Sen matky tří postižených dětí

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor:
Není to tak dlouho, co Petra Majerová vysílala příběh matky, která se stará o tři těžce postižené syny. Trojčata. Nejenže svůj těžký úděl zvládá, ale teď se rozhodla s pomocí dalších rodičů podobně postižených dětí, vytvořit unikátní projekt, jaký u nás nemá obdoby.

Alena KOSMÁKOVÁ, :
My bysme si hrozně přály, abysme niky nemusely dát svoje postižený děti do ústavu. Abysme do budoucna, až třeba nám ubydou síly, nebudeme zvládat fyzicky,měly možnost za pomoci třeba asistentů a personálu prostě s těma dětima žít dál.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Tři ženy, tři osudy, které spojuje společný jmenovatel a tím jsou jejich postižené děti. Jen málokdy je vidíte se skutečně smát. Jejich vlastní životy jakoby nebyly. Své veškeré síly vložily do péče o vlastní děti. Alena Kosmáková se už 15 let stará o těžce postižená trojčata Vojtu, Oldu a Davida.

Josef KLÍMA, moderátor:
Teď přijde reklama, ale po ní náš pořad pokračuje. Uvidíte mimo jiné, co vymyslely obětavé matky, aby jejich těžce postižené děti nemusely skončit v ústavu. Jak je to s takzvaným vyhořením a další příspěvky.

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Kluků stav se horší pomaličku. Třeba poslední rok, dva jsme hodně na střídačku byli po operacích s kyčlema. Málokdy se stalo, že bych všechny tři odvezla do školy. Takže fakt jako během toho roku jsem poznala víceméně už takovou tu izolaci.

Stanislav LUSKAČ, :
Já jsem se s tím naučil žít. Mě to trvalo nějakej čas.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Jak dlouho to trvá?

Stanislav LUSKAČ, :
Tři, čtyři roky, mi to trvalo a teď su šťastnej a spokojenej. Akorát mě to trápí, co bude dál, no.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Přesně. Co bude s dětmi dál, až sami zestárnou a nebude už v jejich silách se o ně starat? To je otázka, kterou rodiče řeší. Alena přišla zhruba před půl rokem s nápadem, který u nás nemá obdoby. Její projekt by tak byl jediným v republice.

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Tak bysme chtěli zkusit vybudovat zařízení s tím denním stacionářem, právě to je pro ty naše kombinovaně postižené děti. V druhé části postavit byty, kde by třeba tady ty maminky popřípadě s mladšíma sourozencema ještě než ty se osamostatní a s tím postiženým děťátkem mohli žít. Měli bysme tam asistenta prostě na 24hodinovou službu, kterej by nám podle potřeby pomáhal. Prostě mít takovou opravdu byty, svobodně si odejít, rozhodovat sám o sobě, o tom svým dítěti.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Zatím u nás fungují takzvaná nezávislá bydlení. Tam ale handicapovaní žijí s asistentem sami, bez rodiny. Tyhle matky ale své děti opustit nikdy nechtějí. Jejich umístění do speciálních zařízení, až skončí školní docházku je poněkud problematické. Právě vzhledem k mnoha kombinacím jejich postižení.

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Málokterý zařízení vezme děti, který má třeba mentální, vlastně jsou nevidomí a ještě aj k tomu pohybový poruchy, takových zařízení je opravdu maličko a potom vlastně mamince nezbyde nic jinýho, buďto si to děťátko nechat doma do té doby, než jí síly vydrží a potom už nezbyde nic jinýho než doopravdy takového človíčka umístit někde do ústavu a třeba jenom na víkend si ho brát dom.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Jana má 21letá dvojčata Lucku a Lídu. Nevidomá, mentálně retardovaná. I jí se čas pomalu krátí. Síly dochází a ona řeší otázku, kde dožijí. Myšlenku na společný život v Alenině projektu s názvem Společnou cestou s námi, vítá s nadšením.

Jana JASPAROVÁ, :
Je to krásnej nápad, jako být s nima a že by děcka byly ve svým prostředí, měly by tam aj ty asistenty, s kterýma by se už taky znaly a když nedejbože nikdy tady nejsme věčně, takže vlastně by převzali jakoby to péči třeba i za nás, že by tam ty děcka mohly zůstat úplně až do konce.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Zatím je celý projekt Aleny úplně v plenkách. Zatím stojí na startovní čáře a ví, že je to běh na dlouhou trať.

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Teďka fakt chodíme po úřadech a zjišťujeme, jak co všecko. Nejdůležitější je sehnat nějaký vhodný objekt nebo pozemek.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Kolik lidí by tam mohlo třeba žít?

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Jsme si říkali, třeba tak pro pět rodin začátek. A samozřejmě pokud by se dařilo, tak bysme chtěli rozšiřovat, protože si myslím, že tady o tohle by byl určitě velký zájem.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Veronika má 12letá dvojčata Patrika a Roberta. K tomu zdravého 4letého Kubu. Myšlenka na společné žití celé rodiny jí doslova vlila krev do žil.

Veronika LUSKAČOVÁ, :
V tomhle se mi to zdá právě jedinečný, protože vlastně je to opravdu ideální, jak skloubit tu péči s tím rodinným životem jakoby běžným.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka:
Zdá se, že Aleniným plánem už několik rodin. Jestli se jí ale podaří vše zrealizovat, ukáže až čas. Nejdůležitější je momentálně sehnat vhodný pozemek. Bez toho se žádné finanční výpomoci projekt nedočká. A proto se snaží sehnat a zapojit co nejvíce lidí, kteří dokáží jakkoliv pomoci. Doufejme, že se jednou za pár let stane její sen skutečností. Co by pro vás znamenalo, kdyby to nevyšlo?

Alena KOSMÁKOVÁ, :
Tady v téhle fázi bych zklamala nebo ne zklamala, ale právě třeba ty další maminy, který berou tady ty naše byty jakoby svou jedinou šanci, jak žít klidnější spokojenější život. Jak se dostat z toho svýho domácího prostředí a začít žít podle sebe, no.