Rozhovor s Pavlem Ptáčníkem
Radiožurnál
-
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
6 minut po desáté hodině posloucháte Dopolední Radiožurnál. Možná dneska v Praze ochutnáte černou kávu v kavárně Potmě, možná vám ji nabídne kavárník, který je rád, že takovou práci má. A o tom, jak těžko nebo lehko se shání handicapovaným práce, o tom budu mluvit s doktorem Pavlem Ptáčníkem z Vládního výboru pro zdravotně postižené. Dobré dopoledne.
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Dobré dopoledne.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem říkala lehko nebo těžko, ale asi spíš těžko, viďte?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
No, spíše, spíše těžko. Bohužel jaksi ta problematika zaměstnávání zrakových postižených je velikým oříškem, a přestože se snažíme nějakým způsobem ji dlouhodobě řešit, tak ty výsledky nejsou zdaleka takové, jak bysme si to všichni představovali.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy sám jste nevidomý. Znáte to, když člověk shání práci nebo nemůže najít takovou práci, jakou by si představoval?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já to úplně tak neznám, protože já jsem měl trošku asi štěstí už od svých, řeknu, studentských let, kdy po právnické fakultě jsem vlastně nastoupil na Českou správu sociálního zabezpečení a poté v těch revolučních časech vznikl Vládní výbor pro zdravotně postižené, do kterého jsem potom následně nastoupil, takže já jsem tento problém neměl, ale protože samozřejmě znám spoustu zdravotně postižených, tak vím, že to problém pro mnohé je, je veliký.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vynikající český nevidomý právník v oboru práva sociálního zabezpečení a také pracovního práva, doktor Pavel Ptáčník je dneska hostem Radiožurnálu. Jestli vás cokoliv zajímá o zaměstnávání handicapovaných, ptejte se na www.radiozurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Nejen o možnostech zaměstnávání handicapovaných mluvím dnes s doktorem Pavlem Ptáčníkem, z Vládního výboru pro zdravotně postižené. Můžu trošku být osobní, pane doktore?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Určitě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste studoval práva v osmdesátých letech. Neumím si úplně představit, jak se v těch osmdesátých letech bez pomůcek, které mají dnes nevidomí, dalo zvládnout?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
No, zvládnout se to muselo, ale jednoduché to nebylo, protože tehdá ty pomůcky té špičkové výpočetní techniky jako máme dneska, počítače, brailleské řádky, odečítací programy a podobně samozřejmě nebyly, to znamená, že jedinou pomůckou využitelnou byl magnetofon, to znamená, že se nahrávaly přednášky, pak se musely přepisovat do Brailla, alespoň ty nejzákladnější informace a samozřejmě byly načtené učebnice na kotoučových ještě magnetofonech tenkrát, takže to byl zase ten zdroj literatury, z kterého se učilo, ale kdo zná staré magnetofony, tak ví, že ta orientace v tom byla velice, velice obtížné, takže to studium v tomto smyslu bylo, řeknu, určitě složitější a náročnější, než je tomu dnes.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak jste psal diplomovou práci, jestli se můžu zeptat?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
No, to byl taky takový velký oříšek, protože nejdřív jsem ji samozřejmě musel napsal v Braillu a pak jsem jí přediktoval někomu, kdo mi ji potom přepsal na psacím stroji. Ne, že bych na tom psacím stroji psát neuměl, ale přece jenom těch 50 stran bylo hodně a šlo i o různé přelepy a o formální úpravy, takže to bylo taky asi jedna z poměrně těžkých věcí ta diplomová práce, protože ona samozřejmě musela splnit nějaká, nějaké parametry, jednak po té stránce obsahové a jednak i po té stránce formální.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co vlastně rozhoduje o tom, jestli se nevidomý vydá na vysokou školu nebo se bude věnovat dalšímu nějakému náročnému studiu? Je to nějaký inspirativní pedagog, je to rodina nebo člověk má takové založení, že ho to prostě žene dopředu?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já myslím, že to je takový soubor všech jaksi faktorů nebo různých faktorů, které toho nevidomého nebo vůbec ..., asi vůbec nemusí jít o osobu nevidomou, může to být kdokoliv. Prostě ten soubor faktorů je různý, ale u zdravotně postižených si myslím, že určitě by to měla být snaha prostě co to nejvyšší vzdělání získat, protože tam pak ta pravděpodobnost získání zaměstnání je určitě, určitě vyšší a platí určitě, že čím vyšší vzdělání, ta osoba se zdravotním postižením získá, tak tím ta pravděpodobnost, že získá a říkám nějaké zaměstnání, protože to třeba nemusí být úplně přesně v tom oboru, ale nějaké zaměstnání potom ten přístup k němu nebo to získání je určitě, určitě snazší a pravděpodobnější.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy už od roku 1992 pracujete ve Vládním výboru pro zdravotně postižené občany. Co se za čtvrt století u nás povedlo už změnit?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Tak já myslím, že se toho podařilo změnit celá řada a můžeme to vidět i na ulicích, pokud se podíváme, třeba v oblasti odstraňování bariér, kdy máme tady bezbariérové přechody pro osoby, které se třeba pohybují na vozíku, pro invalidy, ale máme i tikací semafory, které právě slouží pomoci nevidomým. To jsou věci, které jsou na první pohled vidět, ale máme tu potom i celou řadu dalších věcí, které se týkají třeba přístupnosti ke vzdělání, kdy vlastně je postupně, jsou postupně ty školské právní předpisy upravovány tak, aby opravdu osoby se zdravotním postižením mohly být integrovány do běžných škol, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Pak samozřejmě v oblasti zaměstnávání máme celou řadu úprav proto, aby, ať už těch pozitivních nebo negativních úprav, které mají motivovat zaměstnavatele k tomu, aby zdravotně postižené zaměstnávali. To samý potom i v oblasti kulturního života třeba, tak tam také samozřejmě existují kulturní politiky, kde je i na toto pamatováno tak, aby byly zpřístupňovány muzea, galerie, divadla a podobně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže máme za sebou hodně nebo máte za sebou hodně práce s nějakým výsledkem?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
To určitě hodně práce to je, ale je to běh na dlouhou trať, protože samozřejmě pořád je co řešit, pořád je na čem pracovat a rolí právě právního výboru je, aby se tak dělo, aby jaksi ty, ta státní politika, ta formulace té státní politiky byly pořád aktuální a je proto právě, nebo proto právě jsou i přijímány vládou národní plány podpory lidí se zdravotním postižením vždycky na stanovené období zpravidla pěti let a každoročně vládě monitoruje situaci v oblasti zdravotně postižených. Monitoruje ta opatření, která jsou v těch národních plánech zapsána, zda se plní, a v případě potřeba je může i upravovat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A kdybychom se do toho národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením podívali alespoň zhruba v několika bodech, co bychom tam našli teď aktuálně?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
V této chvíli nebo ten národní plán, který vlastně schválí na léta 2015 až 2020 a on vlastně vychází z úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou Českou republika ratifikovala a on samozřejmě nereaguje na celou úmluvu, ale vybrali jsme určité ty nejaktuálnější témata oblastí, na které je tento národní plán zaměřen a jsou to samozřejmě ty oblasti, které jsou asi nejdůležitější pro život lidí se zdravotním postižením, ať už je to ta oblast vzdělávání, oblast zaměstnávání, oblast odstraňování bariér a obecně přístupností k informacím a pak to jsou také samozřejmě věci v oblasti sociálního zabezpečení, sociálních služeb, ale i ten kulturní život, participace organizací se zdravotním postižením, protože samozřejmě to je také úkolem vládního výboru propojovat vlastně nebo navazovat tu spolupráci mezi tou státní politikou, státní správou a organizacemi zdravotně postižených.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hostem Radiožurnálu je dnes doktor Pavel Ptáčník. Mluvíme o možnostech zaměstnávání handicapovaných a vaše otázky píšete na www.radiozurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kokoman v duelu s nevidomým Kájou Leskovcem, písnička Stoupám. V Dopoledním Radiožurnálu s českým nevidomým právníkem v oboru práva a sociálního zabezpečení a také pracovního práva, doktorem Pavlem Ptáčníkem mluvíme o zaměstnávání handicapovaných. Když si vezmu jenom skupinu nevidomých, které znám trošku lépe, tak celkem běžně píší na počítači, komunikují elektronicky ze svým okolím, proč je takový problém sehnat tu odpovídající práci pro ně?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Tak těch faktorů, které negativně ovlivňují to získání vhodného zaměstnání je celá řada. Samozřejmě je to v prvé řadě to, že to zrakové postižení, čím těžší zdravotní postižení, tím samozřejmě ta omezenost v té volbě zaměstnání přece jenom je výraznější, to asi nemůžu být letcem, nemůžu být řidičem a takových profesí se najdete určitě vícero. To je první důležitý moment. Další moment potom, který asi je potřeba zmínit, je poměrně nízká kvalifikace u řady zejména starších nevidomých lidí v produktivním věku, protože samozřejmě ten přístup k tomu vzdělávání nebyl úplně takový, jak bychom si všichni třeba přáli nebo prostě ty lidi, ti zrakově postižení třeba na to ani intelektuálně z nějakých důvodů neměli, to je další důvod. A ten asi ten nejtěžší, který nás trápí nejvíc, jsou ty různé psychosociální bariéry ze strany zaměstnavatelů, kdy ti zaměstnavatelé se bojí zaměstnávat takovéto osoby.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A čeho se bojí? Bojí se nespolehlivosti, bojí se, že to nebude fungovat?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Bojí se po mém soudu toho, že to zrakové postižení s sebou může nést nějaké další, řeknu, náklady nebo nějaké další problémy, nějakou další aktivitu, kterou by musel ten zaměstnavatel ve vztahu k těmto osobám vyvíjet. Musíme říct, že nemusí se dneska bát už žádných ochranářských opatření třeba v zákoníku práce, protože zákazník práce už žádná taková opatření nemá. Ta, která tam byla, už byla dávno vypuštěna, to znamená, že se k té osobě se zrakovým postižením nebo obecně se zdravotním postižením ten zaměstnavatel chová standardně jako ke každémukoliv jinému zaměstnanci.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Státní úřady přesto zaměstnávají méně osob se zdravotním postižením, než vlastně zákon doporučuje. Platí nějaké pokuty za to, nebo když je vlastně tahle věc v zákoně?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Ten systém, zákon o zaměstnanosti vlastně stanoví povinnost každému zaměstnavateli s více jak 25 zaměstnanci zaměstnat 4 % osob se zdravotním postižením, to znamená, na 25 zaměstnanců by měl mít, by měl zaměstnat jednu osobu se zdravotním postižením až na určité výjimky v ozbrojených složkách a podobně. Ten zákon ale je poměrně liberální, protože on tu možnost plnit ten povinný podíl vlastně stanoví několikerým způsobem, buďto přímým zaměstnáváním nebo takzvaným náhradním plněním, to znamená, může ten zaměstnavatel zadat specializovaným zaměstnavatelům nějakou práci nebo od nich odebírat výrobky nebo služby, a tou třetí formou je ta ne pokuta, ale říkáme tomu odvod do státního rozpočtu ve výši 2,5 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za rok za každého nesplněného zaměstnance se zdravotním postižením a samozřejmě mohou ti zaměstnavatelé, všechny tyhle ty tři způsoby kombinovat, což se také v nejpravděpodobněji nejčastěji děje.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co dělají nejčastěji? Raději odebírají třeba výrobky nebo zaplatí cosi jako pokutu, penále?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Tak samozřejmě my se snažíme, a i v těch našich národních plánech nebo v tom posledním národním plánu tlačíme ty, zejména ty orgány státní správy, aby preferovaly to přímé zaměstnávání, protože to je nejefektivnější způsob, jak vlastně dostat skupinu lidí do zaměstnání, ale samozřejmě často, často se využívá náhradní plnění, protože on ten institut bohužel není úplně dobře nastaven a často se to chování v rámci toho náhradního plnění působí někdy trošku spekulativně a samozřejmě je tam potom i určitá nemalá část právě těch odvodů do státního rozpočtu těch, jak říkáme těch pokut.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A z vašich zkušeností, když už podnik takového člověka zaměstná, odpadnou ty předsudky, funguje to partnerství potom?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já si myslím, že funguje, že samozřejmě, pokud už, protože musí být nějaká dobrá vůle toho zaměstnavatele tu osobu s tím těžkým zrakovým postižením zaměstnat. Pokud ta vůle nebude, tak samozřejmě, protože výběr zaměstnanců i ze zákoníku práce je vždycky na tom zaměstnavateli, ale pokud už se ten vztah naváže, tak si troufnu říct, že to pracovně-právní manželství potom opravdu funguje dobře, funguje dlouhodobě a ku spokojenosti obou stran.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Pavel Ptáčník z Vládního výboru pro zdravotně postižené je dnes hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Právník doktor Pavel Ptáčník pracuje ve Vládním výboru pro zdravotně postižené. Pojďme si říct, jaké typy zaměstnávání vlastně se handicapovaným nabízí?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Co se týká zrakově postižených, tak samozřejmě ten výběr zaměstnání se nám za těch posledních, řeknu, 30 let možná opravdu podstatně zúžil, protože takové ty staré v uvozovkách slepecké profese, jako byl třeba telefonista nebo kartáčník, případně čalovník, to jsou profese, které už jsou, jak se říká, mrtvé. To znamená, že máme tady profese takové ještě, takovou velice prestižní profesí, která se nám zaplaťpánbůh daří ještě držet jsou učitelé hudby zrakově postižení, kteří fungují na těch liduškách, na těch lidových školách umění a tam si myslím, že tito učitelé mají velice vysoké renomé jak v rámci svých zaměstnavatelů, tak i u svých žáčků. A pak samozřejmě je tady celá škála dalších profesí nebo dalších činností, jako jsou třeba maséři, což je taky velice u zrakově postižených poměrně známé zaměstnání. No, a pak jsou takové už řeknu méně tradiční profese, máme několik právníků nebo třeba možná už desítek právníků, máme, máme potom lidi, kteří pracují v různých, řeknu, IT technologiích a podobně, takže, ale hledání těch nových profesí je opravdu takových, že by byla taková ta profese nejvíce vhodná pro zrakově postižené nebo pro nevidomé, to je opravdu veliký problém a já mám názor takový, že opravdu je potřeba ty zrakově postižené vzdělávat co nejšířeji tak, aby opravdu jaksi potom to zaměstnání mohli hledat v co nejširším spektru činností.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste, pane doktore, taky nevidomý právník. Je to pro vás větší námaha v něčem pracovat na kauzách, pracovat ve Vládním výboru pro zdravotně postižené?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Je to náročnější, to asi nemá cenu si zastírat, protože ta, ten, ta ztráta zraku nebo ten chybějící zrak s sebou nese řadu velikých omezení a jaksi musí se to dohánět, řeknu, pílí, snahou, aktivitou, protože samozřejmě, i když máme různé ty pomůcky, mám zpřístupněn třeba systém Aspi, který se mnou komunikuje, asi bych byl špatný právník, kdybych se nemohl podívat do platných zákonů nebo vůbec do sbírek zákonů. To si myslím, že je obrovská výhoda. Na druhé straně ale samozřejmě všecko trvá trošku déle než u těch lidí, kteří na to vidí, protože přehlédnou stránku a pokud to čtete rukama nebo hmatem nebo zrakem, tak samozřejmě, pokud to čteme hmatem nebo sluchem, tak samozřejmě to trvá podstatně, podstatně déle.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To vypadá, že možná méně spíše než ti ostatní,
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
To asi taky, ale na druhou stranu zase přeci jenom ta zkušenost už určitou výhodu má, že přeci jenom člověk už řadu věcí zná, řadu věcí za ta léta už jaksi má už nějakým způsobem znormovanou a je schopen se třeba se v těch věcech orientovat přece jenom trošku, trošku rychleji.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme na posluchače Aleše a jeho otázku, píše, že měl zájem zaměstnat absolventy střední školy pro nevidomé, jednalo se o administrativní práci na počítači, dokonce i přednesl s kolegou, o jakou pracovní náplň by se jednalo a píše - výsledek byl, že podle informací vedení školy všichni absolventi daného ročníku zažádali o sociální dávky a nikdo z nich nenastoupil do oficiálního pracovního vztahu. "Jak motivovat tuto generaci k pracovním návykům," píše Aleš?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Je to veliký problém, protože samozřejmě máme tady nějaké sociální zabezpečení pro ty lidi, kteří jsou natolik zdravotně postižení, protože potom záleží na jejich volbě, jestli oni se rozhodnou, že budou pracovat nebo zůstanou na invalidních důchodech a na dávkách, to samozřejmě je právo volby a asi jaksi bude vždycky na tom konkrétním člověku, pro co se v takovéto situaci při takovémto zdravotním postižení rozhodne. Na druhou stranu ale určitě je potřeba, aby už v těch školách na středních, zejména na středních školách byli ti studenti, ti žáci vedeni k tomu, aby skutečně jaksi tu práci, to získání zaměstnání považovali za svou prioritu, protože platí skutečně poměrně jasné pravidlo, že, a to platí v každém státě, nejenom u nás v České republice, že ten, kdo zůstane na sociálních dávkách, bude vždycky chudý, protože samozřejmě ten sociální systém nikdy nebude schopen vybavit lidi takovými finančními prostředky, aby jim zařídily blahobyt v uvozovkách, to znamená, skutečně jaksi takovýto člověk, bude-li na dávkách, bude mít problém vyjet na dovolenou, bude mít problém založit rodinu, a to jsou všechno strašně důležitý věci, které s tím zaměstnáním a s tou prací souvisí. Ta ekonomická suverenita, to postavení v té společnosti, samozřejmě i s tou prací a s výkonem zaměstnání úzce souvisí, i když si to třeba mnozí neuvědomujeme, ale já jsem přesvědčený, že to tak je.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Pavel Ptáčník je hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Po kapele Chinaski se vracím do rozhovoru s Pavlem Ptáčníkem, bavíme se o možnostech zaměstnávání handicapovaných. Mluvili jsme o tom, jak těžké je vytvořit pracovní návyk. Co takhle vrátit se k pracovnímu návyku v rámci nějaké rekvalifikace nebo po nějakém těžké úraze nebo ztrátě zraku?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
To je samozřejmě taky veliký problém a jaksi ten systém bohužel u nás v tomhle směru ještě není úplně dobře nastavený, kdy ty systémy těch jednotlivých forem rehabilitace, léčební, sociální, pracovní, která by měla přijít v rekvalifikaci tam, kde je to možné, u nás bohužel úplně dobře nastaven není, ač se o to řadu let snažíme, tak se pořád jaksi ty činnosti těch resortů, které jsou za to odpovědné, v tomto smyslu bohužel nedaří úplně propojovat, ale určitě platí to, že je potřeba, a to já jsem přesvědčený o tom, že pokud nějaké takové zdravotní postižení se stane, že každý člověk v produktivním věku se v té první chvíli chce určitě vrátit co nejvíce zpátky. Tam potom samozřejmě pak nastává situace, kdy, pokud se s ním nepracuje a on zůstane sedět 5 let doma sám a bude koukat z okna a jaksi bude nadávat na ten život, na ten svět, co se mu to vlastně stalo, tak pozbyde veškeré pracovní návyky, pozbyde opravdu sebedůvěru a potom toho člověka po mnoha letech se pokoušet vracet zpátky, je mnohdy marná práce.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Existují nějaké komunity handicapovaných tak jako bývávaly dříve, že se ti lidé scházeli, mohli něco sdílet?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Určitě, existuje tady celá řada spolků zdravotně postižených, ať už jsou to spolky zpravidla zaměřené na jednotlivé typy zdravotních postižení, ať už zrakové, tělesné, mentální, s vnitřním postižením a podobně a ty samozřejmě spolky mají své, své organizace, a ty organizace zase tvoří různé kluby, různá setkání, takže, kdo chce, tak určitě má velikou možnost a prostor se do tohoto hnutí zapojit, ale zase v poslední době cítíme určitý nezájem nebo odliv těchto členů, protože je to škoda. Ono to platí obecně všude v tom spolkovém hnutí, nejen u zdravotně postižených, že ta sounáležitost těch lidí a to setkávání se je nějak v poslední době čím dál méně zajímavé pro ty lidi.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Může za to doba internetu, Facebooku a různých sociálních sítí, nebo čím se to dá vysvětlit podle vás?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já si myslím, že určitě, že určitě, protože samozřejmě dneska řadu těch základních informací, ať už v oblasti poradenství nebo výměny zkušeností ty lidi najdou na těhle těch informačních prostředcích, to znamená, že potom ta vůle nebo ta ochota někam jít, někam se sejít, už protože ona je přeci jenom pro řadu těch lidí s postižením poměrně náročnější, že někam dojít, někam dojet, může problémem být, ale jaksi to osobní setkávání si myslím, že je nenahraditelné, nedocenitelné, že opravdu jaksi to setkávání má své obrovské výhody, ta osobní výměna zkušeností a i navázání nových známostí, nových kontaktů je hrozně důležitá věc a na to by ty lidi zapomínat skutečně neměli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Doktor Pavel Ptáčník je, pracuje ve Vládním výboru pro zdravotně postižené. Ptáte se ho jako posluchače. Jan Mráček z Plzně, 76letou maminku se svalovou dystrofií odvezli z LDNky, mají ji doma, mají v nájmu pohyblivou postel, WC křeslo a spoustu dalších kompenzačních pomůcek. Po zhojení budou řešit rehabilitaci a píše: "Celý proces péče o pacienta v lékařském zařízení by stál pojišťovnu více nákladů než pouhý příspěvek, než který nám odmítli. Máme možnost nějakého opravného prostředku?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Tak samozřejmě je velice obtížné takhle úplně konkrétně odpovědět, protože neznáme tu situaci úplně přesně, ale určitě jaksi opravný prostředek tady je, protože předepisuje ošetřující lékař nebo specializovaný lékař, potom revizní lékař nějakým způsobem doporučuje a pokud jaksi toto doporučení pravděpodobně nebylo, tak určitě je možno odvolat se na ústředí příslušné zdravotní pojišťovny a žádat o přezkoumání celé té, celé té situace. Existuje ale seznam těch zdravotnických prostředků, které je možné ze systému veřejného zdravotního pojištění poskytovat, to je v příloze zákona o veřejném zdravotním pojištění, takže je potřeba asi i tam se na to podívat, jestli ty pomůcky tam jsou v jakém režimu úhrady tam jsou zapsány.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme k dalším dotazům. Martina z Plzně má kosmetický a masážní salon. Ráda by zaměstnala někoho nevidomého nebo handicapovaného, jak má postupovat?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Tak určitě se může podívat na místně příslušný úřad práce, na nějaké nabídky zaměstnání, jestli tam náhodou třeba nějaký nevidomý masér práci neshání, nebo pak samozřejmě je možné ji obracet se třeba na ústřední Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakových, kde vlastně je možné také nějakým způsobem tuto práci inzerovat a věřím, že jaksi při troše aktivity se určitě nějaký šikovný masér na tuto pozici najde.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A, pane doktore, fungují úřady práce třeba směrem k těm budoucím zaměstnavatelům, řekněme, dobře ve smyslu, že když budu nezaměstnaná a budu nevidomá a budu shánět práci, tak budou aktivně vyhledávat, jak mi pomoci?
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já musím říct, že tady určitě jaksi veliké rezervy ještě jsou, kdy ty úřady práce dneska, nebo v posledním období byly hlavně zaměřeny na výplatu sociálních dávek a ..., nebo ne hlavně, ale byla jim přiřazena ta agenda výplaty sociálních dávek a to samozřejmě nějakým způsobem po mém soudu i nějakým způsobem omezilo nebo i snížilo tu kvalitu práce, to znamená, je potřeba skutečně se zaměřit na lepší spolupráci úřadu práce se zaměstnavateli i s tou skupinou lidí se zdravotním postižením tak, aby skutečně to zprostředkování práce bylo realizováno tak, jak to úřadům práce zákon o zaměstnanosti stanoví.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Muž, který byl hostem Dopoledního Radiožurnálu, dostal v roce 1999 Cenu Olgy Havlové, cenu, kterou uděluje Výbor dobré vůle za aktivní činnost ve prospěch zdravotně postižených občanů, sám je nevidomý právník, pracuje ve Vládním výboru pro zdravotně postižené. Tak děkuji nejenom za to, že jste si na nás udělal čas, ale i za vaši práci, pane doktore, a ať se vám v ní daří.
Pavel PTÁČNÍK, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany:
Já moc děkuju za pozvání a děkuju za příjemné popovídání.