Rozhovor se Šimonem Ornestem

Radiožurnál
-
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál, 7 minut po desáté hodině je ve studiu kapelník orchestru The Tap Tap Šimon Ornest. Vítám vás tady. Dobré dopoledne.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem se dívala na historii jedné z písniček, kterou za malou chvíli budeme hrát, a dovolím si citovat Xindla X neboli Ondřeje Látka. "Šimon Ornest mi zavolal a řekl, že by chtěl zhudebnit přepravní řád městské hromadné dopravy." Já si zase vzpomínám, jak jste před třemi lety volal mně a řekl jste mi, že budu slaňovat na vozíku Nuselský most. Vy takhle rád překvapujete lidi?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
To nejde o to někoho překvapit, ale jde o tok, že se snažíme dlouhodobě pracovat na zlepšení určitých souvislostí s životem lidí s handicapem v Český republice, takže moment překvapení na tom není to nejdůležitější. Důležitý je to, co přichází většinou potom, že se podaří udělat něco, co má nějakej význam a čím se podaří oslovit lidi, který by se jinak o tyhle věci vůbec nezajímali.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A jak lidi reagují, když jim nabízíte slaňování, výstavu kreslených vtipů velmi politicky nekorektních vlastně k vozíčkářům, anebo třeba zhudebnění přepravního řádu?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Víte, ono nejdůležitější je a to jsme si uvědomili za těch posledních pár let, překonat tu bariéru soucitu, tu velikánskou bariéru toho, že člověk se stydí za to, že žádnej handicap nemá. A bohužel na tomhle efektu funguje ještě docela dost různých charitativních a benefičních projektů a ono to sice všechno jako funguje rychleji, je to docela i finančně zajímavý, ale bohužel z dlouhodobými hlediska to vlastně posiluje ten stereotyp vnímání role a postavení člověka s handicapem ve společnosti a proti tomuhle my se snažíme bojovat podle nás tím nejlepším způsobem, a to je smysl pro humor, schopnost si udělat ze sebe legraci a vlastně vzít ty lidi bez handicapu mezi nás a tyhle všechny aktivity, který jste vyjmenovala, počínaje třeba, dejme tomu, ředitelem autobusu, kterej má už dneska přes 4 miliony shlédnutí na YouTubu přes slaňování na vozíku, který si s námi znovu v roce 2016 v květnu, nejspíš 1. května, budou moct vyzkoušet i lidé, kteří se včas přihlásí nebo výstava černého humoru o lidech s handicapem, který prošel cenzurou The Tap Tap, takže jsou to skutečně ty nejčernější vtipy o lidech s handicapem, kterou jsme dali dohromady s 8 výtvarníky z časopisu Sorry, tak to všechno jsou věci, který už máme teď ověřeno, že spolehlivě fungujou na lidi tak, že ty rozpaky mizej a že se cejtím bejt s námi na jedný lodi, a to si myslím, že je velice důležitý.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Spolehlivě funguje i Ředitel autobusu, tak si teď pustíme The Tap Tap. Šimon Ornest, kapelník orchestru je naším hostem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hezky jim to šlape už 16 let. The Tap Tap jste slyšeli ve vysílání Dopoledního Radiožurnálu a kapelník orchestru Šimon Ornest je mým hostem. Vy říkáte, že lidé s postižením jsou málo motivovaní. Ono je možná dobré zamyslet se obecně nad tím, proč někteří lidé motivovaní jsou a někteří ne?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Tak on to kdysi říkal údajně teda Tomáš Garrigue Masaryk, že 85 % lidí by ráno nevstávalo, kdyby nemuselo. Bohužel si myslím, že skutečně to tak je. Že je na světě, a to se netýká jenom lidí s handicapem, takových 15, možná 20 % lidí, který si najdou něco v tom životě sami a jdou si za tím, aniž by je k tomu někdo musel popostrkovat nebo tlačit, ale je pravda, že lidi s handicapem jsou vlastně ve společnosti poměrně malá a velice nízce motivovaná skupina, takže je potřeba, jenom rychle dokončím, aby s nima jako učitelé, pedagogové, vychovatelé pracovali skutečně ti nejlepší z nejlepších, no, a ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale proč mají právě lidé s handicapem, řekněme, menší motivaci než ten běžný průměr populace? Protože vlastně lidé za ně od malička dělají nějaké věci a ono to vlastně v jiných případech, v některých případech ani nejde, ne?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Částečně jste to řekla sama a částečně si myslím, i když já ani po 20 letech práce s lidma s handicapem nedokážu říct, že bych se nějak úplně dokázal vcítit do situace lidí s těžkými handicapy. To prostě si myslím, že kdyby někdo tvrdil, tak by trochu lhal, ale myslím si, že určitě mají tendenci se srovnávat s lidmi, kterým ty věci jdou rychleji, líp, prostě samy od sebe, což koneckonců má tuhle potřebu každý z nás, no, a myslím, že naopak ale když, a to já opakuju vždycky, ale jsem o tom přesvědčenej, když se podaří někomu s lehčím nebo i těžkým handicapem uspět a být v něčem stejně dobrej, nebo třeba i trošku lepší než ostatní, tak je to skvělej příklad a výbornej signál nejenom pro další lidi s handicapem, ale pro celou společnost, protože, když vidíte člověka, kterej skutečně evidentně na první signální musel překonávat k tomu, aby dosáhl něčeho větší překážky, než vy si dovedete představit, no, tak je jasný, že ty vaše problémy asi nebudou zas tak strašný, jak vypadaj.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste, Šimone, jednou říkal, že jste se setkal s člověkem, který vlastně byl na dýchacím přístroji a dostudoval matematicko-fyzikální fakultu, to znamená, že tihle lidé musí mít k ruce nějaké asistenty, aby to vlastně celé fungovalo a bylo to možné?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
V tomhle případě já si myslím a narazil jsem právě za dobu, kdy pracuju v Jedličkově ústavu, na pár lidí, kterým skutečně nikdo nemusel říkat, co mají dělat, kteří si od začátku šli za svým i přesto, že měli třeba takhle, takhle závažnej progresivní handicap, a tady já si myslím, že by společnost měla mít úplně jasno a měla by je maximálně podporovat a motivovat a to se trošičku týká taky toho, tý podpory a těch dávek a důchodů. Myslím si, že lidi by si měli uvědomit a koneckonců se to bude jednou týkat vlastně nás všech, že když člověk skutečně potřebuje dopomoc a nakonec někdy 24hodinovou péči, tak tam těch prostředků není nikdy dost a stává se občas, že těch prostředků je naopak poměrně hodně někdy i v případech, kdy ty lidi zase toho tolik nepotřebujou a tady si myslím, že do budoucna bude potřeba se nad tím trošičku zamyslet.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šimon Ornest je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Pozveme vás i na mikulášskou do opery a budeme telefonovat i moderátorovi, kterému vlastně budeme volat do rehabilitačního ústavu za chvíli.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Ano, Láďovi Angelovičovi budeme volat do Chval, kde on se tam zotavuje, protože před asi dvěma měsíci si při ranní hygieně zlomil stehenní kost, což je jeden z nejzávažnějších úrazů a on musí tři měsíce rehabilitovat, ale naplánoval si to tak, že už do opery zase bude fit a dneska už s ním můžeme o tom mluvit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šéf kapely The Tap Tap Šimon Ornest je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu a po telefonu nás teď slyší také speaker a muzikant kapely a vlastně i moderátor Ladislav Angelovič. Já vás, Láďo, zdravím. Dobrý den.

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
Dobrý den, zdravím vás i posluchače.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Láďo, my už jsme to tady se Šimonem prozradili, že jste teď v rehabilitačním ústavu. Pracujete tedy na tom, aby vám bylo lépe, stihnete to do opery do mikulášské koncem listopadu?

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
Rozhodně to stihnu, rehabilitace mi končí 20. listopadu, takže do opery už budu super fit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ladislav Angelovič teď po telefonu host Dopoledního Radiožurnálu, byl také jedním z těch, kteří v roce 1998 stáli u zrodu orchestru The Tap Tap. Jaké to, Ladislave, bylo, když se zničehonic vynořil přísný Šimon Ornest, který chtěl něco jiného než ostatní?

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
No, my jsme původně nevěděli, jak se to vyvine. Začínalo to, jak už vám asi Šimon říkal, nevinně, jako takovej volnočasovej kroužek na Domově mládeže Tap, což je vlastně internát Jedličkova ústavu pro střední školy a nakonec se to vyvinulo s The Tap Tap, jak ho dneska známe, a my jsme tenkrát rozhodně netušili, jak se nám to vymkne z rukou. Ale ono je to jako s tou žábou, když ji vaříte, když ji hodíte do studený vody a pomalu přitápíte, tak než zjistí, že ..., tak je z ní hudební profesionál.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká Ladislav Angelovič. Víte, Láďo, já jsem spíš směřovala k tomu, že Šimon byl docela přísný na vás a aby ten ansámbl mohl být úspěšný, tak tu morálku prostě ve vás nějakým způsobem vydupal, tak, jak těžké to bylo zrovna pro vás dodržovat všechna ta pravidla prostě, která musí platit, jinak se to rozpadne?

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
Já si myslím, že základní je nastavení toho člověka trochu už předem, protože máme zkušenosti zejména pod vlivem toho, jak je The Tap Tap úspěšná kapela, prostě přijde s tím, že by si s náma chtěli zazpívat, viděj jenom ty koncerty a úspěchy a cestování do zahraničí, no, a po čase zjistěj a většinou po velmi krátkém čase, že je to trošku větší dřina, než si mysleli, a pak rychle odchází. Takže si ale myslím, že ti lidé, kteří zůstanou, mají přece jenom určitou jako predispozici vydržet /nesrozumitelné/.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak to vzniklo, Láďo, že jste stal, že jste se stal vlastně moderátorem a jakýmsi speakerem kapely The Tap Tap. A jde vám to výborně, tedy musím říct, jako vaše kolegyně.

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
Děkuju, děkuju. Tak původně to byla vlatně já to řeknu s nadsázkou říkám technická funkce, protože mezi písničkama bylo potřeba, než se přendaj mikrofony a další věci, zaplnit ten čas, aby tam nebyly hluchá místa, který normální kapely nemaj a nakonec se z toho vlastně, z toho moderování mezi písničkama stala plnohodnotná součást tý naší show.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak, Láďo, já vám přeju dobrou rehabilitaci, těším se v Opeře koncem listopadu na to, až to vezmete nejenom vy, ale i vaši kamarádi do rukou a mějte se hezky. Na shledanou.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Láďo, ahoj.

Ladislav ANGELOVIČ, moderátor; muzikant kapely The Tap Tap:
Já vám taky děkuju a na shledanou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šimone, možná pro lidi, kteří Láďu Angeloviče nikdy neviděli ani v akci, ani živě, by stálo za to říci, s jakým vlastně handicapem se potýká on?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Tak já doufám, že se neurazí Láďa, normálně se to nezveřejňuje, ale je to dětská mozková obrna.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže drzá otázka za mě?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Není to drzý, on by to, on by vám na to odpověděl Láďa stejně, jestli nás poslouchá teď, tak to slyší. On je ale právě příklad lidí, který na sobě dokážou makat samostatně a on vlastně jednou nebo dvakrát neúspěšně se pokoušel o studium oboru filozofie na filozofický fakultě. Teď ho studuje potřetí. Já si myslím, že tentokrát už to dotáhne, protože určitě na to má, a vlastně on není jenom moderátorem kapely, ale ještě je navíc i tiskovým mluvčím našeho donedávna občanského sdružení Tap, teď zapsaného spolku Tap a je to člověk, kterej skutečně má dar říkat věci stručně, jasně a srozumitelně, což na tom pódiu budete koneckonců moct vidět i slyšet 30. 11. Sekundovat mu bude Tomáš Cikrt, který málokdo ví, že je taky absolventem škol Jedličkova ústavu v Praze. No, a tam ještě spolu s nima uvidíte spoustu dalších minimálně úplně stejně zajímavejch hostů s handicapem i bez.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak hoďme pár jmen jenom tak krátce.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Zkusím, zkusím vyjmenovat. Tak máme letos vlastně už většinu hostů, kterých se nějaký ten handicap týká. Jedním z nich je například nevidomí pianista a zpěvák Honza Jareš, který bude zpívat písničku Někde v dálce, což asi většina lidí zná spíš pod názvem Veď mě dál cesto má a je to taková pocta Pavlovi Bobkovi, kterýho jsme trošičku měli možnost se s ním i setkat a málem zpíval na našem koncertu Proti konci světa v Brně, ale vlezl mu tehdy do toho nějaký úraz, ale my si myslíme, že je to jeden ze skutečných mazáků a že těmhle lidem, který něco dokázali a jsou ve věku seniorů, je potřeba prokazovat úctu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap je dnes hostem Radiožurnálu. Do opery se ještě vrátíme v druhá části našeho rozhovoru.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A tím je Šimon Ornest, nejen kapelník The Tap Tap. Ptáte se ho na všechno možné, třeba na to, jak sděluje hráčům své připomínky, jestli normální hudební mluvou nebo jestli má speciální přístup, protože, jak píše náš posluchač, já jsem noty nikdy nepochopil. Ptáte se i na Tap Tap a na zkoušky a Šimon Ornest bude odpovídat v následujících minutách.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál a Šimon Ornest je dnes hostem. Pustíme si za malou chvíli novinku od The Tap Tap písničku Moje volba. Pojďme teď trošku do kapely. Já jsem si říkala, samozřejmě některé písně jsou na objednávku, některé písně si zase můžete docela hezky vypůjčit. Tak, kdo skládá repertoár, Šimone, vy?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Ne, ne, ne, v poslední době už je to tak, že naši známí a kamarádi a lidi, s kterýma dlouhodobě spolupracujeme, skládají muziku už přímo pro nás. Třeba konkrétně Moji volbu, ona to zas taková novinka jako písnička není, složil Jarda Svoboda z Trabandu, ale novinka je, že k ní teď v premiéře právě ve Státní opeře, ve světový premiéře úplně zveřejníme klip, kterej vznikl ve studiu RUR, který vlastně sponzorsky nám umožnili ho tam vyrobit a podíleli se na tý výrobě, je to všechno v designu našeho výtvarníka Honzy Augusty a je to opravdu ultrapirátská písnička, protože všichni z těch pirátů mají nějakej handicap a jak říká Láďa Angelovič, u pirátů jsou to všechno pracovní úrazy, takže se to v tom příběhu, v tom příběhu krásně projevuje. Ale já jsem chtěl ještě vlastně doříct ty hosty z tý Státní opery, my jsme se trošičku tam ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale já se pak vrátím k tomu repertoáru, jo?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Dobře, dobře, tak jenom je to hrozně zajímavý, protože v našem repertoáru už delší dobu je Prodaná nevěsta, tak s námi vystoupí nevidomí operní pěvec Radek Žalud a ostravská výborná operní pěvkyně Daniela Valíčková, která žije bez dolní poloviny těla. A zajímavý je, že ještě jako maminka se stará o syna s Downovým syndromem, zároveň výborně zpívá. Vystoupí s námi ještě Arnošt Doskočil v sóle na saxofon, který žije s diagnózou dětské mozkové obrny a je to zároveň aktivní muzikant, vystoupí s námi pan Jiří Kříž, který je přednosta spinální jednotky ve Fakultní nemocnici Motol a on sám je vlastně po úrazu páteře na mechanickém invalidním vozíku, bude hrát na trombon a potom s námi vystoupí ještě, doufám, že se to podaří, dnes přijdou na zkoušku i syn Tomáše Cikrta a abych na někoho nezapomněl, doufám, že jsem nezapomněl na nikoho. Potom ještě, a to je taková perlička, to je zajímavý, na tubu s námi bude hrát generální ředitel Ford Motor Company v Čechách, pan Jan Laube.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pardon a to, to nebývá úplně často, když se top manažer takhle dostane do programu. Vy jste ho vtáhli do programu - tak, pane Laube, umíte něco, co bysme mohli použít, anebo on se nabídne sám takovýhle chlap?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Já vás překvapím možná, ale začalo to přes ty auta a dneska už to vypadá tak, že Fordi zajišťujou celej vozovej park Tap Tapu, dokonce možná i v opeře od nich dostaneme další vůz, ale bude to hodně záležet i na publiku.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A jak hraje pan ředitel?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
A hraje výborně. No, tak on hrál na vojně, jak jsme potom vlastně na to narazili v průběhu nějakých už pokročilejších jednání, a myslím si, že s námi hraje rád a ta tuba je velmi nejobvyklej nástroj, já říkám vždycky, že kontrabas a tuba, to jsou skutečný basový nástroje, jediný, že to je oba hlasy ze záhrobí. No, a taky je zajímavý, že s námi bude hrát právě v nový písničce Smutná optimistka, kterou pro nás napsal, a to je zase další taková třešnička na dortu, místopředseda vlády, pan Pavel Bělobrádek, který si s námi v ní taky zahraje na elektrickou kytaru a zajímavý je, a nevím, jestli to úplně všichni věděj, že on taky žije s poměrně progresivní a závažnou diagnózou, ale myslím si, že s ním máme společnýho to, že stejně jako lidi v Tap Tapu i on zvládá vysoký pracovní nasazení.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Písnička Moje volba a The Tap Tap ve vysílání Dopoledního Radiožurnálu, kde sedí Šimon Ornest. Já se tedy ještě vrátím k repertoáru, máte písně šité na míru, ale ne všechny. Někdo přece musí rozhodovat o tom, jestli si zahrajete Známku punku a jiné hity anebo ne?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Jasně, jasně, tak s Honzou Haubertem taky spolupracujeme delší dobu, on si dokonce v opeře znovu střihne roli čerta, protože my tam máme i mikulášskou nadílku a vlastně všichni, kdo do opery přijdou, tak dostanou mikulášskou nadílku přímo od The Tap Tap. A Známku punku v podání Tap Tapu se, myslím, i strašně líbí Honzovi a z toho máme velkou radost, je to aranž Michala Nejdka, kterej to udělal zase trošičku jinak než punkáči, my totiž nemáme vlastně elektrickou kytaru mezi nástrojema, takže to všechno zní zase trošku jinak, než jak jsou na to lidi zvyklí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kolik vás vlastně je v The Tap Tap,

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Na pódiu je nás 20, z toho je 5 profíků, který se i tak trochu střídaj, ale my se je snažíme držet jen ty nejlepší hráče, no, a jinak ta sestav taptapová je už dlouhou dobu stálá, což se projevuje na kvalitě a například náš frontman Jirka Holzmann, ale i zpěvačka Jana Augustýnová odvedli za poslední tři roky opravdu významnej kus práce. Já, když si pouštím ty starší nahrávky, tak je to na tom strašně slyšet. Samozřejmě je to zásluha jednak jejich a jednak taky vynikající korepetitorky, paní Voběrkový, která s nima ty věci připravuje a nacvičuje.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Teď jsem právě chtěla říct, jestli hlasové vedení tam nějaké je nebo není. Četla jsem příběh jednoho z členů Tap Tapu, který vlastně říkal, že měl před vystoupením takovou trému, že na chvíli z toho invalidního vozíku vstal a trošičku si pochodil, což on vlastně jakoby může, ale já jsem si říkala, z čeho mají vlastně, jestli se ta tréma vašich kolegů dá srovnat s normální trémou, protože, kdyby se jim náhodou něco nepovedlo, no, tak možná na ně budeme hledět trošku jako jemněji, tak jsme si říkali - no, tak nevyznělo to tak úplně jak třeba asi chtěli nebo člověk zaslechne nějaký falešný tón a možná ho snáz odpustí a možná v tom je něco, co ...

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Na tohle my jsme ale nikdy nesázeli. Vždycky jsme, a my to víme, prostě to, co se nazkouší ve zkušebně, tak z toho vždycky jde nějakých 40 % dolů. Vy to taky musíte vědět, to prostě je taková zákonitost, že i sebelíp připravená věc mimo to prostředí, ve kterým nakonec na vás je kladenej ten nejvyšší nárok, tak z něj určitý procenta ubydou, proto zkrátka je nutný ty věci připravovat minimálně na 140 %, takže, takže tímhle způsobem se snažíme pracovat skutečně před těma velkýma koncertama, je to velkej dril, ale je pravda, že zase na druhou stranu z tohohle vám každýmu podle jeho nátury víc než míň časem ulevujou ty zkušenosti a ta stálá sestava, proto jsem o tom mluvil, těch 15 lidí skutečně už za sebou maj každej několik přímejch přenosů, opravdu desítky koncertů. My jsme v roce 2014 odehráli 60 koncertů a teďko za tenhle rok jich je asi 55, vždycky vystupujeme jednou nebo dvakrát v zahraničí, 2014 jsme byli v Jeruzalémě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co Amerika? Vy jste letos plánovali Spojené státy.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
No, tak Amerika se nám trošičku pořád vzdaluje. Letos jsme zvládli Expo v Milánu s podporou pana Potužníka, to se povedlo taky a ta Amerika nám pořád trochu uniká, protože, když už tam budeme, tak chceme objet aspoň tři státy, plánujeme New Yorku, Kennedyho centrum v Washingtonu a Chicago. Možná by se do toho mohl přidat i Denver, kde máme známýho režiséra Joshuu Faudema, který s námi natáčel právě v Jeruzalémě. Ale tohle je už takovej rozsáhlejší plán, než výjezd autobusem někde v mezích Evropské unie nebo do Madridu nebo do Londýna, kde jsme taky byli.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šéfa kapely The Tap Tap se ptáte v Dopoledním Radiožurnálu. Tady konkrétně na tu hudební mluvu, jak sdělujete hráčům své připomínky? "Normální hudební mluvou nebo máte speciální přístup, já jsem noty nikdy nepochopil," píše náš posluchač.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Tak ono to není o těch notách. Kdysi Jan Werich říkal, že když víte jak, tak nemusíte vědět proč. Takže prostě hlavně se to musí na tý zkoušce zvládnout a musím vás teda upozornit, že pokud se bavíme o černým humoru a nějaký výstavě tak to, co se děje na zkouškách Tap Tapu, přesahuje daleko mnohonásobně si myslím představy kohokoliv, kdo tam nebyl. Takže, kdo by se chtěl ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Můžete být konkrétní třeba trošku? Vy můžete.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
No, tak prostě je to 20 lidí, je potřeba za tu hodinu, hodinu a půl odvést spoustu práce, takže ten korektní termín, jak už říkal Láďa Angelovič, je proto atmosféra mírného pozitivního stresu a jinak prostě často je to úplně normální křičení a netrpělivost kapelníka a velkej, velkej důraz prostě na výkon a na to, aby se nezdržovalo a odvedla se ta práce, která má, ale ono to má velkou terapeutickou hodnotu takovejhle přístup.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Řekněte mi, i jak řešíte třeba přesuny na pódiu, protože to musí být za vás docela složité. Znám jako člověk z přímých přenosů, kde normální muzikanti mají co dělat, aby to stihli.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
My jsme na tohle pyšný, to jsem rád, že jste se zeptala. Zkrátka v kapele má každej svoji roli, pracujeme jako tým a ti lidi, kteří můžou stěhovat nástroje, prostě zkrátka fyzicky pracovat, pracovat na tý logistice přesunu, tak všichni přesně dneska už věděj, co mají dělat a ve chvíli, kdy je všechno připraveno a můžou přijet i ty lidi, který nemůžou se podílet fyzicky, tak se vlastně měněj ty party, vlastně souvisí s tím i občerstvení, který je připravený v zákulisí, kdy se vlastně vystřídaj a občerstvěj se, nejdřív ty, co stěhujou, tak stavěj, postavěj pódium a potom vlastně na zvukovou zkoušku na něj začínají najíždět vozíčkáři, oni se mezitím občerstvujou a tak. Takže tohle všechno cvaká úplně přesně na minuty. Je to takovej, znáte to, prostě je to, když se spojí cikánský talent s německou pílí, tak potom ty výsledky jwsou, výsledky jsou prostě jako naše. Ale ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká skromně o The Tap Tap Šimon Ornest.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Funguje to.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Chystáte nějaké nové album, ptá se Zdeněk Krejčí?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Ano, ve spolupráci s mnoha našimi uměleckými kamarády a spolupracovníky chystáme nový album, už máme na něj, tuším, 7 písniček a chceme to dotáhnout minimálně na 12.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme se ještě vrátit do opery, 30. 11. máte vlastně tradiční, už v uvozovkách tradiční mikulášskou ve Státní opeře, dokonce na ČT2 vás uvidíme v přímém přenosu, je to pravda?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Je to pravda a je to důležitý, protože opera teď už je skoro vyprodaná, takže budeme moc rádi, když si 30. 11. v 18 zapnete ČT2 a budete se dívat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste, Šimone, říkal, že chcete, aby se desky The Tap Tap prodávaly a cituji doslova: "Chci, aby muzikanti byli úspěšní, bohatí a slavní." Tak, jak to jde?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Jde to docela dobře. Určitě nás čeká ještě velkej kus práce, ale my se neomezujeme v uvozovkách jenom na tu muziku a na to umění. Vlastně zastřešujícím projektem toho všeho, co děláme, je vznik vzdělávacího centra Studeo, ve kterém se učíme ještě spoustu dalších věcí kromě muziky a já mám právě dobrou zprávu v tom, že několik významných politiků přijde do Státní opery oznámit už ten posun, kterej se nám povedl. Měli bychom už mít i výherce výběrového řízení na ten projekt dostavby Jedličkova ústavu a já věřím i tomu, že s podporou paní ministryně Valachový, paní ministryně školství, dosáhneme i nějaký nadrámcový dotace zase a pomocí magistrátu se shromažďováním prostředků.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když zkrátím vlastně příběh Studea, vám jde o to, aby lidé, kteří jsou handicapovaní, získali nějakou kvalifikaci, díky které se potom mohou velmi dobře uplatnit. Jaké kvalifikace jste vybrali nebo na co tak pomýšlíte?

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
My jsme schopní v tom centru Studeo, které už běží několik let, dokonce třikrát běželo s podporou evropských strukturálních fondech v prostorech provizorně zapůjčených Jedličkovým ústavem, vlastně umožňujeme těm lidem dělat, cokoliv je baví a zajímá. To znamená, oni si zvolí obor a my seženeme potom pro ně přímo na míru lektory, kteří za nimi dochází. Celý je to založený na tom, že pořád pohyb po městě znamená pro člověka konkrétně na elektrickým vozíku velký časový především komplikace a obrovskou časovou fluktuaci, která je velmi demotivující, takže se snažíme to všechno dělat na jednom místě a to na místě, který je přizpůsobený dobře pro potřeby lidí se speciálníma potřebama. No, a tak jsem rád, že konečně se suneme nějak významně k dostavbě Jedličkova ústavu a jak moc významně a jak moc konkrétně, se dozvíme od těch zodpovědných politiků právě 30. 11. ve Státní opeře.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Televizi nevím, ale snad se k někomu vloudím do domácnosti, abych se na ty přísliby podívala. Kapelník The Tap Tap Šimon Ornest, dnes host Dopoledního Radiožurnálu. Tak držíme palce se zkouškami a hlavně s koncertem, ať se vám daří.

Šimon ORNEST, kapelník orchestru The Tap Tap:
Díky. Na shledanou.