Rozhovor s Bohdanem Pomahačem

Radiožurnál
20.02.2015 10:06:04
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šest minut po desáté hodině mám velkou radost, že mohu ve studiu přivítat světové uznávaného plastického chirurga, doktora Bohdana Pohamače, dobrý den.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Budeme tady asi z větší části mluvit o tom, co jste, na čem jste hodně zapracoval v té světové rekonstrukční plastické chirurgii, a to je transplantace obličeje. Kolik máte pacientů na čekací listině?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak teď jsme všechny pacienty vyčerpali, letos jsme provedli dvě další transplantace obličeje, ale máme pacienty, kteří čekají na transplantaci končetin horních, a dokonce několik potenciálních kandidátů pro transplantaci končetin dolních.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená nohy. A když si představím končetiny dolní, tak já to vnímám jako celek až nahoru ke kyčli, to je možné?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak určitě technicky chirurgicky to možné je, ale zda by fungovaly tak dobře, není úplně jasné. Obecně asi čím blíž je ta amputace ke kolennímu kloubu, tak tím lepší budou výsledky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Víte, proč jsem se vás ptala na to, kolik je lidí na čekací listině? Já jsem chtěla vědět, jestli máte zapnutý mobil a jestli ho musíte mít zapnutý i tady ve studiu a jestli si člověk jakoby vlastně vůbec může dovolit ten telefon vypnout?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak já myslím, že v této fázi je ještě jeden kolega, který by v podstatě mohl věci tak nějak zaskočit, kdybych nebyl k dispozici, ale jinak kromě ve studiu mám ten mobil zapnutý prakticky pořád.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže kdyby teď, nebo ne teď, ale po jedenácté hodině někdo volal, tak co se potom bude dít? Že mají třeba, čistě teoreticky, kdybychom teď anebo kdyby vy jste čekali na nějaký, na nějakého vhodného dárce na transplantaci obličeje a někdo volal.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak kdybych byl v území Spojených států, což se děje pravidelně a často, tak by to nebyl problém přiletět zpátky, z Prahy přímo by to bylo komplikovanější a je potenciální, že bych to celé prošvihnul nebo většinovou část stejně, takže asi bychom zkusili dát dohromady nějaký plán B s kolegy, kteří tam jsou a kteří by se pokusili tak nějak věci dát dohromady sami.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Světově uznávaný plastický chirurg, doktor Bohdan Pomahač je dnes Hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Zpěvačka Susanne Vega ve vysílání Dopoledního Radiožurnálu. Doktor Bohdan Pomahač se mnou ve studiu. Co člověk udělá po tak náročné transplantaci obličeje? Myslím chirurga. To musí být adrenalin, tak asi že by člověk šel spát rovnou, to se asi nedá.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, ono se to překvapivě dá, protože tady tyto záležitosti trvají tak dlouho, ta samotná operace je mezi 15 až 24 hodinami a co člověk nepočítá do tady tohoto času je ta noc předtím, kdy už se věci rozhodujou a mnohdy to tak nějak naopak zasáhne dvě noci a tak dál, takže já vždycky jsem tak vyčerpaný, že jediné, na co myslím, kam si lehnout vodorovně a dlouho se nehýbat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže žádné jídlo, žádné oslavy, nic, prostě zalehnout a spát.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ne, žádné, žádné oslavy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Sedmkrát jste transplantovali tvář a sedmkrát se to povedlo. Víte, jak se žije vašim pacientům?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, máme z nich obrovskou radost. Žije se jim krásně, jeden si našel partnera po transplantaci, jeden se dokonce oženil po transplantaci. Mají vlastně funkční zastoupení ve společnosti, mají, jsou schopni dělat věci, které předtím se jim ani nezdály, a právě přes ty všechny potenciálně nežádoucí věci, které jsou spojené s dlouhodobým braním léků na potlačení imunity, tak získávají tak neuvěřitelnou možnost, která do dnešní doby nebyla vlastně možná v konvenční rekonstrukční chirurgii, že vidíme, jak jsou spokojeni. A je to nesmírně příjemné.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A chce se těm lidem, kteří přijdou takovým drastickým způsobem o tvář, protože já jsem viděla obrázky vašich pacientů a skutečně člověk odvrátí tu tvář, i kdyby nechtěl, protože prostě není trénovaný na takovýhle pohled, chce se jim vůbec žít? Když takhle drasticky třeba, ať už je to úraz elektrickým proudem nebo něco jiného, o tu tvář přijdou.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Víte, já zas do tak hlubokých debat, jakým způsobem procházeli to potraumatické období, přímo do toho nechodím, spíš máme na to psychology a psychiatry.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Chráníte sám sebe?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já myslím, že jo. Já myslím, že člověk musí být malinko více profesionální a soustředit se na to, co je schopný spravit. A v tom případě pro mě je důležitá opravdu téměř matematická analýza toho defektu, pokud to řeknu tak velice objektivně, a snažím se tak nějak nechat zase ty stránky psychické, psychologické pro experty v jejich oblasti, takže mě zajímá, jestli ten pacient v době, kdy ho potkám, což je většinou mnoho, nejméně měsíc, většinou let po tady těchto tragických událostech, jestli se zdá být příznivý nejen chirurgicky, ale i celkově jako pacient. A zase ten psycholog a psychiatr pak rozhodne, jestli opravdu to tak je uvnitř, nebo ne.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste mluvil o tom, co všechno vlastně na té tváři můžete udělat a já jsem pochopila, že vlastně umíte nahradit skoro všechny nefunkční části obličeje, je to tak?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Téměř všechny, no. Máme pořád ještě problémy s očními víčky, ty do jisté míry fungujou, ale ne úplně tak dobře, jak bychom chtěli. A samozřejmě vlastní zrak zatím nahradit nelze, ale jinak jde téměř vše.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy říkáte, že odběr obličeje od dárce nebo říkal jste to, jste schopný dělat vy a ještě jeden kolega, to znamená bude to asi velmi těžké, ještě pořád to platí?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ještě pořád to platí. Stále jsme jenom dva, kteří tak nějak by mohli vlastně vést tu operaci odběru, protože to je ta nejvíc specifická část celé operace, kterou ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co je na tom tak těžkého?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Nikdo to v podstatě nějak moc nikdy nedělal. My jsme vlastní techniku vyvinuli sami a člověk, přestože je řada expertů na operace obličeje, tak ta posloupnost těch kroků, ta analýza, jakým způsobem, co my jsme vlastně provedli a na čem jsme pracovali měsíce, možná i léta, zdokonalovali, zlepšovali, tak to si myslím, že je těžké pro někoho jenom tak přijít a udělat, takže určitě se to dá naučit, ale zatím není mnoho lidí, kteří by byli tak nějak sami se sebou si jistí se do toho pustit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A kolik dárců nebo kolik lidí je ochotných darovat svůj obličej posmrtně?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, taky nás to zajímá ta otázka a vypadá to, že zhruba polovina. V této fázi už máme 7 pacientů a asi 14 rodin, které byly tak nějak, kterých se naše orgánová banka ptála, ptala, zhruba polovina dala souhlas, takže zhruba 50 % tázaných.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A jak to bylo na začátku? Bylo těžké získat ten první obličej?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Na začátku, no to bylo až téměř překvapivé, protože jsme měli úžasnou shodou náhod velice inteligentní rodinu a dokonce pacienta, který sám čekal na transplantaci srdce, při které operaci zemřel, takže já si myslím, že to byla rodina, která si uvědomovala, kdyby to srdce třeba dostal dřív, že by tam ještě s nimi mohl být a tím pádem byli více otevření i tady takovým velice netypickým požadavkům, jako obličej.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hm, takže ten obličej dostal vlastně váš první pacient.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ano.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak je to s podobou? Když byste vzal mojí tvář a dal jí někomu jinému, budu to spíš já, anebo to bude spíš on?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, není to asi ani jeden, ani druhý. Jednak vlastní podoba je vlastně daná nejenom měkkými tkáněmi, to, co člověk je schopný tak nějak chytit prstama, ale i kostma pod tím, a pak samotná, samotné souvislosti, které při napojení na novou tvář se posunou třeba o milimetr nebo nějakým způsobem malinko pomění, pak v konečném důsledku hrajou obrovskou roli, takže v podstatě nikdo, já jsem samozřejmě viděl i dárce, všechny dárce a všechny naše příjemce, tak nikdo nevypadá ani jak dárce, ani jako pacient před úrazem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je to prostě nový člověk.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Je to úplně nový člověk.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Bohdan Pomahač je dnes Hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál, který hostí světově uznávaného plastického chirurga, doktora Bohdana Pomahače. Mluvíme o transplantaci tváře. Už jsme mluvili o tom, že ten odběr trvá velice dlouho, je to asi 4 až 6 hodin podle toho, co říkáte vy, a potom jsou 4 hodiny na to, aby se ta tvář dostala k příjemci. Jak moc si člověk může připustit tenhle závod s časem?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No tak člověk na to myslí vlastně pořád. Je to to absolutně nejdůležitější, obnovení krevního oběhu je klíčové, jinak celá operace selhala, takže samozřejmě se snažíme brát dárce jenom v okruhu právě časovém, kde by tady toto bylo realistické. Ale dostali jsme se do řady problémů, kdy naši příjemci cestují, jeden z Texasu, jeden z Indiany, nemohli se dostat do Bostonu včas, počasí a tak dál, a pak teda je to opravdu závod s časem a pak mnohdy jde jenom o to přišít hlavně tu tepnu a žílu, aby se obnovil krevní okruh a vlastní operace začne až potom.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Teď jsem se chtěla zeptat, co se vlastně přišívá jako první, když se ta tvář vezme. Protože vy jste mluvil o tom, jak dlouho se ta tvář odebírá, ale jak dlouho se třeba připravuje ten příjemce na tu operaci?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak příprava příjemce může trvat taky 4, možná i 6 hodin, takže v ideálním případě začne, začnou vlastně obě operace najednou. Ale tam právě z časových různých posunů a komplikací to ne vždycky vyjde, takže většinou se stane ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak ale zatím to vždycky vyšlo.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, vyšlo to vždycky nakonec, ale ne vždycky to vyjde, že by to opravdu začlo najednou, takže většinou ti příjemci se dostanou na sál malinko později a většinou my pak se snažíme vlastně jenom mít připravené cévy na příjemce, aby se obnovil krevní okruh, a to je to právě to první, co se musí napojit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A zrůžoví potom ten obličej? Nebo protože já jsem si říkala, že to musí být takový malý zázrak, vy ten obličej vlastně odkrvíte, když ho odeberete, je to tak?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
My ho, my přerušíme krevní zásobení, ale pak ho propláchnem, takže tam není prakticky žádná krev.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže je bledý.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Takže je kompletně sinavý, popelavý, bledý, mrtvolný. A pak po vlastně přišití první tepny se navrací tady ta růžovost a normálnost a ten obličej opravdu před očima ožije.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A je to úleva nebo člověk nemá čas vůbec, aby na takové věci při té operaci myslel?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Je to jak úleva, tak je to neuvěřitelně fascinující moment, protože najednou ten člověk ožívá před vámi a vy to můžete pozorovat tu půlminutu nebo možná i minutu, než to všechno proběhne, a to teda nikdo nic nedělá, jenom všichni se dívají, protože to je až surrealistické.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže naprosté ticho na sále a kolik těch operatérů v tu chvíli nad tím člověkem stojí?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Většinou jsme tam jenom dva s kolegou, ale je celá řada lidí kolem a spousta lidí, pokud děláme i monitorovací jako přídavný lalok tkáně, tak ti tam třeba jsou někde na straně pacienta bokem, ale vždycky na tom sále je spousta lidí jak těch, kteří tam musí být, tak těch, kteří tam chtějí být.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže minutku trvá ten úžas. Já jsem bohužel neviděla ten záznam z té vaší první operace, kdy vás vlastně, i vás ověsili různými kamerami, mikrofony a tak dále, a tam to je vidět.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tam to je vidět. Je to zkrácené, takže dostanete asi takovejch 10 sekund, ale, možná 15, ale je to, stojí to za to.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste při vlastně té transplantaci obličeje v několika případech nahradili horní čelist i se zuby, to znamená, že v tom vašem týmu je i nějaký stomatochirurg, že to děláte jako společnou práci?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ne, tak my shodou okolností žádného maxilofaciálního nebo stomatochirurga nemáme, ale máme vlastně tým včetně, i já bych k nim řadil k lidem, kteří jsou, víceméně dělají tady tyto věci pravidelně, ať už jsou to zlomeniny obličejové, dolní horní čelisti, ať už jsou to různé stomatochirurgické vlastně, vlastně operace, takže my máme kompletní tým, který je schopen i tady tyhle tyto věci dělat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se na to ptám, protože jeden z vašich pacientů vypadal, jako když tu dolní čelist vlastně nemá vůbec, z toho obličeje zbylo tak strašně málo, že když jsem potom viděla tu tvář, tu novou, tak jsem si říkala, že to je skutečně na hraně zázraku, kde se to vezme ta spodní čelist náhradní, když tam žádná není?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak my jsme měli několik pacientů, kteří potřebovali jenom horní čelist, a pak dochází k určitému, vlastně nerovnováze mezi horní, dolní, protože každá je z jiného člověka, ty zuby úplně nepasují, ty čelisty nejsou stejně tvarované, a tam pak ten prostetista, který většinou ty zuby nějak dává dohromady, má docela dost práce. A pak jsme měli několik pacientů, kteří dostali i horní i dolní čelist, u těch případů je to malinko jednodušší, protože ty zuby pasujou tak, jak by měly.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mě by zajímalo, jak vypadá plánování takovéhle operace, protože to si vůbec neumím představit, kolik hodin to trvá, kolik nákresů prostě musíte udělat nebo je to možná jenom moje divoká fantazie?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak na začátku to tak bylo. My jsme vlastně přemýšleli, jakým způsobem co vlastně chceme odebrat, jakým způsobem bychom jednotlivé kroky prováděli, probírali jsme to tam a zpátky, nakonec jsme to vlastně zkoušeli v anatomických laboratořích, ale v této fázi už většina těch pacientů tak nějak zapadá do stejného, do stejné, vlastně podobné operace.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šablony?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Šablony, takže se zabýváme spíš těmi specifiky jenom a vytvoříme nějaký takový plán, který se probere ten den, kdy je vlastně dárce nalezen, tak ho probereme znovu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, když je dárce nalezen, tak to asi potom velice spěchá.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Pak to spěchá, ale to je právě důležité mít ten plán vlastně předem probraný, i když tam můžou být samozřejmě měsíce, kdy čekáme na dárce, tak už tak nějak si to osvěžíme jenom, co bude dělat tým, který pracuje na příjemci, co bude dělat tým, co bude odebírat na dárci, a jakým způsobem jsou specifické věci, které se budou řešit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy říkáte, nikdy bych to nechtěl, ale jednou k takzvanému odhojení tváře zákonitě dojde. Připravíte pacienta i na to, že třeba to tělo nemusí přijmout tu novou tvář?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Určitě. Je to, já si myslím, jeden z nejdůležitějších momentů vlastně toho procesu získávání souhlasu k operaci, protože ten pacient musí vědět, že my opravdu nevíme, co se bude dít. A my jsme velice, velice upřímní jednak s vykreslením nežádoucích účinků léků, které pacient bude brát dlouhodobě, tak i s potenciálními následky, jako je odhojování. Naštěstí to vypadá, že tváře, přestože k nějakým odhojovacím epizodám dochází, tak jsme schopni je potlačit. A i kdyby možná docházelo k nějakým takovým těm chronickým odhojováním, tak které u orgánů třeba vedou až ke ztrátě funkce, tak v případě obličeje možná přestanou míň hýbat, ale vypadá to, že by nemusel úplně ten obličej odumřít.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale ta mimika těch transplantovaných tváří je úžasná. O tom mluvíme s dnešním hostem Dopoledního Radiožurnálu. Je to pan doktor Bohdan Pomahač. Budeme pokračovat po zprávách po půl a potom přidáme i vaše otázky, které nás posíláte na www.radiozurnal.cz. Děkujeme, že nám píšete.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A hostem je světově uznávaný plastický chirurg, doktor Bohdan Pomahač. Ptáte se ho v přímém přenosu. Samozřejmě jsou tady věci, které se týkají transplantace tváře, ale jsou tady i zajímavé otázky, jako třeba Marek píše: "Zajímá mě, jestli máte od nemocnice zákaz domácích prací, při kterých byste se mohl nějak poranit, například krájení zeleniny?" Taky na to se zeptám doktora Pomahače. Děkujeme za otázky, které nám píšete, za malou chvíli budeme v rozhovoru pokračovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Bohdan Pohahač, dnes host Dopoledního Radiožurnálu. Mluvíme o transplantaci tváře. Tři týmy, skoro 50 lidí, tak alespoň jste to popisoval. Mluvili jsme o tom, že, nebo že může dojít k tomu odhojení, že prostě ta tvář se nechytne. Pokud by se podařilo výzkumu zvítězit nad problémy vlastně odmítání cizích orgánů a vy jste se posunuli k nějakému stavu tolerance k tomu, proti tomu potlačení imunity, jak moc by to pomohlo nebo co by to znamenalo pro vaší práci?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já myslím, že to by byla úžasná věc. Jednak by si člověk dovedl představit, že by se momentální misky vah, jestli transplantovat a dát vlastně pacientovi po celý život léky, jestli to stojí za to, jestli, jestli opravdu ruka stojí za to nebo obě ruce stojí za to, obličej stojí za to, kde ta rovnováha je, tak kompletně tady tyto etické dilema by se vlastně zlikvidovaly a já si dovedu představit, že bychom mohli transplantovat jakékoliv prakticky části těla, které lidem chybí, ať už jsou to jednotlivé prsty nebo ucho nebo část nosu a tak dál, a tak dál, takže by to změnilo kompletně rekonstrukční chirurgii.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Znamená to, že když vlastně ten pacient dostane léky po té operaci, že už je bude brát navždy?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ano, bude je brát navždy a bude více náchylný zejména k virovým onemocněním. Někdy i k jiným, ale zejména k virovým, je tam určitá po dlouhé době i šance, že by se mohla zvýšit četnost nádorových onemocnění a tak dál, takže není to úplně, není to úplně jednoduchá záležitost tady ty léky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale vy se svými pacienty mluvíte, tak přece víte, jestli jim to za to stálo nebo ne?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já si myslím, že právě u pacientů s transplantací obličeje stoprocentně to stálo všem za to. Našim transplantovaným s obou horními končetinami taky, ale je celá řada literatury a případů z celého světa, kde právě jedna transplantovaná ruka u některých pacientů vynikající výsledky, u některých naopak postupně klesá ten zájem být víceméně na těch lécích a ta ruka nakonec je odňata v mnoha případech.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže ve chvíli, kdy vlastně ten člověk přestane brát ty léky, tak se tím dobrovolně té ruky zbaví sám.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Víceméně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je náročnější ta tvář, anebo transplantace obou těch rukou?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tvář.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A proč neděláte třeba jenom jednu?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak tvář je technicky daleko náročnější, je tam daleko více tak nějak nepředvídatelných útvarů, v nepředvídatelných pozicích a jsou daleko ty struktury jemnější a menší, u ruky my už děláme 40 let replantace, takže víceméně ta samotná operace, tu známe, a tady toto je v podstatě replantace za optimálních podmínek svým způsobem, takže ta ruka je techniky daleko jednodušší a tím pádem i daleko rychlejší. A my děláme i nebo máme indikaci pro dominantní transplantaci amputované horní končetiny, ale zatím jsme nenašli pacienta, který by opravdu byl vhodný pro tady tento případ.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste řekl, že se chystáte i na nohy, liší se to v něčem od rukou a v čem nejvíc?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No tak liší se to v tom dobrém, že je to jednodušší, ty struktury, svaly, cévy, všechno je větší, takže je to malinko jednodušší přišít a operace by měla být rychlejší. Ale zároveň ta laťka je daleko výš, co se týče funkce. Momentálně protézy fungují velice dobře a celá řada pacientů je velice funkčních. Kromě teda těch, kteří ztratí obě dolní končetiny, tam je, tam je teda ta disabilita nějaká teda daleko, daleko větší, takže my musíme opravdu najít toho ideálního pacienta, s kterým začít, abychom byli schopni dokázat, že jsme, že jsme funkčně schopni dokázat lepších výsledků než s protézami.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My tady mluvíme velmi vlastně technicky, mluvíme o vaší práci, já vím, že člověk ve vašem postavení s tím vším a se všemi těmi příběhy si nemůže připouštět všechny ty příběhy sám k sobě, protože to asi není možné, musí se nějak chránit, ale přesto, rozplakal vás někdy někdo z vašich pacientů?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak člověk má někdy slzy na krajíčku, zejména když se schází dárcovská rodina s tím příjemcem. Tam jsou opravdu neuvěřitelné momenty, kdy si dcera sáhne na obličej své matky, která zemřela, a věci, které jsou opravdu nesmírně emotivní, ale snažím se co nejvíc kontrolovat, abych tam někde v rohu neplakal, ale je to, je to opravdu, je to někdy těžké zvládnout.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kde pláčete, když nepláčete v rohu?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Popláču si v autě po cestě domů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Bohdan Pomahač je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hostem Dopoledního Radiožurnálu je světově uznávaný plastický chirurg, doktor Bohdan Pomahač. Vy jste mluvil o tom setkání těch lidí, vlastně příjemců a dárců těch rodin, to se děje běžně nebo to je naopak, protože já vím, že u jiných orgánů, u těch život zachraňujících, se drží od sebe hodně ti lidé?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak vlastně dárci mají v rámci možností zaručenou anonymitu, takže to musí být přání vlastně dárcovské rodiny se setkat s příjemcem. A stalo se nám to u několika pacientů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Milan se ptá: "Jak je to s citlivostí obličeje po transplantaci? Může například pacient cítit dotyk, teplo, chlad nebo závan větru?"

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak ta citlivost z hlediska všech funkcí, které jsme schopni navrátit, je asi nejlepší. Ti pacienti opravdu mnohdy jsou schopni nám říct, že cítí části obličeje úplně přesně tak, jak to cítili před samotnými traumaty a poraněními, takže ta citlivost je vynikající a neustále se ještě zlepšuje, ale cítí všechno, cítí teplo, vlhko, dotyk, jakýkoliv podnět, co vy nebo já.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když vlastně ten obličej získá zpátky i tu mimiku, ten člověk se usměje, prostě může se i zašklebit trošičku, to znamená, že třeba když ta tvář toho, ta původní tvář byla sežehnuta nějakým ohněm, že tu svalovinu berete z tváře toho dárce?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Hm, víceméně vždycky je tomu tak, že samotná indikace, aby člověk byl dobrý, vhodný kandidát pro transplantaci obličeje, je právě ztráta většiny tady těchto svalů mimických, kterýma člověk je schopen hýbat, takže my bereme a většina pohybů nebo víceméně veškerý pohyb, co vidíte na těch příjemcích, je pak právě vlastně svalová tkáň dárců, která funguje na příjemci poté, co dorostou nervy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Řešil jste někdy s příjemcem, jestli tvář odpovídá jeho věku?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Řešil, protože máme jeden případ, kdy pacient, příjemce byl teda mladý a měl velice, velice tkáňově těžkej, těžký /nesrozumitelné/ malou šanci, že by našli, že bychom našli vhodného dárce, takže u tady tohoto pacienta jsme řešili právě poměrně výrazně staršího dárce, který byl téměř ideální z hlediska imunologického. A nakonec se tady ten pacient pro to rozhodl, takže zestárl, ale dostal nový obličej.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se na to ptám proto, že Marcela z Prahy se ptá, jestli by mohla po smrti darovat svůj obličej, je jí 57 let a ptá se, jak moc je to omezeno věkem?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Věkem to jako tak nějak omezené není. Můžeme mít 57letého příjemce, který čeká na obličej, takže to spíš je těžké naplánovat, kdy by tady k té operaci došlo a jakým způsobem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Zajímavou otázku poslal pan Lanča z Čeladné, velikou úctu k vaší profesi vyjadřuje a píše: "Pokud by vás u nás dostatečně zaplatili, dělal byste transplantace v České republice? Jistě by to přitáhlo mnoho pozornosti do naší zapomenuté země."

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak já si myslím, že to je poměrně složitá otázka, je daleko víc úrovní, na kterých by se to muselo řešit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
V Bostonu nás neslyší, pane doktore, co na srdci, to na jazyku.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já bych určitě rád pomohl, pokud by to bylo možné, ale nejsem si jistý, do jaké míry a jak rychle a tak dále. Já přece jenom žiju v rychlíku a vyskočit z toho, abych tady začal dělat něco podobného a úplně znova, není tak úplně jednoduché.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tady jedna otázka, která se týká přímo konkrétní osoby: "Dobrý den, zdravím vás a ptám se, jestli je možné provést plastiku obličeje i pacientovi z Česka a konkrétně jde o mladou ženu poleptanou kyselinou?"

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak z hlediska transplantace máme celou řadu pacientů, kteří se na nás obrací z celého světa a tím nejdůležitějším vlastně faktorem je, aby se potenciální příjemce byl schopen dostat k nám během 6 hodin. A to je právě problém zejména díky tomu, že není vlastně žádný přímý let z České republiky do Bostonu. Stejně tak jako z Jižní Ameriky a tak dále, takže bohužel většinu tady těchto pacientů jsme nuceni odmítnout. Nicméně někdo, kdo žije v San Diegu, tak je schopen přiletět do Bostonu během 6 hodin a přestože je to vzdálenost podobná jak do Londýna, tak my prostě dál už jít nemůžeme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Marek se ptá: "Máte od nemocnice zákaz domácích prací, například krájení zeleniny?"

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Žádné zákazy naštěstí nemám.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže štípete dřevo.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Štípu dřevo, krájím zeleninu, naopak si to užívám, rád pomáhám manželce v kuchyni, ale mám samozřejmě pojištění, takže kdyby došlo k nejhoršímu, tak snad bych byl schopen nějak přežít.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Rudolf Dlouhý se ptá na vaši duševní očistu, jestli je to meditace, sport, jak trávíte volný čas?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak já miluju tenis, to je asi tak nejpravidelnější sport, který, který provozuju, ale baví mě celá řada věcí. S rodinou lyžujeme nebo v létě jezdíme na lodích, windsurfing a tady tyhle věci, takže spousta, mám víc zájmů než času.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak máte ten čas rozdělený? Protože já jsem pochopila, že vy nechcete ztratit ani dvě minuty, takže velmi dobře zvažujete, kde si v té práci pověsíte kabát, abyste se pak nevracel.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, to jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže jak to dělíte?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak já už tak nějak opravdu od bodu, kdy parkuju v garáži, tak už přemýšlím přesně, co budu, kterou část, je to nemocnice poměrně velká, abych to neprocházel dvakrát, třikrát, tak kde přesně se převlíknu, kde si nechám, kdy je klinika, kdy je operace, jakým způsobem, aby to navazovalo, a pak ten samotný program je daný prakticky na těch 8 hodin denně plus veškerý ten čas, co to zabere navíc, takže to končí těmi 12.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste šachista, viďte?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Pořád přemýšlím.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jste, nebo nejste? Jste, nebo nejste?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Jsem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Bohdan Pomahač je hostem Dopoledního Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál, dnešní host doktor Bohdan Pomahač mluvil o své práci. Říkal jste, tak běžná práce v nemocnici těch 8 hodin, proč vám nevěřím, že jste v té nemocnici jenom 8 hodin denně?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak to je ten plán, že jo, 8 hodin nikdy nevyjde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jo, to je plán.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Takže pokud to je 10, 12, tak je to dobrý ještě. Pokud je to dýl, tak pak už se to tak nějak kumuluje, je to těžké zvládat dlouhodobě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já to říkám proto, že vy jste vlastně v začátku své profesní kariéry, jednak jste pracoval zadarmo, protože jste o tu práci hodně stál, a pak přišly nějaké granty, první zaměstnání a tak dále, ale když jste vlastně začínal operovat, tak jste pracoval 120 hodin týdně, což když si spočítám, tak už zbývá jenom 48 hodin na všechno ostatní. Jak se to dá zvládnout?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak tady toto byly týdny takzvané ty power weeks, jak tomu říkali v Americe, a to bylo jednom za tři týdny, takže nebylo to každý týden, ale je fakt, že to bylo, dá se to zvládnout jeden týden, dva, těžko se to zvládá, když už je to třetí, čtvrtý rok. A právě ta chronicita tady těhle věcí je to, co člověk si nedovede úplně tak nějak srovnat v hlavě. Já jsem, si vzpomínám, poprvé byl vzhůru byl celou noc a říkal jsem, to je hračka, to není problém, ale když to člověk dělá tak měsíc, dva, tři, tak najednou si uvědomuje, že není schopný dostatečně regenerovat a zabere to daleko víc sil. Samozřejmě v této fázi už je to nelegální ve Spojených státech, ale tehdy to šlo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A když vidíte některé vaše kolegy, které fascinuje vaše práce, kteří by rádi se k vám nějakým způsobem přidali, vidíte tam někoho podobně posedlého, který je schopen a ochoten zaplatit jakoukoliv cenu jenom proto, aby tu práci mohl dělat?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak my máme, my máme celou řadu lidí z celého světa, kteří se snaží dostat víceméně na podobné místa pracovní, které jsem kdysi já se štěstím dostal. A máme díky tomu, že už naše práce je tak viditelná, tak máme opravdu excelentní kandidáty. A jestli je to Němec nebo Angličan nebo odkudkoliv, z Kolumbie, Venezuely, to je úplně jedno, ale ta konkurence, si myslím, že je ještě těžší, než co jsem procházel já tehdy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když jsme mluvili o těch 8, 10, 12 až 14 hodinách na té klinice strávených, jak vypadá, protože my jsme mluvili o tom, co je vlastně výjimečný počin i v té plastické chirurgii, to je transplantace tváře, ale jak vypadá ten běžný pracovní den nebo ty operace, které jsou naplánovány na ten konkrétní den?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak já operuju vlastně předvídatelně pondělí a pátek a tam je ten operační program právě naplánovaný zhruba do těch, od těch 7:30 do 4 odpoledne, ale víceméně nikdy se neskončí před šestou večer. A pak jsou úterky a čtvrtek, kdy mám krátkou a dlouhou kliniku, ale většinou se tam přidá ještě rekonstrukční operace odpoledne, zejména v úterý.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A to jsou rekonstrukce prsu nebo co si tak mám představit zhruba?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Čehokoliv. To může být obličej, prsu, rekonstrukce kosmetické, operace horní, dolní končetiny, cokoliv. A pak je vlastně středa, to je, víceméně teďka jsem schopen uhájit, tak nějak plně koncentrován na výzkum, protože máme teďka téměř 15 milionů dolarů ve výzkumu a je to obrovské množství zodpovědnosti, která s tím jde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když mluvíme o těch běžných plastických operacích, když děláte operaci u někoho, kdo má jen marginální vadu na kráse nebo si třeba jenom myslí, že jí má, a o týden později transplantujete obličej, jak se stavíte k tomu pacientovi prvnímu?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já v tom nevidím nějaký takový rozdíl, že jo. Lidi můžou, se mohou mnohdy trápit úplně malinkatou vadou, stejně tak jako někdo, kdo ztratí kompletně část obličeje a naopak. Někteří lidé, kteří mají zoufalé deformitivy, pak řeknou, víte co, já jsem spokojenej s tím, jak to je, zatímco někdo, kdo má malej hrbol na nose, tak prostě je z toho totálně devastovaný, takže my jsme jako plastičtí chirurgové vlastně chirurgové duše, jak se říká, a pokud jsme schopni lidem pomoct a pokud opravdu máme sladěné ty předpoklady a očekávání, co se týče výsledků, tak nevidím v tom až takový rozdíl, je to vlastně spektrum.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já v tom vidím obrovský rozdíl, protože když si někdo chce nechat upravit nos, který je docela hezký a má na to peníze, a někdo má spálený celý obličej a nemá ani vindru, tak pro mě je to obrovský rozdíl.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, z toho hlediska jo, ale zase pacienti, kteří mají nebo podlehli nějakým úrazům, tak o ty se postaráme bez ohledu na jejich finance, takže tam ta finanční část nehraje roli, tam hraje roli ta jejich psychická touha změny.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Bohdan Pomahač, světově uznávaný plastický chirurg, byl dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Velmi si vážím toho času, který jste nám věnoval, a děkuji za vysvětlení vaší práce. Ať se vám hodně daří, díky.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Děkuji mockrát.