Seriál: Dar (ne)slyšet

Medicína hluchotu vyléčit neumí. S postižením sluchu se můžeme nejen narodit, ale může nám ho způsobit onemocnění nebo úraz. Úplná ztráta sluchu patří mezi nejzávažnější smyslová postižení. Nedostatek sluchových vjemů má negativní dopad na všechny oblasti života dítěte. Nejzávažnější problém vzniká v oblasti dorozumívání a nedostatek zvukových podnětů může být příčinou komunikační bariéry. Bohužel, medicína hluchotu vyléčit neumí. V naší zemi přichází na svět s poruchou sluchu (středně těžkou a těžkou) více než tisíc dětí ročně. Asi 60 % vad sluchu je vrozených. A ni dnes, se plošný screening novorozenců u nás neprovádí. Přitom včasná diagnóza je pro dítě s handicapem sluchu zcela zásadní. Součástí seriálu budou pohledy odborníků, lékařů a logopedů souvisejících se sluchovými vadami, ale také i krátké příběhy nebo vyprávění dětí i jejich rodičů. Rodičů, kteří se rozhodli přijmout své děti takové, jaké jsou a s nepřízní osudu bojovat. Je pouze a jenom na těchto rodičích, jakého člověka ze svého dítěte vychovají. Zvládání sluchového postižení je obrovská mozaika práce a náročné péče, ve které hrají hlavní roli dítě, rodiče, sourozenci, prarodiče, logoped, psycholog, lékař a učitel. Třeba i dalším rodičům ukážeme, jak se poprat se sluchovým handicapem svého dítěte, kam se obrátit, kde hledat podporu a pomoc. ČÍM DŘÍVE, TÍM LÉPE Magistra Jitka Holmanová je klinická logopedka se zaměřením na děti se sluchovým handicapem. Roku 1983 nastoupila na Foniatrické oddělení fakultní nemocnice v Motole do týmu uznávaného odborníka přednosty kliniky MUDr. Ivana Šupáčka CSc., kde působila i její předchůdkyně Naděžda Janotová, od níž převzala pomyslné žezlo. Na tomto pracovišti již před lety usilovali o to, aby sluchová vada u dětí byla diagnostikována včas a sluchadla byla přidělena co nejdříve. Jejím prvním pacientem s těžkou sluchovou vadou byl Vojta. Malý neklidný kluk, který zdánlivě nedbal žádných jejích snah a dělal si jednoduše, co sám chtěl. "Když po určitém čase pochopil, že to, co se mu snažím předvádět, co zaslechne a co dělají moje ústa, označuje hračku, kterou držím v ruce, byla jsem moc šťastná," řekla mi na úvod našeho setkání paní Jitka. NE VŠECHNY DĚTI JSOU STEJNĚ NADANÉ PRO ŘEČ "Vím, co energie a úsilí je třeba, než dítě porozumí prvním slovům, než je vysloví, než je umí použít, než se naučí komunikovat. Není to samozřejmě jen řeč, je to výchova ke slušnosti, píli a pracovitosti. Vzpomínám na Vojtovu maminku, která mi jednou řekla: "Já už si to ani nepamatuju, zdá se mi, že to všechno šlo, vždyť to nebyla taková dřina." Já však vím, že to byla veliká dřina a odříkání," pokračuje Jitka Holmanová a na jednom příkladu mluví o mnoha rodičích, s nimiž měla tu čest pracovat a spolupracovat. Jak říká, všechna každodenní mravenčí práce doma, učení a hlásky a slova a výslovnost a poslouchání a zase hlásky a rozvíjení řeči, seznamování s různými úskalími komunikace se jednou v dobrém všem vrátí. ZNAKOVÝ JAZYK NEBO ORÁLNĚ AUDITIVNÍ METODA Míjely měsíce a roky a dětí se sluchadly, které měla v péči, přibývalo. "Janeček, kterého rodiče v náruči přinesli, když mu byl jeden rok, Eliška se zlatými kudrnami, tichý a nesmělý Péťa, Tomáš, krásný okatý kluk s krátkými vlásky, maličká a moc šikovná Terezka, která chodila do běžné školky a školy v době, kdy to ještě nebylo úplně obvyklé a další a další," vzpomíná. Děti tehdy měly jen kapesní sluchadla a ona s nimi pracovala orálně auditivní metodou. "V té době se znakový jazyk nejen na našem pracovišti, ale ani ve školách nepoužíval. Tvrdilo se, že pokud se dítěti nabídne znakový jazyk, mluvit se nenaučí. Až po několika letech jsem pochopila, že u některých dětí to bez znakového jazyka nejde a začala jsem se učit jeho základy. Není nic smutnějšího, než když se dítě stane cizincem ve své rodině, protože nemůže sdělit rodičům, co ho zajímá, co ho trápí, když mu rodiče nerozumějí jen proto, že se znakový jazyk z různých důvodů nenaučili. Jan, kterému všichni říkali Janeček, byl krásný světlovlasý klučina, u kterého orálně auditivní metoda selhala. S jeho maminkou jsme se začaly učit znaky, abychom mu v komunikaci pomohly. Jan je dnes sebevědomý chlapec, má maturitu na Střední škole hotelnictví a managementu cestovního ruchu pro sluchově postižené a rád řídí auto." CO DĚLAJÍ DALŠÍ DĚTI DNES Vojta chtěl už jako velice aktivní dítě pracovat s počítači, což se mu splnilo. Vystudoval informatiku a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě UK a jeho nezměrné sportovní i jiné aktivity ho neopustily ani v dospělosti. Učí budoucí instruktory, aby mohli své odborné znalosti předávat novým celníkům například v oblasti pátrání a drog. Mimo to je už osm let instruktor plavání. Tomáš je nejen báječný a neohrožený sportovec, který získal zlatou medaili ve snowboardcrossu na zimní olympiádě. Vede svou vlastní stavební firmu. Péťa udělal maturitu, studoval vysokou školu a jako první z mých pacientů se stal otcem bystrého, slyšícího a dnes už čtyřletého chlapečka. Tereza je opakovaně nejlepší hendikepovanou sportovkyní roku a z lyžařských závodů má mnoho zlatých medailí. Studuje na Přírodovědecké fakultě UK magisterský obor Imunologie. Jitka Holmanová se stala jakýmsi dalším členem širší rodiny mnoha dětí. Kdykoli se setkají, je to setkání milé a radostné. Obohatily její život a ona věří, že jim život zkvalitnila. Mgr. Jitka Holmanová (65 let), klinická logopedka Vzdělání: Pedagogická fakulta UK v Praze, obor speciální pedagogika - logopedie, roku 1983 nastoupila na Foniatrické oddělení fakultní nemocnice v Motole, 23 let působí v Centru kochleárních implantací v Praze, je zakladatelkou Nadačního fondu Dar sluchu. Část první Foto: Tereza