Skvělá dvojka. Nevidomá sopranistka a její labradorka Katty

Stará se o desetiměsíční dcerku, s velmi aktivní vodicí fenkou vyhrála soutěž Veselá Mathilda a už má nabídky na koncerty. Nevidomá sopranistka Pavla Flámová se ani v létě nezastaví. Náš rozhovor jsme si proto musely pečlivě naplánovat. "Právě jsem dala malé napít, tak máme asi čtvrthodinu pro sebe, manžel hlídá," říká žena, která svou pěveckou kariéru úspěšně rozvíjela ve Švýcarsku. Teď je ale zpět doma, na Ostravsku.  

Mathilda je nejlepší  

Jak Pavla přiznává, ze zahraničí se jí vůbec nechtělo, manžel architekt se tam však necítil dobře.  

"Říká se, že Švýcaři jsou chladní a odtažití, ale já si s nimi vybudovala skvělé vztahy. Přátele jsem si našla také při běhání. I když jsem byla cizinka, chovali se ke mně všude neuvěřitelně vstřícně," vzpomíná žena, kterou všude doprovází její fenka Katty.  

"Je to labradorka, tuto rasu jsem nechtěla, mám ráda německé ovčáky. A před Katty jsem měla bezvadnou ovčačku. Když vás vedou, vodí ve větším tahu i tempu, věci řeší předem. Třeba výkop na ulici. Ale Katty je jako ovčák. Jak jí nasadím postroj, je nadšená, venku doslova letí. A nechce se jí zpátky domů," tvrdí Pavla s tím, že tomu musel výcvik přizpůsobit i Nadační fond Mathilda, jenž pro ni fenku vycvičil.  

"Z vlastní zkušenosti s jinými organizacemi mohu říct, že Mathilda je nejlepší i v tom, jak najde a vycvičí každému psa na míru, přesně podle jeho potřeb. Doladí to tak, aby pes a psovod tvořili úžasný tým. Cvičitelka chodila s Katty v závěru tréninku poslepu v šíleném tempu. Moc ji za to obdivuji," říká milovnice sportovní kynologie.  

Spolu se svou fenkou pak vytvořily nejlepší dvojici na 5. ročníku soutěže Veselá Mathilda pro nevidomé a jejich psy. "Nejdřív nám řekli, jak bude trasa vypadat. Mám výhodu, že si vše vybavuji trojrozměrně, stejné je to u mě s notami. Lépe si tak pamatuji, co kde je," vzpomíná Pavla na červnový závod v Praze. I když prý v první etapě trochu bloudily, podařilo se jim vrátit se včas a znovu vyrazit do boje.  

V něm se musela dvojice, u níž rozhodčí hodnotí především vzájemnou spolupráci, orientovat v prostoru i odhadnout ušlé vzdálenosti. "Mám výborně vycvičený sluch, není to ale díky zpívání. Poznám podle toho, jak se odráží zvuk, jak je místnost velká, kde je na ulici plot, slyším třeba i mezeru mezi auty, abych mohla projít. Trochu jsem se bála etapy, kdy se šlo parkem, tam totiž nejsou žádné zvukové orientační body, ale zvládly jsme to," vypráví Pavla.  

Podle ní bylo hodně důležité, že byla zvyklá běhat, trasy se lišily, často musela odhadnout správnou vzdálenost, proto v parku po dvaceti metrech dobře zatočila doprava.  

"Nechci dítě vidět z rychlíku"  

Zvuková orientace v prostoru jí dnes pomáhá i při péči o malou Leničku. "Když sedíme s rodinou u stolu a někdo se zeptá, co dělá malá, hned odpovím. Ostatní si musí stoupnout a podívat se. Já to vím přesně a dřív," směje se operní pěvkyně, která si na začátku mateřství prožila krušné chvíle.  

Dcerka nechtěla první tři měsíce pít, pak si Pavla zlomila na rozbředlém sněhu obratel. "Nejspíš by se to stalo i plně vidoucímu člověku," tvrdí rozhodně. Musela tak odřeknout už dojednaná pěvecká vystoupení, ale brzy snad budou nová. "Zpívání mi chybí, ale nechci dítě vidět z rychlíku," uzavírá Pavla Flámová.  

Foto: Při soutěži museli mít nevidomí na očích ještě klapky, aby byly podmínky pro všechny stejné.  

...