Specialista na přístupnost

Zvláštní cenu Mosty ve IV. kategorii převzal z rukou pražského primátora Bohuslava Svobody Radek Pavlíček. Oceněn byl za více než dvacet let práce na aktivitách vedoucích ke zmírňování či odstraňování bariér v digitálním prostoru – na webech, v aplikacích či v dokumentech. Na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity vystudoval obor učitelství matematiky a výpočetní techniky pro střední školy. Poté začal působit jako lektor a učil nevidomé a slabozraké klienty obsluhovat speciálně upravené počítače. A tím se dostal k přístupnosti, které se věnuje od roku 1998. Je jako první Čech držitelem aktuálně nejvyšší mezinárodně uznávané certifikace v oblasti přístupnosti. Požádali jsme Mgr. Pavlíčka při příležitosti jeho ocenění o krátký rozhovor.  

- První otázka je jednoduchá. Co je to vlastně přístupnost?  

Přístupnost je často nazývána také bezbariérovost. Jejím cílem je tedy zmenšovat či odstraňovat překážky, na které může uživatel narážet při používání webových stránek, dokumentů, aplikací či multimédií, a umožnit mu tak s nimi efektivně pracovat. Abych to trochu přiblížil, v praxi to znamená třeba to, že v e-shopu si pohodlně koupí zboží i nevidomý zákazník, protože ten e-shop je vytvořen tak, aby si s ním poradil i čtecí program, který při práci s počítačem nebo mobilem používá. Že se s obsahem videa může seznámit i neslyšící divák, protože video je opatřeno titulky. Nebo že na webu obce nebo města najde třeba informaci o výši poplatku za komunální odpad i ten, kdo není při používání výpočetní techniky příliš zdatný, ale web je vytvořen tak, že se na něm i přesto zorientuje.  

- Pracujete na Masarykově univerzitě v Brně ve Středisku Teiresiás. Vše, co děláte, je zaměřeno na osoby s těžkým zrakovým postižením. Stal jste se specialistou na přístupnost. Jste autorem metodiky Blind Friendly Web a spoluautorem českých Pravidel přístupného webu, která jsou součástí Metodického pokynu k vyhlášce č. 64/2008 Sb. (vyhláška o přístupnosti). Znamená to, že by všichni, kdo tvoří weby, měli tyto informace vědět a řídit se podle nich? A dělají to, nebo je stále velká většina webových stránek "bez přístupnosti"?  

Ano, teoreticky by to tak mělo být. Zákon o přístupnosti platí od roku 2019 a vyhláška o přístupnosti, kterou zmiňujete a která mu předcházela, platila od roku 2008. Ale v praxi tomu tak bohužel stále není. Pro řadu tvůrců či správců webů a aplikací je přístupnost bohužel stále spíše okrajové téma, orientují se v něm málo či nedostatečně, a proto se přístupnosti nedostává té pozornosti, kterou by si zasluhovala. Na řadě webů či v aplikacích tak uživatelé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním stále narážejí na větší či menší bariéry, které musí překonávat i při zcela běžných činnostech, o kterých my už ani nepřemýšlíme, že bychom dělali jinak - vyhledávání informací, správa financí přes internetové nebo mobilní bankovnictví, nákup zboží v e-shopu nebo jízdenky atp. Současně to ale neznamená, že by celý digitální prostor byl pro všechny uživatele nepřístupný a nepoužitelný. Přístupnost není nějaký jednorázový a neměnný stav, vyvíjí se, ovlivňuje jej celá řada faktorů a to, do jaké míry je dané rozhraní přístupné, musí vyhodnotit především uživatel s ohledem na své potřeby a cíle, kterých chce přes web nebo aplikaci dosáhnout. Co ale vnímám pozitivně a určitě se sluší to zmínit, je, že se stávající i chystanou legislativou (od roku 2025 začne platit Evropský zákon o přístupnosti) se přístupnost stále více začíná dostávat do popředí zájmu. Situace se tak - i když pomalu - postupně zlepšuje.  

- Náplní vaší práce je zajištění přístupnosti virtuálního prostředí univerzity (webů, aplikací, dokumentů atp.). Pořádáte nebo spolupořádáte akce pro zájemce s těžkým zdravotním postižením, vzdělávací akce o výpočetní technice pro uživatele s těžkým postižením zraku, didaktické semináře o výuce žáků a studentů se zrakovým postižením či konference ICCHP. Jste českým národním koordinátorem ICC – mezinárodního tábora pro studenty s těžkým postižením zraku, hodnotíte přístupnost v některých soutěžích. Pracujete na mezinárodních projektech, působíte jako lektor. Jste hlavní organizátor konference INSPO. Tematiku přístupnosti prezentujete prakticky asi všude, kam přijdete. Je toho ale opravdu mnoho. Jaké jsou vaše pracovní priority?  

Kromě všech běžných pracovních aktivit se s kolegy z projektu Théseus, který je v oblasti digitální přístupnosti aktuálně mou největší prioritou, soustředíme na naplňování našeho hesla Přístupnost potřebuje profesionalitu v následujících třech oblastech: osvěta, zvyšování odbornosti a vzdělávání. Správně vedená osvěta je důležitá proto, abychom vysvětlili význam a přínos přístupnosti těm, kdo ji chtějí a potřebují zařadit do svých pracovních postupů. A stále častěji pomohli správně stanovit priority co a proč řešit. V poslední době se bohužel ve větší míře setkáváme s tím, že je přístupnost pochopena a uchopena nesprávně a mnohdy je tak důraz kladen na řešení nedůležitých věcí na úkor těch, které by se měly řešit přednostně proto, aby daný web či aplikace uživatelům opravdu posloužila k tomu, k čemu je určena. Kdybych to měl k čemu přirovnat, tak je to podobné situaci, kdy budeme mít špinavé kolo, které bude mít i defekt. Tím, že kolo umyjeme, stav kola zlepšíme a bude i vypadat lépe, ale ten hlavní problém, který nám bude bránit na kole odjet a použít jej k tomu, k čemu je určeno, jsme neodstranili. A takto to bohužel často dopadá i při nevhodném stanovení priorit, čemu se z hlediska přístupnosti a přínosu pro uživatele věnovat přednostně. Zvyšování odbornosti a vzdělávání členů týmu i těch, kdo se přístupnosti věnují nebo se jich týká jako uživatelů, je pak důležité proto, aby výstupy práce odpovídaly standardům, byly v potřebné kvalitě a měly skutečný přínos pro uživatele.  

- V roce 2007 jste založil web POSLEPU. cz. Je to web doslova nadupaný informacemi o přístupnosti. Zdá se naprosto neuvěřitelné, aby vše stíhal jeden člověk. Mimo jiné píšete, že vaše práce je i váš koníček. Umíte si od práce i od koníčku odpočinout? Máte ještě jiné koníčky?  

Ano, mám - a čím jsem starší, tím víc se snažím, abych na ně měl víc času. Protože práci - byť i ta je mým velkým koníčkem - je třeba vyvažovat odpočinkem. Rád čtu, plavu, vařím, jezdím na kole a koloběžce nebo chodím na procházky do přírody. V neposlední řadě jsem ve své rodné vesnici Bánově, kam jsme se s rodinou před třemi lety vrátili, členem folklorních souborů Kohútek a Hútek, které doprovázím na akordeon.  

- Kdybyste se měl popsat jednou větou, co byste o sobě řekl?  

Uznáte mi souvětí? Po osobní i pracovní stránce spokojený pětačtyřicátník, obklopen skvělými lidmi, který má to štěstí, že ho živí to, co ho i baví. Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů, spokojenosti a štěstí, ale hlavně, aby se z vašeho života nikdy nevytratili skvělí lidé, kteří vás obklopují.