Psí kusy v Motole, aneb netradiční týmy v boji o Mistra ČR

ČRo Plus
-
Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Už od rána probíhalo v Praze Mistrovství ve výkonu asistenčních psů s názvem Psí kusy v Motole, aneb netradiční týmy v boji o mistra České republiky. Toto netradiční mistrovství pořádá veřejně prospěšná organizace Helppes, která působí jako centrum výcviku psů pro postižené. A s mikrofonem se na něj vydal i náš reportér Lubomír Smatana.

rozhodčí:
Pejsek byl excelentní tam na těch schodech a takových těch...

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
To jsou /nerozumím/, to fakt dal pěkně.

rozhodčí:
No, mám z vás radost a ať vám dělá radost i ve vašem životě, ať vám pejsek slouží...

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Dělá pořád.

rozhodčí:
Blahopřejeme.

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Na shledanou.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Názory rozhodčího poslouchá Andrea Hlaváčková, která má úplně prvního psa v životě.

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Já jsem vlastně psa dostala po půlroce, co jsem oslepla, hned. A vlastně mě teda vytáhnul i z těch psychických problémů, kdy vlastně já jsem prostě byla schopna si zase dojít někam k lékaři sama, prostě neměla jsem problém kamkoliv si dojít a to pro mě byla i obrovská teda psychická vzpruha, musím říct, jo... Takže...

Lubomír SMATANA, redaktor:
Hmm. První pes?

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
První pes, prostě, a věřím tomu psovi, že mi prostě najde ty překážky, že mě tam jako neshodí do toho výkopu třeba. To bylo pro mě hodně těžký jako, takže bez toho psa ani ránu, dneska.

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Je pravda.

Josef HLAVÁČEK, otec Andrey:
To byl de facto můj nápad, protože s manželkou furt...

Lubomír SMATANA, redaktor:
Josef Hlaváček, otec Andrey.

Josef HLAVÁČEK, otec Andrey:
Furt nevěděli, jak dál jako samostatně. No a tak se prostě to začalo takhle. Úplně bez problémů.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Už vás nepotřebuje.

Josef HLAVÁČEK, otec Andrey:
Asi tak. Ten pes je vlastně pro ni, já nevím, jak bych to řekl. Prostě zázrak jako.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
To ten člověk má kamaráda. Má prostě parťáka.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Zuzana Daušová, ředitelka organizace Helppes.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Nemusí čekat, až přijde tatínek z práce, a nemusí mít pocit, že někoho obtěžuje ten člověk. Chce jít na pivo, nemusí čekat na manželku, aby ho tam dovedla.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Andreo, chodíte na pivo sama?

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Se psem vždycky.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Ale může jít na rande, může jít do divadla.

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Ale už jenom prostě ten blbej nákup. Já nemám problém. Ale už je to prostě pro mě pomoc, že vlastně mě nemusejí vodit, nemusí mě tahat za sebou.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Vy máte doma jenom jednoho psa? Přítel nemá psa žádného?

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Nemá, je také nevidomý, ale nemá psa.

Lubomír SMATANA, redaktor:
To si půjčujete psa? Ne?

Andrea HLAVÁČKOVÁ, osoba:
Ne, ne! On si půjčuje hůl. Pejska nedám nikomu.

Lubomír SMATANA, redaktor:
Mistrovství republiky se nepořádá jenom kvůli medailím a výsledkům, ale také proto, aby se lidé sešli a hlavně kvůli dárcům, aby to viděli, protože výcvik asistenčního nebo vodícího psa stojí kolem čtvrt milionu korun a platí ho především dárci. Příspěvek státu je minimální. Lubomír Smatana, Český rozhlas.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak takové bylo dnešní Mistrovství ve výkonu asistenčních psů a jednou ze soutěžících byla i Viktorie Vrátilová, která je trojnásobnou mistryní České republiky ve výkonu vodících psů. Jako zrakově postižená má vodící fenku Flat coated retrívra Atynku a právě s Viktorií Vrátilovou jsme teď ve spojení. Já vás zdravím, dobrý den.

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
Dobrý den.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak jak jste s Atynkou dnes zabodovala?

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
No, tak staly jsme se počtvrté mistryně ve výkonu vodících psů.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
No tak to gratulujeme.

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
Atynka obhájila titul.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak to je neuvěřitelné. Gratuluju. Kdo si myslíte, že na tom má největší podíl? Sám ten pes nebo vy, která jste ho v podstatě poslední roky trénovala dennodenně, nebo kdo?

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
No, já si myslím, že největší zásluhu má na tom Atynka, protože ta se o mě opravdu stará, dává na mě veliký pozor a i je tak empatická, že ona vyhodnotí, jak mi je, jestli mi není špatně, jestli mě nebolí hlava, jestli se nezamotám, protože mám trochu problém s rovnováhou. Takže ona na tom má největší zásluhu. A potom opravdu obrovskou zásluhu na tom má i organizace Helppes, která ji vycvičila, aby vybrala, protože Atynka je prostě jedinečná. A taky si myslím, že s ní jako hodně pracuju a hodně se jí věnuju, protože mě to strašně baví.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
A co všechno vlastně váš pes, vaše Atynka, pro vás dělá? Jak vypadá takový den s ní?

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
Takový den s ní? Tak ráno vstaneme, jdeme na procházku a Atynka mě potom odvede, kam potřebuju, jestli můžu, jsem s ní naprosto samostatná, protože ona mě vede jednak po známé trase, třeba na autobus, nebo do metra, nebo do obchodu a vyhýbá se překážkám i lidem a razí mi tu cestu a dává pozor, abych jako nikde nenarazila, nebo nespadla...

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
A řekněte jenom, jak... Slyšíme se?

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
Ano, slyšíme.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Výborně. Mě by zajímalo, jak Atynka vlastně pozná, kam chcete jít? Protože vy můžete mít a máte celou řadu cílů, kam chodíte, tak to stačí Atynce říct jdeme na metro?

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
No tak Atynka umí zhruba asi tak šest tras, které jako umí nazpaměť, takže jí řeknu, třeba jdeme za babičkou a ona přesně ví kudy. Takže jí nemusím říkat, aby šla doprava, doleva a aby našla, já nevím, aby našla zastávku a tak. To ona trefí sama. Anebo i po té neznámé trase a to jako se jí musí i říct, aby jako kudy jde. Ale ona je i naučena, že když řeknu, že jdeme za babičkou, tak prostě je, nemůžeme jít třeba k lékaři, protože prostě ona má v tý hlavě, že jde za babičkou.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Říká Viktorie Vrátilová, která je v tuto chvíli už čtyřnásobnou mistryní České republiky ve výkonu vodících psů. Moc děkuju, přejeme vám i Atynce mnoho dalších úspěchů a příjemných cest. Mějte se hezky.

Viktorie VRÁTILOVÁ, trojnásobná mistryně České republiky ve výkonu vodících psů:
Hm. Děkuju vám moc. Na shledanou.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Na shledanou. A dalším naším hostem k danému tématu je Zuzana Daušová, a to je šéfka organizace Helppes, to znamená vlastně centra výcviku psů pro postižené. Já vás zdravím, dobrý den.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Krásné odpoledne.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Řekněte, kde vlastně berete psy na výcvik? Jak je vybíráte?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Tak my nejdřív známe potřeby toho klienta a pak k němu vybíráme toho pejska. Většinou kupujeme pejsky starší, nebo když máme štěňata, tak ty nám vlastně vyrůstají pod rukama, tak už toho pejska tak kolem toho osmého měsíce už máme vytipovanýho, na kterej typ výcviku by se hodil, jestli pro dospělého, pro dítě, jako vodící, k vozíčkáři...

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Čili nejprve, jestli tomu dobře rozumím, co jste řekla, paní Daušová, vy nejprve máte postiženého člověka, který potřebuje psa a vy mu sháníte toho psa?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Přesně tak.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
A cvičíte.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Ano. Pasujeme vlastně toho pejska na toho klienta, protože to je nejdůležitější vybrat tu dvojici tak, aby si rozuměli, aby si sedli, aby se k sobě hodili.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Jak už jsme slyšeli v té úvodní reportáži, taková záležitost je relativně drahá. Ptám se, jací lidé vlastně od vás odcházejí uspokojeni? Totiž s tím, že pro ně cvičíte psa?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
No, tak my pro ně cvičíme psa, kontaminační pomůcku, ale je to živá pomůcka. Takže my musíme vědět, že toho pejska svěříme do dobrých rukou. My si troufneme vybrat ty pejsky, vytipovat ty pejsky, ale přeci jenom si netroufneme na lidi, ač s lidmi pracujeme, tak na to máme psychiatra a psychologa, kteří nám posuzujou ty lidi, případně, když jsou to děti, tak jsou to rodiče, protože ty rodiče budou pečovat o toho psa, starat se o něj. Takže samozřejmě musí projít takovýmhle pohovorem, takovýmhle testováním, aby jsme jim toho pejska svěřili.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Stává se často, že k vám lidé, kteří po faktické stránce prostě potřebují asistenčního psa, a vy jim po těchto testech řeknete je mi líto, bohužel, pro vás ne?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Nestává se to často, ale stává se to.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
To znamená, že ti lidé mají nějaké třeba nedobré vztahy ke zvířatům nebo...?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
No tam stačí, že ten člověk má třeba nějaký psychický problémy, má nějaký problém sám se sebou, je to nevyrovnanej člověk, není schopen zvládnout tu péči, tu plnohodnotnou péči o toho psa. Protože ten výcvik toho psa je zhruba padesát procent toho úspěchu. Druhých padesát procent je ten, to soužití a ten vztah s tím psem, který se ten člověk vytvoří.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
A jak vlastně ten výcvik probíhá? Od štěněte? Dá se to stručně popsat?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Když je to od štěněte, tak to štěňátko je ve výchově zhruba do deseti, do dvanácti měsíců, a pak přechází do výcviku, pak přechází vlastně do školy. Z tý školky přechází do školy. Samozřejmě základem všeho je poslušnost, tou se začíná, ta úzce, na tý už se pracuje samozřejmě při tý výchově, a potom je to ta specializace, tam jsou ty speciální úkony, který ten pes se učí. Když je to třeba pro vozíčkáře, tak je tam nejdůležitější podávání, aportování, pomoc při svlékání, oblékání a tak dále, aby ten pes se naučil být jemnej k tomu člověku, aby se naučil podat tužku tak, aby podal celou tužku a nikoliv zvlášť tužku, zvlášť její náplň, aby podal mobil, aby ho nerozkousl ten mobil, takže ono to potom je jako snadný, když člověk vidí ten hotovej cvik, že ten pejsek jde a podá ten mobil, ale samozřejmě těch mobilů zařve hodně při tom tréningu než ten pes se naučí to opravdu vzít tak, že ho nerozkousne, jo, nerozkousne vejpůl.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
A už jenom stručně prosím. Kde na to tedy berete peníze?

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
U asistenčních psů převážně od dárců, od sponzorů, grantových řízení a podobně, protože ty nehradí stát, letos poprvý byl vypsaný pilotní projekt ze strany ministerstva práce a sociálních věcí, ale je to v něm velice, velice omezený. A vodící psy, ti jsou hrazení z prostředků státu.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Říká Zuzana Daušová, šéfka Helppes, šéfka centra výcviku psů pro postižené. Moc děkuju. Držíme palce. Na shledanou.

Zuzana DAUŠOVÁ, ředitelka organizace Helppes:
Děkuju moc, krásný večer.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Sobota byla nádherná a já vám děkuju za pozornost. Mějte se krásně.