Řekl jsem si, že budu samostatný, a že když to dokáží ostatní, tak já taky

Karlovarský kraj - Zpověď člověka, který navzdory nepřízni osudu se rozhodl, že bude za každou cenu samostatný. A podařilo se mu to. Mstislav Schweiner, kterému nikdo neřekne jinak než Slávek, je jedním z těch, jejichž zrak poškodila neodborná péče zdravotníků za dob socialismu.

""Třicet let už nevidím. Problémy jsem měl už od narození. Narodil jsem se o dva měsíce dříve a tam jsem musel do inkubátoru," vysvětluje Slávek. "Dříve se hodně poškozoval zrak právě v inkubátorech, kdy miminku spálili sítnici," objasnila vedoucí Tyfloservisu Petra Marková.
"Do svých patnácti let jsem viděl. Pak jsem se ale musel naučit a naučil Braillovo písmo, psát na Pichtově psacím stroji všema deseti. A také chodit s bílou holí," popisuje začátky bez zraku Slávek.
"Nejhorší je lešení a pak taky eskalátory v Praze," popisuje nesnáze chůze s bílou holí Slávek.
Dnes Slávkovi pomáhá a dělá společnost jeho vodicí pes. "Vodicího psa mám už dvacet let. V současnosti mám již čtvrtého. Laya je fena labradora a je to můj první černý pes. Ti předchozí byli všichni světlí. Layu jsem dostal loni v prosinci, tak se spolu teď sžíváme. Většinou to trvá tak rok, než se sladíme a zjistíme, co jeden od druhého chceme," směje se Slávek. "Vodicí pes hodně pomůže. Vytáhne vás ven. Já zastávám ten názor, že čím víc je pes venku, tím líp pro něho. Navíc mám ho jako své oči, tak ho také využívám. Pes se vyhýbá překážkám, najde vchod do obchodu. Umí povely jako vpřed, vpravo, doleva nebo hledej doleva dveře," vysvětluje Slávek. "Dokonce vás navede na správný eskalátor. Cesta s ním je rychlejší a bezpečnější. Chvíli jsem hledal důvěru v toho psa, ale on to pozná, že mu nevěříte. Pak to ale nemá smysl, takže jsem mu začal věřit. Když máte psa, tak nejste sami. Je to dobrý společník," říká Slávek.