Rozhovor s Jitkou Královou u příležitosti dne otevřených dveří v Apropu

Jičín – Nezisková organizace Apropo Jičín, o.p.s. uspořádala ve svých prostorách v Soudné č. 15 pro širokou veřejnost den otevřených dveří.

""Pečujeme o děti a mladé dospělé s těžkým postižením, poskytujeme jim potřebnou pomoc a podporu," říká ředitelka společnosti Apropo Jitka Králová.Posláním organizace je pomáhat rodinám s dítětem s postižením vést plnohodnotný život. Z malé organizace se stala stabilní společnost, která poskytuje komplexní služby desítkám rodin. S jakými problémy se organizace potýká, z čeho mají zaměstnanci radost a co mohou nabídnout?Kolik k vám za oba dny zavítalo návštěvníků a jaký byl jejich první dojem?Den byl velmi hezký, přátelský a rušný. Navštívilo nás cca 150 lidí, zejména rodinní příslušníci našich klientů, pracovníků, někteří naši sousedé a dárci, sponzoři a přátelé Apropa. Jsme rádi, že jsme se mohli pochlubit novými prostorami a popovídat si u dobré kávy a malého pohoštění. S naší činností se přišli seznámit také pracovníci městského úřadu z odboru zdravotnictví a sociálních věcí. A první dojem? Určitě překvapení, jak je to tu hezké a na mimořádné úrovni.Kdo vám prostor předal a co pro vás znamená?Vilu nám předalo město Jičín letos v dubnu. Projekt přišel na 25,6 milionu korun a významně přispěl ke zkvalitnění péče o děti s těžkým postižením v šestnáctitisícovém městě a jeho okolí. Pro nás to znamenalo, že jsme služby denního stacionáře sestěhovali ze tří míst na jedno a získali jsme pro všechny naše aktivity dostatek vhodných prostor.Jak dlouho jste spojena s činností Apropa?Jsem zde již 12 let a práce mi dává smysl. Apropo přináší do společnosti témata jako tolerance, respekt k individualitě a schopnost přijímat druhého takového, jaký je. Jsou to hodnoty, které se dotýkají kvality každého jedince i celé společnosti. Lidé s postižením každý den čelí sociálním i psychickým bariérám, předsudkům spojeným s postižením, nepřístupností budov, nedostupností informačních a komunikačních prostředků. Co je "běžné"? Kdo je "normální"? Pouze tehdy, budeme-li my všichni schopni překročit konvence a stereotypy a člověka s postižením nebudeme vidět jen pod jedním zorným úhlem, ať už úhlem odmítání, nebo soucitu, můžeme se posunout dál. Každý, bez ohledu na svoji odlišnost od ostatních, musí být chápán jako člověk se svými – specifickými – kvalitami.