Rozhovor s kybernetikem Janem Romportlem

Radiožurnál
-
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál. O současnosti, ale také možná o budoucnosti lidstva dnes budu mluvit s kybernetikem ze Západočeské univerzity v Plzni z výzkumného centra nových technologií. Ve studiu je Jan Romportl. Vítejte, dobré dopoledne.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já už jsem trošičku mluvila o tom, co jste vlastně dokázali se svým týmem, bavíme se o řečových protézách a k nim se ještě dostaneme, ale já vím, že dalším předmětem vašeho zkoumání jsou brýle. Pro posluchače, kteří nás teď nevidí, řeknu, že proti mě sedí mladý muž s brýlemi, tak se ptám, jestli jsou to normální dioptrické brýle, nebo jestli už něco zaznamenáváme tady z toho našeho rozhovoru?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
No, ne, tak teď mám skutečně dioptrické brýle na sobě, abych na vás jako dohlédl.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já vám věřím teda.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
A jinak jako ty brýle, které jako v rámci nějakého projektu zkoumáme, tak to jsou smart glasses, všichni budou znát Google Glass, takže něco v tom podobném duchu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Google Glass plánoval, že to využití těch brýlí bude daleko širší. Pochopila jsem, že ty smart glasses se hodně zaměřují na orientaci v terénu po městě, nebo mají ještě nějaké jiné funkce?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jako ty Google Glass byly myšlené v podstatě jako takový osobní asistent, který jako k tomu svému tělu takhle přes to vizuální pole připojíte a on vám prostě bude pomáhat jako vaše prodloužená součást, takže ta orientace je jedna věc, upozorňování na schůzky, pamatování si věcí, který si prostě nepamatujete, tak to byl koncept těch Google Glass.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A koncept těch vašich brýlí je?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Ty jsou, ty jsou, řekněme, jakoby univerzálnější. Ten koncept, jako který zamýšlíme, je v zásadě stejný, ale používáme prostě brýle jiné značky, protože prostě jsou jako vhodnější pro ten experimentální výzkum.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My se dostaneme i k experimentálnímu výzkumu, i k odborníkům, ale možná za malou chvíli přistoupíme k těm řečovým protézám a jako vždycky se můžete ptát, Jan Romportl je ve studiu a vaše otázky směřují na www.radiozurnal.cz.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kybernetik Jan Romportl je hostem Dopoledního Radiožurnálu. Když se budeme bavit o řečové protéze, kterou jste společně s vaším týmem vyvinul, tak ten příběh začíná v nějaké nemocnici, kde jste vy octl a bylo vám líto lidí, kteří o hlas přišli, je to tak?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak úplně bych to dopřesnil, ten příběh začal ještě o mnoho let dřív, kdy právě na katedře kybernetiky třeba lidi kolem profesora Psutky, který ji vede, třeba ještě kolega Jindra Matoušek, tak vyvinuli řečový syntetizér, to znamená, systém, do kterého něco napíšete a ono to víceméně přirozeně přečte to, co jste napsali.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je to něco podobného, čím mluví Stephen Hawking třeba?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, jo, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Taková ta plechová ...?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Akorát, že tady ta naše není plechová. Tam je cílem prostě ..., máme skutečného řečníka, nahrajeme ho a ten systém bude mluvit jeho, jeho hlasem. A vždycky v minulosti to fungovalo tak, že ten řečník musel být jako profesionální speaker, takže třeba vy byste nám hodila, kdybyste chtěla jako nějak potom už třeba nahradit svůj hlas, takže ta řečová syntéza by byla možná.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jste laskav, děkuji.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
A pan ten jako, pak ten příběh pokračoval, takže my jsme vlastně na popud profesora Psutky nějakou spolupráci v plzeňský fakultní nemocnici s lidma po laryngektomii měli a dál to teda pokračovalo, ale byla to trochu jiná forma toho, co mělo jít, no, a pak se skutečně stalo, že já jsem prostě ležel na ORL v Motole a viděl jsem tam ty lidi, kteří prostě po totální laryngektomii ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, odstraní hrtan v podstatě?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Odstranili celý hrtan včetně hlasivek kvůli vážnému onkologickému onemocnění, tak prostě, v jakém stavu se den po operaci nachází, týden po operaci, jak nejsou schopni komunikovat, a tam jsem si řekl, že ty technologie teda, které máme, tak děj se co děj prostě, tak je skoro jakoby naší povinností prostě je vzít a okamžitě ty lidi začít nahrávat. Ty technologie nějak přiohnout a udělat jim prostě jejich vlastní hlas, který ztratí, tak, jestli, než ho ztratili, tak jim nabídnout ve formě té řečové syntézy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jinými slovy já, když zjistím, že ta diagnóza je skutečně velmi špatná a přijdu o hrtan a přijdu o hlas, ale možná to potom přežiju, tak, a přijdu za vámi včas, tak budeme dělat co? Budete vy nahrávat můj hlas a v jaké šíři?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, tak kolegové jakoby modifikovaly ty stávající algoritmy, to je ta inovativní část v tom tak, aby prostě stačilo třeba, řekněme, tisíc vět, něco plus minus, někdo nahraje míň, někdo víc, takže, když vám prostě ti lékaři řeknou - tohle máte třeba nějakých 14 dní v lepším případě před tou operací, kontaktujete nás, respektive právě v tom ORL v Motole, naší součástí, aby jako tam se to stalo jako automatickým procesem, prostě buď v tom Motole někde prostě v nějaký speciální místnosti, anebo přijedete k nám do Plzně do zvukovýho studia, tak přečtete tisíc vět a když se to zadaří, stačí trošku štěstí, tak jako do třeba měsíce, do dvou máte prostě svůj vlastní hlas na vás mluvící z tabletu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, že potom, když jsem po té operaci a už sama nevydám ani hlásku, tak to, co budu já potřebovat, napíšu do tabletu a tablet bude mluvit mým hlasem?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, tablet nebo počítač, to je první fáze. Další jako do budoucna je potřeba obrovské množství ještě práce a rozvoje. Zatím je tam pořád i potřeba ještě i manuální práce kolegů. Snažíme se to do budoucna prostě automatizovat, to znamená, že sháníme finance na tenhle ten projekt, ale cílem je, aby prostě jsme našli i jiný způsob ovládání, aby ti lidé v podstatě třeba jenom artikulovali ústy tak, jak byli do té doby zvyklí, to, že nemají hlasivky nevadí a ten systém prostě z kapsy od košile bude jako mluvit jejich hlasem s nějakým malým zpožděním. To je cíl velký do budoucna, řekněme, plán na příštích ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, vy byste se museli ale napojit nejenom na rty, ale i na vnitřek dutiny ústní, protože spoustu těch hlásek, samohlásek vzniká prostřednictvím jazyka.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tam je prostě, máme návrh velmi jako v oblasti základního výzkumu, to zase jiní kolegové řeší, jak by to šlo převést i bez toho, abysme museli někde jakoby invazivně, jako nějaká forma invazivnosti by tam asi byla potřeba, ale jako mělo by to být víceméně snadné řešení.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale už vlastně to, že teď umožníme někomu, aby při té vší tragédii ještě mohl, i když prostřednictvím tabletu, mluvit svým vlastním hlasem, je veliký úspěch. Jaké na to máte ohlasy?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
No, tak od těch pacientů samozřejmě jako, já si myslím, že velmi dobré. A od společnosti, to se dozvím asi tady po tom rozhovoru.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Víte, kdyby mně někdo řekl, že mě zoperují hrtan a já už nikdy nepromluvím, tak já bych možná, kdybych věděla, že, že prostě už nebudu mít tuhle komunikační možnost, tak nevím, jestli ..., a věděla bych, že třeba nemám k dispozici ani tu vaši protézu řečovou, tak bych možná už nechtěla žít.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
To je jako velmi častý případ, že prostě lidi odmítnou tu operaci, která je pro ně jediným způsobem záchrany života. My doufáme, že když do běžné praxe uvedeme toto, že i třeba tady panu profesorovi Betkovi, co je přednosta té ORL kliniky se bude líp a jeho lidem se bude líp dařit přesvědčovat ty lidi, aby podstoupili ten zákrok a aby se prostě nechali operovat, protože to není konec cesty a dá se pokračovat dál.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dá se ale pokračovat i na jiné lidské smysly. Kterým směrem to v Západočeské univerzitě ve Výzkumném centru nových technologií směřuje ještě dál?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak tam vlastně v tom Výzkumném centru nových technologií máme jakoby druhý tým, který jsem asi posledních 6 let nějak vedl, a jeho cílem je zaměřovat se na oblast takzvaného human cognitive enhancement, to znamená, vylepšování kognitivních neboli myšlenkových poznávacích schopností člověka a naším cílem je vůbec řešit, jestli, za a) jestli to vylepšování je vůbec dobře, jestli to náhodou není vylepšování k horšímu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Bavíme se o etické stránce věci?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Mimo jiné technické, jsou to prostě technické věci, kognitivní, filozofie, bioetiky do toho samozřejmě taky spadá a my se tam snažíme prostě integrovat všechny tadyhle ty aspekty, kde jedním z těch aspektů je prostě třeba ta řečová protéza, kterou si takhle jakoby bereme jako jeden blok z té katedry kybernetiky do tohoto projektu, a druhým blokem jsou právě třeba ty vizuální smysly ve formě těch smart glasses, jak jsme je na začátku zmiňovali, takže my v tom našem projektu tyhle ty dva aspekty, nebo tyhle ty dva systémy chápeme jako nástroje vylepšování těch našich přirozených schopností.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kybernetik Jan Romportl, host Dopoledního Radiožurnálu. Před malou chvílí vlastně otevřel velmi zajímavou debatu. Řečové protézy existují, fungují, je to dobře. Bavili jsme se o takzvaných smart glasses, chytrých brýlích. A vlastně otevřeli jsme otázku, jaké jsou meze a možnosti toho technologického vylepšování lidských schopností. Vy začínáte docela správně, začínáte výzkumem. Jakým způsobem ten výzkum bude vypadat a kdyby do něj chtěl někdo přistoupit, jak to může udělat?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Takže my v současné době vlastně máme na tu oblast vylepšování nebo výzkumu vylepšování kognitivních schopností člověka mezinárodní projekt vlastně financovaný norským výzkumným programem. A jako, já rozhodně bych chtěl říct, že to není tak, že já bych byl technooptimista nezbytně. Jako já jsem lehký technooptimista, ale naše jakoby ..., my se snažíme skutečně, aby ten náš pohled na ty věci byl objektivní, to znamená, že my studujeme nyní to, co to udělá s člověkem, když začne přistupovat na tu hru, že svoje tělo bude, hlavně svoji mysl nějak rozšiřovat o ty, o ty, o ta nová zařízení, která budou umožňovat jemu přístup do té doby jako bezprecedentní k těm informacím, budou zvyšovat třeba jeho výkon a podobně, no, a vlastně ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já vám do toho jenom vstoupím, ono s touhle myšlenkou si hraje spousta lidí ve filmech, existují i různé knihy, ale hovoří se, jak se tomu říká, technologická demence? Takové to, že vlastně ...

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, digitální demence.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když necháte ty tablety a ty chytré brýle, aby všechno dělaly za vás a mozek je částečně sval, který potřebuje trošku trénovat, tak, když se potom odpojíte, bude z vás blbec?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
No, ale já bych to právě, ten mozek je velmi plastický a já na tu digitální demenci nevěřím. Dneska, to by se dalo, pro mě digitální demence je variace na takové to staré téma dřív bylo líp. Takže já stejně můžu říct - dneska už nikdo neuplete pomlázku a nevyřeže píšťalku, zatímco tehdy to byla základní schopnost mladých chlapců, aby ulovili dívku, jinak to nešlo. Dneska prostě je to absurdní, takže možná podobným způsobem ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, já bych vám možná trošku oponovala, protože, když mám v ruce několik proutků a kus dřeva, tak je to pořád něco jiného, než když mám v ruce mozek, o kterém nevíme zdaleka tolik, kolik bychom potřebovali?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Proto se snažíme to nějakým způsobem to propojení s těmi technologiemi zkoumat, jdeme na to z více rovin, jedna je vysloveně základní výzkum v té teoretické oblasti, i zmapování toho terénu, proto tedy jsme otevřeli teďka v létě vlastně pro širokou veřejnost dotazníkovou studii, kde se snažíme od tisíců respondentů získat náhled, jaký má prostě, celé spektrum populace náhled na to, kdyby oni sami měli si nějakým způsobem vylepšovat své myšlenkové schopnosti třeba formou ..., počínaje těch, počínaje kofeinem, kávou s cukrem přes nějaké třeba léky a podobně, přes ty smart glasses, takže bychom rádi, kdyby třeba jsme získali v tomhle tom zpětnou vazbu vlastně od lidí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Což je hezké, protože začínáte od toho A a předpokládáte, že se vám dostane nějakých dat, ale, co když to lidé nechtějí, protože většinou ty novinky nejsou přijímány s velikou radostí a když se podívám na všechny science-fiction filmy, kde vystupují kyborgové, tak jsou to většinou vzpoury proti civilizaci a zánik druhu homo sapiens.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
No, ono ..., my počítáme s tím, že lidi budou deklarovat, že to nechtějí, ale ve skutečnosti jejich chování svědčí prostě o opaku. To jakoby je věc, kterou v podstatě nějak jako počítáme a ten náš výzkum je v tomhle tom smyslu jako nastavený, takže my potom vlastně nakonec i třeba ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví u vybraných dobrovolníků budeme třeba dělat různé kognitivní testy, vyšetření mozku na funkční magnetické rezonanci a podobně, takže to jsou věci, které nejdou tak úplně jako nějakým deklarováním postoje našvindlovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Což je sympatické, ovšem je to vlastně stránka vědecká, výzkumná. Potom je potřeba, když už se budeme bavit o budoucnosti lidstva, zkoumat jistou bioetiku, jinými slovy, jestli smíme to, co můžeme, a hlavně třeba i právní stránku věci, protože kyborg je vlastně člověk, který se skládá z organických částí a z anorganických částí. Bionická ruka, to už je vlastně součást nějakého kyborga. Mají mít tihle lidé v uvozovkách nějaký zvláštní statut třeba právní nebo ...?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak určitě se budeme muset už teď, je potřeba, zabývat se právami entit, které nejsou biologického původu, ale jak zdůrazňuje Donna Haraway, tak člověk v podstatě tím kyborgem jako odjakživa byl, od té doby, co se stal člověkem, tak je prostě už kyborgem, jenom si to prostě neuvědomuje. A jako geneze lidstva je prostě nutná jako ve spoluvývoji s technologií. Prostě člověk je člověkem jenom ve spoluvývoji s technologií.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jinými slovy evoluce homo sapiens není u konce, bude pokračovat směrem dopředu s technologiemi?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak, pokud si ji sami záměrně ukončíme tak, že zablokuje vývoj těch nových technologií, a teď vím, že na sebe snesu hněv mnoha jako lidí i z akademické sféry, tak je u konce. A jakoby já se domnívám osobně, je to můj osobní názor, že prostě skutečně taková ta technologická transgese je možná jediným pokračováním jako člověka. Ale bude se měnit ten člověk. Nebude to ten člověk, jako je teď, ale my nejsme stejný člověk, jaký byl před 200 lety, natož pak před 10 tisíci lety.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kybernetik Jan Romportl je dnes hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A mým hostem je kybernetik ze Západočeské univerzity v Plzni z Výzkumného centra nových technologií Jan Romportl. Mluvili jsme o hlasových protézách, mluvili jsme o možnostech vylepšování kognitivních schopností člověka a na ně se také ptáte. Otázky můžete ještě posílat na www.radiozurnal.cz. Náš rozhovor bude za okamžik pokračovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
O možnostech, ale také o mezích technologického vylepšování lidských bytostí mluvím s kybernetikem Janem Romportlem ze Západočeské univerzity v Plzni. A nevím, jestli je to pro vás dobrá zpráva, ale už jsou tady dva, vlastně možná tři dobrovolníci, kteří by k vám do výzkumu chtěli. Takže, pojďme jim nejprve říci, co to všechno obnáší, než se přihlásí? Jak to vypadá?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak úplně na začátku to obnáší to, že my potřebujeme, aby se vlastně všichni ti, kdo by chtěli do toho výzkumu konkrétně s těmi smart glasses, kdo by je chtěli nosit a chodit do Klecan do /nesrozumitelné/ na magnetickou rezonanci a různé podobné zábavné jako věci, tak by měli projít vlastně tou naší dotazníkovou studií, to je první kolo. Takže já, jestli můžu říct teda ten web, kde by to lidi jakoby našli.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Povídejte.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak na moa.zcu.cz. Najdou odkaz do té dotazníkové studie a tam prostě projdou tím dotazníkem tak, jak upřímně oni vědí, že by chtěli, nebo že prostě jak se staví k těm technologiím. Je tam velký osobností test, to znamená, že ty lidi dostanou dost jako pro ně nedostupný jinak výsledek jako jejich osobnostního profilu. Je to ..., je to samozřejmě plně anonymní, plně anonymní, tam prostě my nejsme schopni to nějak jakoby na ně potom napasovat, ale je možné, že na konci toho dotazníku se těch lidí zeptáme, jestli by chtěli pokračovat v tom výzkumu těch smart glasses, takže tam mají zatrhnout, že jo a uvést na sebe alespoň nějaký kontakt. A my potom vybereme skupinu zhruba 30 lidí, kteří prostě mají nějaké statistické ukazatele takové a makové a ty potom oslovíme a budeme s nimi rádi další jako rok spolupracovat v rámci tady toho projektu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co vás přesně zajímá na těch nositelích těhle chytrých brýlí? Co potřebujete z toho výzkumu? Jaký by měl být vlastně výstup?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak v tuto ..., tak jako, jaký by měl být profil toho uchazeče, no, tak v tuto chvíli není ..., ty brýle jsou, řekněme, jako mobilní telefon před 20 lety, to znamená, že musí být člověk trošku nadšený proto, aby to nosil. Takže měl by to být někdo, kdo to prostě jako první jako nasazení ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Nesundá.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Ale zjistí, že to není jak ve Start Treku, takže to nehodí do kouta a nevykašle se na to, takže měl by to být jakoby ten nadšenec.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mě spíš zajímá, co chcete vlastně vědět z toho výzkumu? Jaká data z něj chcete získat?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, v tom výzkumu tam je vlastně formulovaná jako poměrně jednoduchá hypotéza, a to, jestli dlouhodobé nošení těch smart glasses, když na ten vizuální vstupní systém člověka je, ať ten člověk chce nebo nechce, promítána veškerá informace o jeho poloze, takový jakoby head up display v běžném životě, tak, jakým způsobem to ovlivní jeho myšlení, jeho chování bez hodnocení na to, teď ne, teď nejsem schopen říct, že to bude k lepšímu, k horšímu, prostě chceme tohle to zjistit. To je jeden z výzkumných ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže vlastně taky zkoumáte třeba i to, jestli nastane ta digitální demence, o které se tolik polemizuje, nebo ne?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Třeba, rozhodně. Rozhodně je zapotřebí to dělat jiným způsobem, než to dělá autor toho pojmu, Spitzer, který prostě jakoby trochu vrší jako páté přes deváté. Je prostě zapotřebí udělat prostě reprodukovatelný poctivý experimentální výzkum, který ukáže něco a my tedy teprv uvidíme, co.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak dlouho to budou nosit ti lidé?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak teď nechci úplně přesně říct, jaký čas denně, a já teď nevím, třeba plácnu hodinu, může se to změnit, jakoby denně a po dobu asi 4 měsíců a ten systém prostě bude nějak reportovat, jestli to nosili a nenosili a podobně, takže na tomhle tom v podstatě pracujeme tedy ještě v tuto chvíli právě v rámci toho projektu na zpřesnění toho protokolu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Proč selhaly brýle od Googlu?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak já asi nemyslím, že by úplně selhaly. Já si myslím, že to prostě byl poměrně jakoby takový cílový experiment Googlu, zjistit prostě, co to bude dělat. A možná se prostě ukázalo, že je s tím zatím příliš problémů, já nevím, legislativních, jestli to člověk smí nebo nesmí. Zjistil /nesrozumitelné/, mě osobně překvapilo, že se stalo poměrně nástrojem šmírování docela.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, to je jediné, čeho já bych se vlastně na tom úplně nejvíc bála.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Ale tak, když dneska někdo ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Sběr dat a vlastně už tím prozradíte o sobě úplně všechno.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak, když dneska někdo chce šmírovat, tak asi si na to pořídí i jiné zařízení než smart glasses, u kterých bude vypadat poněkud jako nápadně, takže jako, takže samozřejmě to je možné použít ke šmírování, ale to je prostě zase další věc, kterou se snažíme, tady třeba ochrana těch citlivých údajů řešit zase v té teoretické části toho projektu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, že tam budou zapojeni i psychologové, budou tam třeba zapojeni i právníci a tak dále?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Jo, v tuto chvíli vlastně je to jako projekt, který integruje činnost vlastně nás jako Západočeské univerzity s Národním ústavem duševního zdraví, kde jsou ti psychologové, psychiatři, neurovědci, s ORL klinikou Fakultní nemocnice v Motole, kteří tam integrují těch část pacientů, kde my zjišťujeme vlastně, jak ti pacienti se adaptují na tu řečovou protézu a jestli to je vlastně postupně stejné jako, když mluvili svým hlasem, nebo jestli tam jsou nějaké rozdíly. A pak jsou to vlastně dvě norské univerzity, které nám zajišťují, řekněme, tu oblast bioetiky a nějakých metod hodnocení vlivu techniky na člověka.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká host Dopoledního Radiožurnálu, kybernetik Jan Romportl.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tři čtvrtě na jedenáct. Ve studiu Dopoledního Radiožurnálu kybernetik, vědec Jan Romportl. Ptáte se ho jako třeba Mirek: "Jak vidíte pokrok v oblasti vývoje biočipů a kvantových počítačů? Kdy a co nahradí současnou digitální techniku?"

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak já jsem velmi špatný futurolog. Jsou i třeba metastudie na to, že veškeré odhady toho, kdy co přijde, jsou standardně všechny nějak špatně, takže já si netroufám odhadnout, kdy to bude. Myslím si, že to bude, ohledně kvantových počítačů nejsem schopný toho moc říct, těm prostě nerozumím, to jako musím, vím, co mají dělat, ale nevím, kdy to přijde. Nicméně jsou určité věci třeba v oblasti takzvané AGI, to je jakoby obecná umělá inteligence, to znamená, snaha po vytvoření skutečně umělého člověka se vším všudy, té jeho mysli, tak tam si myslím, že je to tak výpočetně náročná úloha, takže tam jako kvantové počítače budou nezbytné, takže do té doby, než takovéhle počítače budou, tak do té doby se nepohne výzkum v této oblasti. No, a biočipy, no, tak já si myslím, že do určité míry už ten rozvoj, který je dnes, už máme tendenci říkat, že už jsme v tom sci-fi teďka, takže já si myslím, že zase, mám k tomu takovej jako ambivalentní přístup, ale co chci jakoby zdůraznit, vlastně týká se to i toho našeho výzkumu a toho human cognitive enhancement, toho vylepšování těch kognitivních schopností člověka, je z mého pohledu, můj osobní názor, že je takový, že je naprosto nezbytné tento, toto, tyto věci veřejně diskutovat, je prostě jakékoliv dogmatické názory potom, že je potřeba explicitně zakázat tenhle ten typ výzkumu, vedou jedině k tomu, že armáda si to bude dělat stejně třeba někde, ne ta naše, ale nějaká jiná. A to jediné, co se bude dít, že ten kulturní a společenský vývoj, ten diskurz, v kterém ty technologie jsou, prostě nebude zaostávat za tím a my si nebudeme vytvářet automaticky ta společnost otevřená tou vnitřní reflexí, vnitřní diskusí si nebude vytvářet protilátku proti zneužitím těm, těch technologií. Já si myslím, že zatím jsme na tom pořád ještě dobře, tedy naše euroamerická civilizace, je takovým způsobem, že vždycky se najde někdo, kdo ty tajné informace zveřejní, vždycky je tady takový sebezáchovný mechanismus, a to je život. Tady ta ..., proplouvání mezi Skyllou a Charybdou a takhle to funguje i v té vědě, to znamená, že já jsem proti jakýmkoliv jako zákazům dogmatického typu. Řekneme - nebudeme teď zkoumat to a to, já nevím, kmenové buňky, protože, a teď se tam většinou dá nějaký dogmatický jako pseudoetický, pseudoetické vysvětlení, ale já si myslím, že to vede ještě k horšímu, takže ten ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jakou roli v tom hrají náboženské důvody třeba, protože já vím, znám pár bioetiků, vím, že jsou to katolíci, někteří jsou třeba bigotní katolíci, nemusí to být jenom tohle náboženství?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Já si myslím, že to náboženství je v tomhle tom zneužívané jako argumentační obezlička taková. Já si myslím, že jako věřící člověk má sám schopnost se, já nejsem tedy jako věřící člověk, ale věřící člověk má v tomto sám schopnost se nějak rozhodnout a mně se jako osobně, osobně se mi nelíbí ty nábožensky laděné argumentace typu třeba Francise Fukuyami. Já si myslím, že to jedině vede k tomu, že stejně se ty věci budou dělat, ale nebudou se, ten diskurz se nebude, otevřený diskurz ve společnosti se nebude pěstovat, a to je záruka toho, že jednou dojde k průšvihu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mně se na té vaší studii líbí, že vlastně neodpovídá jenom na ty lékařské otázky, ale týká se právě i filozofických otázek a psychologie člověka. Koneckonců to naše posluchače pravděpodobně nejvíc zajímá, protože otázky směřují i tímto směrem, cituji. Myslíte si, že člověk není dokonale vymyšlený? Neměli bychom spíše poznávat sami sebe, nežli se pokoušet vylepšovat naše tělesné stránky a intelektuální schopnosti?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak já si myslím, že člověk jakoby nějak vymyšlený není, on tu prostě je a ta, to uspořádání hmoty, které tady zrovna teď sedí na židli v tomhle tom studiu, tak je, o sobě teda jako předpokládám, že jsem člověk a ten vývoj rozhodně není nijak ukončený. Prostě jsme takoví, jací jsme a rozhodně zdaleka nejsme dokonalí, vidíme to i v dnešní jako naladění společnosti vůči stavu, který se děje, to jsou prostě hrozné věci, třeba i na morální úrovni a tam si myslím, že minimálně třeba diskusí toho, jakým způsobem, protože budou i třeba jako morální jako konce, je třeba, jsou studie, které třeba ukazují, že použití nějakého psychofarmaka, teď nevím přesně, které to bylo, snižuje rasové předsudky. Tak jako teď a jakoby, já neříkám, že to musíme používat, ale řekněme, že se otevřeme tady té debatě, co kdybychom mohli snižovat rasové předsudky tím, že se ..

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Že si vezmeme pilulku?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Že si vezmeme pilulku. Nebo nějaké jiné jako preparáty, snižují agresivitu. Tak jako je naší povinností nebo není? Nebo mě by třeba zajímalo, co ..., jako nějaké té, třeba křesťany by viděli na to, jak by viděli jako tu situaci, že jo, proti rozvodu a třeba jako hormon oxytocin je prostě ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ano, hormon štěstí a věrnosti.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Štěstí a věrnosti. Jak by se teda dívali na to, na hypotetickou situaci, že by prostě pár tady, který prochází partnerskou krizí, si každé ráno šňupnul oxytocin a ono by je to zachránilo. Tak mě by skutečně, já neříkám, že je potřeba toto, asi bych byl i proti, já nevím jako, ale tuhle tu diskusi otevřeně a bez jakýchkoliv strkání hlavy do písku prostě praktikovat, a to je jediný způsob, jak poznávat sám sebe, aniž bychom se zastavovali i nějakých dogmat nebo u nějakých pseudozávěrů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kybernetik a vědec ze Západočeské univerzity v Plzni, z Výzkumného centra nových technologií Jan Romportl je hostem ve studiu. Já si dovolím citovat ještě jeden dotaz, nepodepsaný, škoda. "Zdravím uspořádanou hmotu, která sedí ve vašem studiu. Existují podle vás nějaké tabu či hranice pro manipulaci s člověkem či živými buňkami?"

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Asi existují, ale já je teď nevím. Je prostě potřeba, abysme si je my vzájemně v té diskusi vydiskutovávali a vždycky ta diskuse bude někde buď těsně v předstihu před tím nejklíčovějším, co se bude dít a ale spíš většinou těsně za tím, že? Ten technologický pokrok a ty manipulace s těmi lidmi budou vždycky trošičku nebo tato schopnost, ten potenciál bude asi předcházet to naše porozumění proto, ale ta kritéria se prostě, prostě posunují. Já si myslím, že jako i třeba změny, které se odehrály v ochraně lidských práv ve společnosti. Když před 100 lety, já nevím, nebo před kolika lety vůbec nebylo volební právo žen třeba že jo a dneska bysme se smáli, že o tom lidi tehdy seriózně diskutovali, jestli je správný to udělat nebo neudělat. A jestli si nějak nezaložíme nějaký ..., tak ve stejné situaci jsme teď jako. Až budeme za 100 let, tak se budeme smát, jaké jako srandovní věci jsme vlastně teď řešili, ale ten život je skutečně ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jestli se mezitím nebude upalovat třeba nebo něco podobného.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Taky je možné. A já se snažím udělat všechno proto, aby se jako neupalovalo za to, že někdo dělá v oblasti umělé inteligence, že někdo dělá v Googlu a podobně, to prostě, k tomu nesmí dojít, protože je to jediný způsob nebo jeden ze způsobů, no, asi jediný způsob toho, jak skutečně do hloubky poznat člověka.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A otevřít tu diskusi, o tom jste koneckonců mluvil. Přednášíte na vysokých školách, stojíte tváří v tvář studentům, a to jsou mladí lidé poměrně flexibilní. Jak vnímáte tu nastupující generaci, která by třeba teď mohla uchopit část těch otázek, které jste nastolil a na kterých vy pracujete a mohla jít dál? Co vidíte v těch aulách?

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Tak překvapuje mě ta neuvěřitelná jako konzervativnost těch dnešních lidí a já si myslím, že oni všichni žijou v tom digitálním světě, to, s čím se setkávám, mě jakoby velmi překvapuje, ta jejich neoslovenost. Já jsem si myslel, že já tam jako budu už jako z jeho pohledu zestárle nablblý na ty, pardon za to slovo, na ty technologie, ale ono to je tak, že ve většině případů nějak my, tady ta naše jakoby generace, o půl generace starší jak ti studenti vlastně, tak jsme sžitý víc s těmi, s těmi technologiemi, prostě proto, že asi je to v době, kdy vyrostli jsme, byli jsme mladý v době, kdy ty technologie nebyli, a teď jsme k tomu jakoby víc bez předsudků přistupující a mě děsí ty předsudky u těch mladých lidí, protože by je ..., prostě, jestli by je někdo neměl mít, tak rozhodně někdo, komu je 22 let a třeba studuje filozofii, tak ten by neměl mít předsudky a já se snažím jakoby tam nějak rozmělňovat ty předsudky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kybernetik Jan Romportl byl dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Zajímavé výzkumy má za sebou Výzkumné centrum nových technologií Západočeské univerzity v Plzni, kdyby vás to zajímalo, můžete se podívat. Děkuji za návštěvu, ať se vám hodně daří.

Jan ROMPORTL, kybernetik; výzkumník; filozof; Výzkumné centrum nových technologií, Západočeská univerzita v Plzni:
Děkuju.