Slepý běžec

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor: 
Slepých muzikantů znám hned několik. S některými jsem i hrál. Mladý muž z reportáže Karolíny Liškové se ale rozhodl pro daleko netradiční odvětví, když přišel o zrak. Jak říkají taoisté, i cesta může být cílem a Forest Gump by z něj měl určitě radost.

Ondřej ZMEŠKAL, :
První rok po té ztrátě, že jo, si člověk říká, proč já. Proč ne někdo jinej a člověk se v tom tak nějak plácá nebo tak nějak prostě rezignuje.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Téměř neslyší a ve 20 ještě přišel o zrak. Přesto ho život nedostal na lopatky. Tenhle nevidomý kluk z Vysočiny se dokázal odrazit ode dna. Dneska běhá maratony, pokořil velkou čínskou zeď a jeho snem je běžet na paraolympiádě. Co myslíte, že běh pro Ondřeje znamená?

Lukáš NOŽIČKA, kamarád, přítel sestry O. Zmeškala:
Já si myslím, že se to stalo asi hlavní částí jeho života. Myslím si, že to je to, co ho teď naplňuje.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Kdybych zůstal stát na místě, tak prostě se začne člověk litovat, proč nevidí. Neříkám, že nejsou nějaký úskalí, kdy si říkáte "kudla, proč já zrovna nevidím", že si nemůžu vyběhnout jen tak jako sám, podívat se po okolí svýma očima. To vás prostě štve furt.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
26letý Ondřej Zmeškal měl zdravotní potíže od malička.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Narodil jsem se vlastně v sedmým měsíci, takže jsem se narodil předčasně. Byly komplikace a jak na očích, kdy mi tam vlastně dali víc kyslíku a potrhalo mi to ty cévky, takže potom se mi to snažili mrazit, takže zachránili jenom pravé oko, na levé jsem neviděl od malička. To jsem měl vlastně ještě ztrátu sluchu nebu mám ztrátu sluchu, taky částečně z inkubátoru. Potom následně nějakýma zánětama se to zhoršovalo.

osoba:
On od malička vlastně sportoval, dělal všechno jako normální děti.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Jako malej, tak jsem, že jo, sportoval normálně, atletika, takže jsem běhal, snažil jsem se hrát i fotbal, ale rodiče měli strach, abych náhodou nedostal míčem do hlavy, aby se náhodou nepoškodilo ještě to druhé, to relativně zdravý oko, na který jsem viděl.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Miluje přírodu a kytky. I proto se Ondřej chtěl stát zahradníkem. V posledním ročníku na zahradnickém učilišti mu však nešťastná náhoda zkřížila plány a život převrátila vzhůru nohama.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Stěhovali jsme tam nábytek na intru. No a tím, jak jsem zabral, tak mi popraskala právě ta sítnice na tom oku, na které jsem viděl, no.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Následovalo několik operací, ale lékařům se Ondřejovo oko nepodařilo zachránit a se ztrátou zraku se prohloubily i problémy se sluchem, které do té doby moc neřešil.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Když jsem blbě viděl, tak jsem, když jsem se s někým bavil, tak jsem odezíral ze rtů. No a to jsem pocejtil potom, až jsem následně oslepl úplně, tak jsem si říkal, proč tak blbě slyším, jo.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Ondřej měl tedy před sebou nejtěžší životní zkoušku. Najít v sobě sílu a vyrovnat se se ztrátou zraku a zhoršením sluchem.

Monika ZMEŠKALOVÁ, sestra O. Zmeškala:
Potom to s ním bylo takový těžký. Neměl o nic zájem, furt hledal, co by mohl, co by nemohl. Hledal nějaký věci, co by sám mohl dělat a nepotřeboval k tomu moc ostatní, no.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Jak jste se teda dostal k tomu běhání?

Ondřej ZMEŠKAL, :
To mě Lukáš tak jako nějak popostrčil.

Lukáš NOŽIČKA, kamarád, přítel sestry O. Zmeškala:
Po ztrátě zraku Ondra toho moc nedělal, popravdě řečeno a jednou, když jsem ho viděl sedět, tak my jsme, tuším četli nějaký článek v novinách o paralympiádě, tak jsem řekl: Ondro, mohli bysme začít běhat a jednou bysme mohli běžet na paralympiádě. No a Ondra, tenkrát se mi vysmál a za týden, myslím, už začínal běhat se psem po tajnu, ani mi to neřekl.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Přání uspět přivedla našeho běžce až na startovací čáru. Začal na pětikilometrové trati. Jeho ambice se však zvyšovaly a závodní dráhy se prodlužovaly. Následovaly půlmaratony, maratony a loni na jaře přišel obzvláště nároční maraton na velké čínské zdi.

Lukáš NOŽIČKA, kamarád, přítel sestry O. Zmeškala:
Ondra za mnou přišel jednou, jak on to říkal: mám pro tebe nabídku, která se neodmítá.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Po té čínské zdi, tak tam bylo celkově 5164 kamenných schodů. Každej jinej. Jeden do úrovní kolen, další napolovinu, další na stojatu cihlu. Takže ty schody byly prostě, co schod to originál. Pro toho traséra to bylo náročný, že jo. Pro toho Lukáše, prostě mě vedl, že jo, to popisování těch schodů. Já jsem měl s sebou ještě bílou hůl, takže jsem si ťukal ty schody, tu vejšku.

Lukáš NOŽIČKA, kamarád, přítel sestry O. Zmeškala:
My jsme tam nešli dělat nějakej výsledek. My jsme si to tam šli užít a náš cíl byl doběhnout ve zdraví.

Ondřej ZMEŠKAL, :
Jako bylo to náročný samozřejmě. Ráno jsme tam přijeli, bylo chladno, jsme tam mrzli skoro. Najednou odpoledne ty stupně, teploty vyletí přes 30 stupňů, takže vy běžíte, vy vyběhnete do strmýho stoupání, což ještě jde. To bylo pět kilometrů. Pak běžíte po té čínské zdi, kde je vlastně polovina těch 5164 kamenných schodů. Je tam kozí stezka, tam se vydá jeden běžec. Tam ani nejsou schody, tam jsou prostě kameny hala bala.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Jaký to byl pocit, když jste doběhl do cíle?

Ondřej ZMEŠKAL, :
Ten pocit byl neuvěřitelnej, no, jako samozřejmě se mi ulevilo, že už to máme za sebou, že už nemusíme běžet dál, ale ten pocit byl jako úžasnej. To se prostě nedá ani popsat.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Životní tragédie ho nesrazila na zem. Běhání se stalo pro Ondřeje hnacím motorem. Letos se dokonce účastnil Jizerské padesátky a plánuje další akce. Ostatně snů má Ondřej v hlavě spoustu. Chtěl by zkusit závodění v triatlonu a do budoucna se chce pokusit o účast na paralympiádě. Jaký je běžec Ondra?

Lukáš NOŽIČKA, kamarád, přítel sestry O. Zmeškala:
Teď už dobrý. Teď už bych řekl, že lepší než já.