyzkoušela i práci vyučující odborné praxe na Vysoké škole zdravotnické Duškova a spolupráci na farmakologické studii v roli odštěpeného lékárníka. Na odborné konferenci Zdravotnictví 2026 se otevře téma Kompetence zdravotních sester.
* Proč se tím chcete zabývat na tak profesně rozmanitém zdravotnickém fóru?
Tahle problematika tam zcela jistě patří, je to téma klíčové pro budoucnost celého českého zdravotnictví. Jde o to, jaké činnosti mohou sestry vykonávat samostatně, kde mohou převzít odpovědnost a jak efektivněji využít jejich odborný potenciál. V mnoha zemích Evropy sestry běžně vykonávají úkony, které jsou u nás stále vyhrazeny lékařům, například indikace domácí péče, preskripce zdravotnických pomůcek nebo řízení péče u chronických pacientů. Zabývat se tímto tématem na odborném fóru je zásadní, protože umožňuje sdílet zkušenosti, diskutovat legislativní změny a hledat cesty, jak zvýšit efektivitu i dostupnost péče v době nedostatku zdravotnického personálu.
* S jakými postoji ke kompetenci sester se v českém zdravotnictví setkáváte?
V českém zdravotnictví stále s rozporuplnými. Na jedné straně je patrná snaha o jejich rozšíření, která vychází jak z potřeb praxe, tak z inspirace zahraničím. Na straně druhé se setkáváme s obavami - ať už ze strany lékařů, kteří někdy vnímají rozšíření kompetencí jako ohrožení své role, nebo samotných sester, které si nejsou vždy jisté svými aktuálními pravomocemi a odpovědností. Často také chybí dostatečná informovanost o legislativě a jasné vymezení rolí v týmu, což může vést k překračování nebo naopak nevyužívání kompetencí. Důležitý a ne vždy ve shodě je i postoj samotných sester.
* Takže ani samy sestry v tom nejsou zajedno? Proč?
Je to zatíženo historicky chybnými kroky, chybí profesní hrdost, silná důvěryhodná profesní organizace. Stále se mluví jen o formě vzdělání, málokdo zmiňuje předání kompetencí na principu adaptačního procesu. O koncepci rozšíření kompetencí sester se mluvilo, už když jsem nastupovala na bakalářské studium. Pro mě tak jsou kompetence sester vlastně celoživotní téma. Už před těmi dvaceti lety nám všichni říkali, že až my vyjdeme ze školy, bude všechno jinak, vysokoškolsky vzdělané sestry už budou mít rozšířené kompetence, budou moci pracovat samostatně, jako je to třeba v Holandsku. Pak jsem nastoupila do praxe a všechno bylo jinak. Kompetence jsme sice měly, ale jen ústně domluvené, na bázi důvěry a respektu k nám. Pod všechna rozhodnutí se musel podepsat lékař.
* I sestra při práci na JIP nebo na chirurgickém sále si má počkat? Kde je pacient a s ním nebezpečí z prodlení?
No právě. My jsme ta rozhodnutí v reálu vždy musely dělat, ale bylo to schované pod pokličkou, nemluvilo se o tom. Přitom kdybychom ty kompetence reálně nenaplňovaly, mělo by to obrovsky negativní dopad právě na pacienta.
* Co především je třeba vyřešit?
Nejzásadnější je nastavit jasná pravidla a legislativní rámec pro rozšířené kompetence sester, včetně odpovědnosti a systému vzdělávání. Je potřeba zajistit, aby nové pravomoci byly vázány na odpovídající kvalifikaci a specializované vzdělání, a zároveň aby byly adekvátně finančně ohodnoceny. V posledních letech lze pozorovat určitý posun - například novela vyhlášky o činnostech přinesla sestrám vyšší kompetence zejména v domácí péči, včetně možnosti předepisovat některé zdravotnické prostředky. Přesto je stále co zlepšovat, zejména v oblasti informovanosti, podpory celoživotního vzdělávání a systémového uznání role sester v týmu.
* Prakticky všechna zdravotnická zařízení bojují s nedostatkem nejen sester, ale i lékařů. Je to jen můj pocit, že někteří si sice stěžují na nutnost zabývat se věcmi, od kterých by je právě sestry mohly odbřemenit, ale zároveň se zdráhají jim je přenechat?
Není to jen pocit, ale realita, která vyplývá z dlouhodobých zkušeností. Ale přijde na to, jak kdo a kde. Mnozí lékaři si uvědomují, že by jim rozšíření kompetencí sester ulevilo od rutinních úkonů, přesto ale někdy váhají předat část odpovědnosti, ať už z obavy o bezpečnost pacientů, nebo kvůli zažitým zvyklostem v týmu. Často také chybí jasně nastavené procesy, které by umožnily hladké předávání kompetencí a odpovědnosti. Přitom právě efektivnější rozdělení práce mezi sestry a lékaře je jedním z klíčových řešení současné personální krize. U nás v MOJE AMBULANCE je celý proces nastavený tak, aby lékař, který pracuje s pacientem, se opravdu věnoval v tu chvíli jen jemu - klinickému vyšetření, rozhodnutí o léčbě a tak dále. Ale domluvit se s pacientem o tom, kdy a kam zajít třeba na laboratorní vyšetření, aby do ordinace praktika vstoupil už s výsledky, která bude náš lékař ke svým rozhodnutím potřebovat, to děláme my. A zdaleka nejde jen o to domluvit s pacientem jen laboratoř, ale i preventivní vyšetření a případně i jeho účast na screeningových programech, těch už je celá řada. A úplně šedá zóna je například indikování preventivních očkování.
* Při tom váhání lékařů nad předáním kompetencí slýcháme i slovo „odpovědnost". Co s tím?
Už dnes máme řadu lékařů na naší straně, ale vždy je to založeno na nějaké zkušenosti, praxi, dlouholeté spolupráci a tak dále. Rozumím tomu, že s kompetencí jde ruku v ruce i odpovědnost. Ale v řadách sester jsme schopni najít ty, které obojí budou vnímat jako svůj růst, a přijmou to.
* Na co se těšíte, až se ohledně kompetence sester stane?
Těším se na dobu, kdy budou kompetence zdravotních sester jasně a srozumitelně vymezené v legislativě, kdy budou sestry moci naplno využít svůj odborný potenciál a kdy jejich práce bude nejen respektována, ale i odpovídajícím způsobem ohodnocena. Věřím, že rozšíření kompetencí povede ke zvýšení prestiže profese, zlepší pracovní podmínky a přispěje k lepší dostupnosti a kvalitě péče pro pacienty. Těším se také na to, že se podaří vytvořit prostředí, v němž bude spolupráce mezi lékaři a sestrami založena na vzájemné důvěře a respektu, což je základní předpoklad pro moderní a efektivní zdravotnictví. Těším se na legalizaci našich kompetencí. Proč já jako sestra bych nemohla mít svoje razítko, proč bych nemohla svým jménem podepsat žádanku například na preventivní vyšetření? Jsem teď přibližně v polovině profesní kariéry a těším se na to, že se toho všeho dožiju.
Více rozhovorů najdete na webu zdravotnictvi-medicina.c ...
Klíčová slova: