Reportéři ČT: Lidé s poruchami autistického spektra potřebují důkladnou péči, často dostávají jen tlumící léky

Na neustálou pomoc druhých je odkázána část lidí s diagnózou náročného chování, například někteří s poruchami autistického spektra. Zejména oni, ale i ti, kteří jsou schopni žít samostatně, potřebují zároveň i odbornou pomoc, která však chybí. Místo dostatku odborníků a také dostatečně kapacitních terénních a komunitních služeb se jejich potíže často řeší tlumícími léky. Je to na pohled nejjednodušší, jenomže pro lidi s mentálním handicapem je to problematické jak z pohledu zdraví, tak možného budoucího rozvoje. O situaci natáčela pro Reportéry ČT Barbora Loudová.
Člověk s poruchami autistického spektra může žít na pohled docela běžný život, i když se v něm potýká s překážkami na pohled zcela nečekanými, ale může také zůstávat od malička zcela závislý na pomoci svého okolí. Problém České republiky je, že nemá dostatečně kapacitní systém péče pro nikoho z nich.
Iniciativa Netlum upozornila, že v péči o lidi s autistickým postižením převládá podávání léků, a to často antipsychotik určených pro pacienty s úplně jinými diagnózami, například schizofrenií. Z dospělých s mentálním postižením je dlouhodobě užívá více než třetina, i když osmdesát procent z nich žádnou psychózou netrpí. Četnost předepisování této medikace je obzvlášť vysoká u lidí s náročným chováním, tedy například autismem.
Podle zakladatele iniciativy Netlum Petra Třešňáka slouží tyto přípravky hlavně ke zklidnění. "Je to praxe, která má v některých případech opodstatnění, ale je velmi riziková, zejméně pokud se to děje dlouhodobě a ve velkých objemech medikace," upozornil.
Je to ale nejjednodušší způsob, jak se v některých případech s projevy náročného chování vypořádat. Například k péči o lidi s poruchami autistického spektra je jinak potřeba nezměrná trpělivost a porozumění. "Někdy to přirovnávám, že to je, jako když se učíte cizí jazyk. Jako kdybyste byla v Číně a kolem vás se mluvilo mandarínsky, znala jste možná pár slov. Po čase budete strašně unavená a vyčerpaná," shrnula klinická psycholožka z Národního ústavu pro autismus Kateřina Thorová.
Třeba k manželům Vochočovým, kteří mají dvě autistické děti, už sousedé několikrát volali policii – to když se děti vzbudily, začaly v noci křičet a nebyly k utišení. Vochočovi začali nakonec hledat medikaci, usilovali však o to, aby jejich děti nedostaly...