Rozhovor s Terezií Kochovou, ředitelkou Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých ČR
Radiožurnál
-
Jan POKORNÝ, moderátor:
10 hodin 5,5 minuty, dobré dopoledne. Dvojice, trojice, čtveřice dobrovolníků v kostýmech s tykadly, zapečetěnou pokladnou ve tvaru lucerny od včerejška až do 16. září pohybuje se městy a obcemi po celé republice. Můžete si koupit tykadla, náramek, čelovku, tričko a další předměty a tím podpoříte prostřednictvím sbírky Světluška Nadačního fondu Českého rozhlasu děti i dospělé s těžkým zrakovým postižením. Radiožurnál právě teď vysílá z našeho R-streamu. Jsme u pražského Anděla, to je na Smíchově, u vstupu do metra A. R-stream je nepřehlédnutelný, stánek Světlušky je také nepřehlédnutelný, tak přijďte a podpořte dobrou věc. Hostem Dopoledního Radiožurnálu je tentokrát Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice. Dobrý den.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Dobrý den.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Umíte z hlavy tu zkratku vaší asociace?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ta zkratka je strašná, ale nikde nás nikdo pod tím neuvádí, zkráceně asociace.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Takže asociace. Řekněte mi, Terezie, k čemu je dobré pro rodiny nebo pedagogy být členy vaší asociace?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Naše organizace sdružuje rodiny s dětmi, které jsou většinou už ve škole, je tam také pár předškolních, ale většina jsou školáci a většina našich členských rodin jsou rodiny dětí se zrakovým postižením v integrovaném vzdělávání, což znamená, že se vzdělávací společně v běžné škole, nechodí do speciální školy. Ty rodiny jsou velice rády, že se mohou sdružovat a vidět se navzájem. My pořádáme taková setkání každoročně, kde si, ty rodiny se mohou seznámit, vyměňovat si zkušenosti, ty děti se mezi sebou vidí navzájem, což vlastně v té běžné škole není, protože myslím, že každé dítě, které nevidí, nebo špatně vidí, takže zase potřebuje kontakty i jak s těmi, co vidí, tak s těmi, co mají stejný problém jako ony. Takže myslím, že když chodí do integrovaného vzdělávání, takže je zase fajn se setkávat s lidmi, který, kteří prožívají stejný život jako oni, zase na jiných akcích.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Je to z vašich slov znát. Máme o čem mluvit s předsedkyní Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice Terezií Kochovou. Ptát se můžete i vy na adrese Radiožurnál.cz.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Tak tohle už byl bezesporu hit, to byl Cocoman a Kája Leskovec, jedna z písniček, která vznikla právě pro koncert Světlo pro Světlušku. My si dnes v rozhlasovém R-streamu v Praze na Andělu, kde podporujeme nadační fond Českého rozhlasu Světluška, povídáme s Terezií Kochovou, předsedkyní Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých. Jak vlastně život dítěte zejména ovlivní zraková vada?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, ovlivní ho to samozřejmě ve všech směrech, a nejen to dítě, ale i celou rodinu, protože ten život se začne odvíjet úplně jiným směrem a mnoho věcí je samozřejmě společných a základních, protože rodinné hodnoty, ať je dítě nebo děti jakékoli, tak tam to je vlastně vždycky priorita a potom teda později nastupují další věci, které je třeba řešit, a to je taková otázka, jak ovlivní. Naše sdružení se tedy zabývá hodně vzděláváním, takže co se týká toho vzdělávání, tak tady je před rodiči velká volba, co teď, kam to dítě dát, do jaké školy ho dát. Dneska máme volbu ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Že vás přerušuju, to už ale ti rodiče i to dítě mají za sebou takovou tu složitou etapu, kdy vlastně to dítě musí navazovat kontakt s rodiči, přitom má vážnou poruchu zraku. Zdraví rodiče zdravým dětem čtou třeba večer na spaní knížky, pohádky. I o tohle jsou třeba děti, které k vám přicházejí potom už v tom školním věku, ochuzeny?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Tak já možná ještě začnu, dříve, než ještě přijdou na řadu knížky, tak pro malé děti je, tady existuje služba rané péče, takže malé děti jsou tady opečovávané středisky, které jsou po celé republice. To by asi stálo za to pozvat teda někoho z kolegů z rané péče, který by o té službě řekl víc. Ta služba dojíždí do rodin a tam pomáhá a provází a podporuje, sdružuje také ty rodiny. Pomáhá jim vlastně v tom nejranějším stádiu. Potom později ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Třeba i v něčem takovém, co je zdánlivě normální - učit se mluvit.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Samozřejmě. Ono by se řeklo, že zrak třeba neovlivňuje zrovna vývoj řeči, ale není to pravda, protože když vám chybí zrakové podněty, je to překvapivé, jaké všechny další oblasti to ovlivňuje a že i ten vývoj toho dítěte se ubírá jiným směrem. Někdy některé oblasti přicházejí daleko později. Dále dneska taky je velký rozdíl, za tu dobu, co já se v tomto oboru pohybuju, jaké děti přicházejí do rané péče, protože dřív to byly dost často děti, které neviděly nebo špatně viděly, v uvozovkách "jenom". Dnes jsou to děti, které třeba s tím zrakem mají kombinované ještě jiné problémy a jsou ..., obecně třeba se narodí velmi brzo, že jo, dnes se zachraňují děti, které jsou půlkilové. Což je skvělé, ale zase to přináší řadu jiných problémů a mají třeba další potíže pohybové. Pak v té škole je to znát, protože zase mohou mít třeba různé další vývojové poruchy, sluchovou vadu a tak dále. Tak opravdu je to dneska trošičku jiné.
Jan POKORNÝ, moderátor:
My jsme se už dotkli takové té elementární věci, jako naučit dítě mluvit, dítě s vážnou poruchou zraku. Pak je tu další věc, jak se to dítě učí chodit vlastně, když nemá tu prostorovou orientaci? Zdravé dítě se třeba chytne za postýlku, za hranu postýlky, za nízký stolek, postaví se, pak dělá první krůčky.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Tak dítě, které nevidí, tak zrovna takovým způsobem se učí, ale třeba se vlastně učí udržovat rovnováhu, protože laicky řečeno, ta rovnováha je spojena ze dvou takových vlastně věcí. Jedna je vestibulární ústrojí a jak tam to, ta rovnováha teda funguje a druhá věc je, že člověk se očima fixuje na nějaké místo, na nějaký třeba bod v místnosti nebo na horizontu a to mu pomáhá udržovat rovnováhu a tím pádem také sedět, chodit, vstávat a podobně a to tady teda vlastně tato složka chybí. Takže záleží na tom, jak tato složka, jakou váhu má u toho kterého dítěte a to ovlivňuje i ten vývoj.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Člověk, řekněme, je na rodičovství nějak intuitivně připravený od přírody nebo od pána Boha. Pokud se narodí dítě s vadou zraku, začíná ta rodina úplně od nuly?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
V jakém směru myslíte od nuly?
Jan POKORNÝ, moderátor:
V tom, jak se s tím vyrovnává, že je to pro ně úplně jiná situace, na kterou nikdo není připravený, i když může říkat cokoli?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, není na to nikdo připravený a myslím, že na to ani nejsou připraveni ti, kteří, třeba se to může stát někomu, kdo takovou práci dělá celý život a třeba je nějakým speciálním pedagogem, očařem, optikem a tak dále, takže se setkává s takovými lidmi, ale když to přijde u něho, tak samozřejmě na tohle připraven není nikdo a právě ta služba té rané péče je vynikající v tom, že ty rodiny provází a pomáhá jim prožít tady tu nelehkou cestu, která takhle začíná, tak překvapivě, když se všichni těšili, že se narodí miminko a teď přijde takovýhle problém, takže bych řekla, že ta raná péče je vynikající teda v tom zejména tím provázením a teprve později nastupují ty odborné služby a odborná pomoc, která potom jako jim pomůže zase ty speciální věci řešit.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Hostem Radiožurnálu je Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Radiožurnál, vysíláme z našeho R-streamu na pražském Andělu. Podporujeme nadační fond Českého rozhlasu Světluška, která má stánek hned tady vedle nás. Hostem dnešního Dopoledního Radiožurnálu je Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých. My už jsme se toho dotkli, že rodiče dětem, je to tak běžné a má to tak být, čtou třeba před spaním pohádky. Je dost knížek pro to, aby ty děti potom, když začnou ovládat už ty základní dovednosti, což musí být hrozně těžké jak pro pedagogy, tak pro rodiče, tak pro ty děti samotné, aby si mohly číst samy?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
To právě je pro nás taková, byla taková výzva, protože tady bylo takové pole ještě před několika lety, které bylo poměrně neobsazené a právě se týkalo těch knížek, protože čtení s dítětem si myslím, že patří mezi jedno z nejkrásnějších rodičovských momentů. Posadit si dítě na klín a prohlížet si s ním obrázky a později si s ním i číst. Naše sdružení provozuje knihovnu hmatových knížek a snaží se právě přizpůsobit ty knížky tak, aby byly dostupné i pro děti, které nevidí nebo špatně vidí.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Kdo, kdo píše takové hmatové knížky? Nebo to jsou knížky, kterou jsou i v té, řekněme, s odpuštěním, normální podobě, já nevím, Červení karkulka a tak a jsou jenom speciálně upraveny?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
To jsou knížky různé. Jsou to knížky, které většinou tak jako běžné dětské knížky obsahují text a obrázky, jenom ten text je vlastně tištěn jinak, je tištěn v bodovém Braillově písmu dostupné hmatu, ale zároveň ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
A ty obrázky?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
... v běžném písmu, protože vždycky ta čtenářská dvojice nebo skupina je nějakým způsobem kombinovaná, vždycky tam někdo, třeba rodič vidí, dítě nevidí, nebo naopak to také může být. Takže aby každému to bylo dostupné a i teda to běžné písmo zvětšujeme, protože máme hodně slabozrakých čtenářů a ti by nepřečetli běžné malé písmo, takže proto se to zvětšuje. A obrázky jsou v těch knížkách vyvedeny hmatově, tak aby se daly hmatat. To znamená, že každý předmět, každý obrázek, každé zvířátko a podobně musí být hmatné, takže se to vystřihuje z různých reliéfů nebo se to šije, jsou šité i lepené tyto věci. Později, což už má zase jiné specializované pracoviště, tak nastupuje knihovna a tiskárna pro nevidomé, která vyrábí obrázky plastové, vlastně je to na plastu, takže je to zase něco jiného, ale my tady zachycujeme ten začátek, protože dítě, které špatně vidí nebo nevidí, potřebuje velmi podporovat hmat a sluch děti ... jako ty hlavní a náhradní smysly. Většina těch dětí je velice přísně preferenční, buďto si vybírá zrak ..., buďto si vybírá hmat anebo zvuk jako ten náhradní smysl, ale když tedy někdo má takový problém se zrakem, tak musí podporovat obě, oba tyto náhradní smysly, aby doplnil to, co zase na tom zraku chybí. Takže my se hodně zabýváme tím, jak právě ke hmatu přilákat ty děti, které samy od sebe si vybírají spíše sluch jako náhradní smysl.
Jan POKORNÝ, moderátor:
A v té knihovně si můžou rodiče s dětmi půjčovat běžně ty knížky jako v té klasické knihovně?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ta knihovna vypadá úplně jinak ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Aha.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Není to knihovna, do které rodiče chodí, protože je pro čtenáře z celé České republiky a my ty výpůjčky zasíláme poštou a to dokonce i dětem, které bydlí poměrně blízko, ty knihy, protože jsou právě ty obrázky takové reliéfní, tak jsou objemné, takže to se posílají takové balíky vlastně tam a zpátky a ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Tak si za chvíli řekneme, jak takovéto knížky /nesrozumitelné/ s Terezií Kochovou, která je předsedkyní Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice a která je milým hostem dnešního Dopoledního Radiožurnálu.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Posloucháte Radiožurnál. Za půl druhé minuty bude půl jedenácté. Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, bude naším hostem až do jedenácté hodiny. Ptejte se na Radiožurnál.cz.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Tím hostem je Terezie Kochová. Jsme tady v našem R-streamu, hned vedle stánku Světlušky na pražském Andělu, no a posluchač Martin nám píše dotaz, jestli máme tykadla. Tím myslí takový ten pověstný symbol Světlušky. Tak Martinovi odpovídám, že zatím tykadla nemáme, protože máme na uších sluchátka, abychom se lépe slyšeli. Tady je Radiožurnál.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Posloucháte Radiožurnál, podporujeme Světlušku, Nadační fond Českého rozhlasu, který zase podporuje nevidomé a lidi s poruchou zraku. To byl Tomáš Klus, který zpíval v dopoledním Radiožurnálu. Otevřel druhou půlhodinu našeho rozhovoru. Jinak Tomáš Klus bude zpívat také v letošním koncertu pro Světlušku. Ten se odehraje 22. října po 22. hodině v přímém přenosu Radiožurnálu a připojí se také ČT1. Kromě Tomáše Kluse tam vystoupí David Koller, kapela Jelen, Markéta Irglová, Jana Kirschner, Cocoman, nevidomý Martin Svátek, Ondra Krejča, Ráchel Skleničková a další a také Kühnův dětský sbor a sbor nevidomých dětí. My si dnes dopoledne povídáme s Terezií Kochovou, předsedkyní Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých. My jsme ten náš předchozí vstup končili tím, že jsme nedořekli, jakým způsobem si lidé mohou půjčovat ty speciální knížky, které jsou ve vaší speciální knihovně. Pochopil jsem, že si o ně napíšou na vaše internetové stránky?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ano, my komunikujeme převážně mailem, ale také samozřejmě telefonem, zvláště s těmi, kteří začínají, abychom vysvětlili, k čemu ty knížky jsou, jak se k nim teda dostat a jak je používat a potom je posíláme poštou, využíváme vynikající nabídky České pošty, že slepecké zásilky, mezi něž toto patří, tak se dají posílat zdarma. Takže ty výpůjčky se posílají tam i vrací zase zpět zdarma, což je tedy velice cenné, protože víte jistě, kolik takový balík stojí. Ta knížka pro vidící děti, když bychom stejnou adaptovali do té hmatové polohy, tak místo několika dekagramů má třeba několik kilo, takže takové výpůjčky ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Tak už je to spíš balík.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Je to balík, jsou to balíky, no, takže ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
To znamená, půjčí si od vás lidé knížku, ta jim přijde poštou, oni ji zase poštou vrátí. Vracejí se vám všechny nebo ...
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Zase zapůjčíme nové ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Nebo je to normální.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Vrací se všechny. Nemáme zatím vůbec žádné špatné zkušenosti.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Takže to není jako v normálních knihovnách?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ne, není to, vůbec to tak není, takže naopak někteří noví rodiče říkají, že by chtěli to a ono, ale ono je nejlepší vždycky vyzkoušet, takže půjčíme první třeba tři až pět různých knížek, rodina je vyzkouší a potom napíše a řekne: "Toto třeba téma, to strašně to dítě zajímalo." Třeba je taková zajímavost, že je obrovský zájem o hádanky a ten, kdo si půjčí hádanky, tak okamžitě napíše: "Máte ještě nějaké další hádanky?" Ty hádanky, to je docela taková zajímavá záležitost, protože hmatem vnímáte věci úplně jinak, protože třeba jsme měli takovou jednoduchou knížečku, kde byla básnička a mělo se uhádnout tedy na základě toho textu, že na obrázku je sirka a měla jsem chlapečka a ten na to vůbec nemohl přijít, co to je a tak jsem všelijakými návodnými otázkami se ho snažila k tomu přimět. Nepomohlo nic, nakonec jsem prozradila a říkám: "To je sirka, zápalka. Vy nemáte doma sirky?" A on říká: "Máme, ale ty chrastí." Takže tady vidíte, jak to hmatové vnímání se vlastně odvíjí úplně jinými zákonitostmi a ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Jak vlastně vypadá taková hádanka pro nevidomé dítě?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, tady, třeba máte tam básničku a na té stránce je nalepená ta sirka. Ono totiž, my máme také ještě takovou předknižní fázi, máme předmětové pohádky, které vlastně spočívají v tom, že dítě dostává do ruky jenom předměty a rodič mu k tomu vypráví nebo čte text, protože dítě musí nejdřív porozumět, že vůbec ten příběh se dá něčím hmatovým doprovázet, že to, co má v rukou, souvisí s tím, co poslouchá. Takže to je vlastně takový předstupeň toho samotného čtení a hmatového prohlížení. A potom je další fáze, že hotové předměty jsou nalepené nebo našité v knížce a teprve později se dají udělat obrázky, které už nejsou těmi reálnými předměty a vlastně tam se posouváme do té umělečtější, se dá říci, roviny.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Musejí asi ty hádanky být uzpůsobené realitě? Těžko může být hádanka pro dítě, jejímž výsledkem je třeba vajíčko?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Může být, proč by nemohla být, ale ...
Jan POKORNÝ, moderátor:
Může?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ale vajíčko zase, ono pro hmat to znamená skutečně něco jiného zase. Takže vajíčko pro vidící dítě, jestli ho máte namalované a je plošné, dvourozměrné anebo jestli je trojrozměrné, vidícímu dítěti je to úplně jedno, ale pro nevidomé dítě je to úplně něco jiného. Když to má placaté, to vůbec není vajíčko. Vajíčko je něco křehkého, něco, co malému dítěti akorát tak zabere dlaň a když vy mu uděláte vajíčko třeba ještě zvětšené nebo zmenšené, tak máte úplně jiný předmět, a to dítě vlastně vůbec nemůže poznat, co to je.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Tak a za chvíli si s Terezií Kochovou budeme povídat kromě jiného o tom, jak se shánějí autory takových ..., autoři takovýchto knížek. Tady je Radiožurnál.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Posloucháte Radiožurnál, hlásí se mimořádná Zelená vlna.
Jan POKORNÝ, moderátor:
V Dopoledním Radiožurnálu si s naším hostem Terezií Kochovou, předsedkyní Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, povídáme zejména o knížkách pro nevidomé děti. Jak tedy sháníte autory?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Autoři našich knížek jsou většinou dobrovolníci nebo studenti. Bývají to studenti speciální pedagogiky nebo uměleckých oborů, nebo to taky bývají různé skupiny třeba výtvarně zaměřené, nebo skautské oddíly také vyrobily řadu cenných věcí. Takže tyto skupiny oslovujeme, pořádáme pro ně semináře. Pokud mají zájem, tak přijedeme k nim po celé republice, přivezeme dva velikánské kufry hotových věcí a přímo na nich ukazujeme, jaké jsou zákonitosti hmatového vnímání, co je dobře, co je špatně, co je hmatu srozumitelné, co je nesmyslné takto ztvárňovat. A potom, pokud mají zájem, tak tu, pokud mají zájem, tak tu jejich tvorbu konzultujeme mailem a vlastně je tak vedeme během té celé tvorby. Na jaře roku 17, tedy za půl roku, bude česká soutěž tvůrců hmatových knížek Tactus CZ 2017. To "Tactus" je od slova "taktilní" neboli "hmatový" a tuto soutěž pořádáme pravidelně od roku 2007 a nejlepší vlastně autoři mohou pak postoupit do mezinárodní soutěže, která, to se střídá po zemích, bude na podzim roku 17 ve Francii.
Jan POKORNÝ, moderátor:
A už nějací postoupili?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Už postoupili a v roce dva tisíce vlastně šest, ještě dřív, než jsme začali pořádat ty české soutěže, tak česká autorka, tehdy studentka právě uměleckého oboru Kristýna Adámková, zvítězila na té mezinárodní soutěži se svojí uměleckou knížkou Rozmanitosti.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Stejně tak, jako mnozí podporují Světlušku z Nadačního fondu Českého rozhlasu, tak je dobře, že Světluška podporuje zase tenhle váš projekt. Ano?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Ano, ano.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Ano, říká Terezie Kochová, host dnešního Dopoledního Radiožurnálu.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, je stále hostem Dopoledního Radiožurnálu. Terezie, Lucie Výborná, která běžně moderuje Dopolední Radiožurnál a hovoří tady s hosty, míří v těchto dnech do základního tábora osmitisícovky Cho Oyu. Cílem je pomoct nevidomému horolezci Janu Říhovi zdolat tuto horu. Co tomu říkáte?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, Honzu především zdravím jako jeho bývalá vedoucí z tábora na Želivce, kdy tam byl jako malý chlapeček.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Vy jste ho měla ... a už tenkrát to bylo takové, jak to říct mírně, živé dítě?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Živé dítě, velmi živé dítě. Honzík byl velmi živé dítě, takže ho moc zdravím a moc mu přeju, že tuhle tu příležitost dostal.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Myslíte, že to zvládne?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Tak záleží, jaké budou podmínky? Jako určitě si myslím, že to hlavně zažije a o to mu jde ze všeho nejvíc.
Jan POKORNÝ, moderátor:
A o to jde i Lucii Výborné a celé té partě horolezců, kteří míří, jak už jsem říkal, k osmitisícovce, k základnímu táboru hory Cho Oyu. Terezie, já jsem viděl předčasem skupiny nevidomých, kteří vyjeli v Paříži výtahem až na vrchol Eiffelovy věže. Průvodce jim tam velice speciálně s důrazem ne detail popisoval to město nad Seinou viděné z téhle dominanty. Ptal jsem se potom těch nevidomých lidí, jaké to bylo a oni říkali: "My to město dovedeme cítit." Jak to?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, určitě. Zkuste si zavřít oči a budete mít úplně jiný pocit, když budete stát pod Eiffelovkou a nahoře na Eiffelovce. To všechno je prostě slyšet a lze to vnímat všemi dalšími ještě ostatními smysly, nejen tím zrakem.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Které mají nevidomí lidé víc vyostřené než, než lidé zdraví?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
No, to je, bych řekla, takový taky mýtus, že někteří lidé si myslí, že o co méně dostali na zraku, o to více dostali na sluchu nebo na hmatu.
Jan POKORNÝ, moderátor:
Ale to se předpokládá, že mají absolutní hudební sluch téměř.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Není to tak, od přírody, ne, absolutní hudební sluch má celkem kdekdo, ale určitě sluch mají většinou lepší proto, že ho mají trénovaný, poněvadž se na něj musí spoléhat vlastně od dětství daleko víc a stejně tak je tomu i s hmatem.
Jan POKORNÝ, moderátor:
My jsme se bavili o tom, že vy se zabýváte už dětmi v tom školním věku. Když přijde nevidomé dítě do školy mezi zdravé, zdravé spolužáky. Jaké, čím už by mělo být vybaveno, aby ten přechod byl co nejméně bolestný?
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Když přijde do školy, no, já možná si myslím, že tady jsou důležité všechny možné věci, že leckdo si myslí, že až teprva ve škole se všechno bude dělat, ale ono to tak nejde, že jo, to je právě od toho ta raná péče, která rodinám velmi pomáhá rozvíjet všechno, co to dítě potřebuje, aby bylo v té škole úspěšné a dneska je hodně debat o tom, jestli mají děti chodit do běžných škol nebo do speciálních škol a já si myslím, že je fajn, že dneska máme těch možností hodně a že já rozhodně nejsem ani zastáncem speciálních škol, ani zastáncem integrovaného inkluzivního vzdělávání. Já osobně jsem zastánce co největší škály možností, aby každý dítě si mohlo vybrat podle své situace a podle svých možností, podle svého bydliště, zdravotního stavu, typu školy, typu rodiny, učitelů zrovna, na které narazí a podobně a aby to to dítě také mělo možnost třeba měnit v průběhu toho vzdělávání, protože řada dětí je, které začínají třeba v integrovaném vzdělávání, potom se přesunou do speciální školy pozdější ve starším věku a pak třeba zase studují vysokou školu, protože vysoké školy speciální už neexistují, tak zase studují se všemi ostatními studenty. Já právě považuju tu pestrost za největší devizu, kterou tady máme, že to dítě si může vybrat a případně to i střídat a přecházet.
Jan POKORNÝ, moderátor:
To říká host dnešního Dopoledního Radiožurnálu Terezie Kochová, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice. Děkujeme za to, co děláte a že jste přišla do Radiožurnálu. Na shledanou.
Terezie KOCHOVÁ, předsedkyně Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice:
Děkuju za pozvání.