Škola babiček

TV Barrandov
-
Petr PŘEVRÁTIL, moderátor:
Nikdy není pozdě. O pravdivosti známého citátu vás přesvědčí škola, do které se vydáme v následující reportáži. Chodí do ní totiž jen negramotné ženy, které překročily šedesátku a chtějí se naučit číst a psát.

redaktor:
Jednou z nich je Janabi Daji Kedarová, tahle šestadevadesátiletá žena obléká šestkrát týdně na dvě hodiny povinný stejnokroj, růžové sárí a doslova hltá výklad paní učitelky.

Janabi Daji KEDAROVÁ, žákyně, 69 let:
Od chvíle co jsem sem přišla jsem doopravdy šťastná. Přijdeme sem, sedneme si a užíváme si atmosféru.

redaktor:
Do indické speciální školy se přihlásily ženy, které se nemohly dřív vzdělávat, tedy ty, které se brzo vdaly, musely se starat o děti, manžela a o domácnost. Výuka začíná společnou modlitbou a pak už se jen dokola procvičuje čtení, psaní a počítání. Jestliže práce učitelky základní školy vyžaduje trpělivost, ve škole pro babičky to platí dvojnásob.

Sheeral PRAKASH, učitelka:
Děti můžete učit tak, že na ně budete křičet, ale s babičkami to nejde, musíte je učit věci znovu a znovu, trpělivě s láskou. Ženy nedoslýchají, špatně vidí, takže musíte mluvit víc na hlas, nebo jít s učivem blízko k nim.

Janabi Daji KEDAROVÁ, žákyně, 69 let:
Zatím neumím číst a psát, ale snažím se užívaám si to.

redaktor:
Aby ne, škola je pro indické ženy v jistém smyslu zároveň odpočinkem. I vedle výuky musí zvládnout práci na poli, nebo v domácnosti. Podle posledních údajů ze sčítání lidu, ženy stále v gramotnosti zaostávají za muži. Může za to hlavně zastaralý postoj vůči nim.