Stát selhává při komunikaci s menšinami, ty pak snáze podléhají dezinformacím

Když nastane mimořádná situace, mnozí lidé z menšinových komunit nevědí, kam se obrátit pro ověřené informace. Úřední zprávy psané složitým jazykem či vysílané bez tlumočení pro ně zůstávají nepřístupné. Existují přitom příklady ze zahraničí, jak komunikaomunikaci dělat efektivně.
Představte si, že u vás ve městě dojde k výbuchu. Nikdo přesně neví, co se stalo. Sirény houkají, policie uzavírá ulice, lidé ve skupinách odcházejí směrem od centra. Vy se snažíte zjistit, co se děje, jestli se máte evakuovat, kam jít, co si vzít s sebou. Na webu města je text, kterému nerozumíte – je příliš složitý, nebo v jazyce, který neovládáte. V televizi vidíte probíhající reportáž, ale nemáte titulky. Na úřadu vám nerozumí a vy nerozumíte jim. Na sociálních sítích se objevují různé verze toho, co se děje – některé vás vystraší, jiné uklidňují. Nakonec nevíte jistě vůbec nic. Až druhý den zjistíte, že jste se evakuovali úplně zbytečně, nebo naopak – že jste měli odejít dávno.