Stav sociálních služeb v Česku
ČT 24
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
A podobné zkušenosti v Česku má přes 11 000 lidí, protože právě tolik jich pracuje v domovech pro seniory, mentálně postižené a v dalších pečovatelských ústavech. Často se ale ozývají hlasy, že pečovatelů stále není dost. Slyšeli jsme je ostatně před malou chvílí a o přetlaku klientů vypovídá také to, že řada lidí musí na péči čekat. To se týká zejména starších lidí, kterým se nedaří sehnat místo v domově pro seniory. Stejný problém ale mají také jiní klienti. V roce 2018 se tak pečovatelských služeb neúspěšně dožadovalo téměř 3,5 tisíce lidí. Žádná jiná sociální služba v Česku není tak vytížená jako právě pečovatelství. Snažíme se na tom ilustrovat, co se možná mohlo také stát, co může za tragédii ve Vejprtech. Další host Devadesátky Tereza Hradílková předsedkyně Jednoty pro de institucionalizaci s námi ve studiu, vítejte dobrý večer. Vy jste hned v neděli, jestli se nepletu, vyvěsila na svůj facebookový profil svoji zkušenost asi z podobného zařízení. Napsala jste tam ve 400 let starém objektu, žije 100 lidí se znevýhodněním duševního onemocnění, mentálního postižení, pasivity, rezignaci z dlouhodobého umístění mimo společnost, a tak dále. Poměrně, řekněme, mrazivá zkušenost. To ale nebyl tedy případ zařízení ve Vejprtech, asi bychom to měli říct nebo ano?
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Ne, já jsem byla ředitelkou jiného zařízení domova pro lidi s duševním onemocněním.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Vy jste tam psala, že to je vlastně jeden z vašich největších nočních běsů, že by se požár mohl odehrát právě takovém zařízení. Vy to skutečně dáváte dohromady, že podmínky ve Vejprtech mohly být takto, řekněme, děsivé jako ty vaše zkušenosti? Jestli to není trošku možná zkreslující potom.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Nevím co zkreslující. Prostě jsem popsala své zkušenosti. A i jsem na konci napsala, že jakoby jsem na základě těchto zkušeností s managementem prostě nebyla schopná zajistit dlouhodobě bezpečí těch klientů. To ani v takovém objektu nelze. Takže jsem zřizovateli napsala, že se domnívám, že takový objekt není vhodný k bydlení. Vůbec ne k bydlení jako lidí, kteří jsou ohrožený, který mají třeba sníženou možnost orientace a podobně. Takže si myslím, že to jakoby zkreslující není. Prostě tak to je.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
To je by mělo být takové, že pokud by to bydlení, pokud jejich pobyt měl jinou formu v jiné instituci, tak by se to stát nemuselo.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Já jsem chtěla upozornit na to, že tady je stále nebezpečí ve stovkách jakoby zařízeních v České republice, které jsou podobného typu, že jakmile máte tak veliké zařízení, jak upozorňuji na ten systém sociálních služeb, který je postavený u nás na ústavní péči, na těch velkých, velkokapacitních zařízeních, kde těch lidí prostě hrozně moc. To málo místa, ti lidé jsou dezorientovaní. Velmi často jsou vlastně naučení se nerozhodovat, neuměj se rozhodovat, takže jsem tam popisovala, že udělat třeba tam cvičení evakuace v podstatě v těch podmínkách, kdy já jsem tam přišla bylo nemožné. Musí se prostě ti lidi to naučit. Tady se to nedělá jako v Anglii všude například, kde jsem byla na stáži nebo na zkouškách pro inspekci sociálních služeb. Tam se to muselo dělat povinně každého půl roku, tady ani ty lidi nevěděli, co je to požár, takže jsem pozor.Takže jsem se snažil upozornit na to, že to nebezpečí tady je. A že je ve všech zařízeních velkokapacitních.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Vy máte za to, že kdyby to zařízení vypadalo jinak, kdyby to třeba bylbytový dům, kde zkrátka jedné bytové jednotce by třeba bydlelo pár klientů, tak to bylo jiné? Ono těch klientů tam může v jedné budově přece taky bydlet hodně.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Ne tam jde právě o to, že Jednota prodej institucionalizaci vlastně prosazuje přechod od toho starého modelu přežitého ústavní péče k tomu komunitním způsobu. Tam se vlastně říká, že to zařízení má být velikostí dané k tomu regionu, že tam nemá být zkrátka v jednom domě, například víc než 20 lidí, že nemá být v jednom bytě víc než 4 lidi, že každý má mít svoji ložnici a podobně. Tak jak prostě je standard jedenadvacátého století pro všechny lidi. Lidi mají stejná práva jako ostatní, takže když se něco stane, samozřejmě hořet může doma, hořet může, když člověk bydlí sám, hořet může, když těch lidí bydlí 5, ale prostě nezemře tam 8 nevinných lidí a 27 jich jakoby není v kritickém stavu.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Vnímáte to podobně pane řediteli, Pospíšile? Ona deinstitucionalizace to se řeší na ministerské úrovni by se proto od roku 2007, kdy byla zveřejněna nějaká první koncepce. Jak vypadá rok 2020 už se dá hovořit o nějakém úspěchu? Zřejmě z pohledu Jednoty nikoliv, jak jsem pochopil nikoliv.
David POSPÍŠIL, ředitel odboru sociálních služeb a sociální péče
Tak jedna věc je to, co říkala kolegyně, jak transformovat, například zámky, a tak podobně. Když chcete transformovat zámek, tak na to potřebujete investiční prostředky. Ty investiční prostředky se dají dnes sehnat velmi těžko, Ministerstvo práce za poslední 4 roky udělala maximum možného, to znamená dříve na investice se poskytovaly řádově jednotky milionů, teď jsme se dostali na částku cirka 700 000 000 Kč. Takže to je jakoby velký úspěch i přesto, že Ministerstvo financí vlastně ty investiční prostředky ze státního rozpočtu na tuhletu oblast nechce poskytovat. Pak se snažíme využívat evropské fondy.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Není to mnoho tedy když si uvážíme, kolik stojí třeba slevy na jízdném, jako je populární téma. To už je o řád výše.
David POSPÍŠIL, ředitel odboru sociálních služeb a sociální péče
Tady je vždycky to, co my se snažíme prostě získat maximum co lze i přesto negativní stanovisko Ministerstva financí a snažíme se vysvětlovat, že je potřeba vlastně do sociálních služeb investovat. A pak je tu jakoby druhá oblast, kdy vznikají nové služby a které už často právě vznikají podle těch nových standardů, dejme tomu, v režimu jedenadvacátého století, chcete-li.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Kolik jich vlastně je? Jaký je deadline, kdyby třeba všichni, kteří mohou bydlet v komunitním bydlení, aby ho získali.
David POSPÍŠIL, ředitel odboru sociálních služeb a sociální péče
Tak to je složitá otázka, protože máme tady několik trendů, například stárnutí obyvatel a je potřeba se zamýšlet nad tím jak má vypadat, například domov pro seniory a pak tady mluvíme o zdravotně postižených, takže to jsou úplně 2 jiné cílové skupiny. A každá má nějaké své potřeby. To s čím my přicházíme v rámci novely zákona o sociálních službách je stanovit alespoň materiálně technické standardy. To, že nebudou šesti, deseti lůžkové pokoje, ale že bude standardem dvoulůžkový pokoj.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Ale nejsou na to peníze zatím, když to hodně zkrátím.
David POSPÍŠIL, ředitel odboru sociálních služeb a sociální péče
Ano, ale v té novele to máme nastaveno tak, že vlastně všechny nové sociální služby, které by měly vzniknout, to znamená i ty soukromé, tak už by měli naplňovat tyto materiálně technické standardy, takže se snažíme alespoň v těch možnostech, které máme ty služby zkvalitňovat a zajistit lepší péči pro tyto osoby.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Paní Hradílková možná ještě, prosím, jedna věc, ptá se na ní Emil Grünwald. Hodně se to diskutovalo zejména kvůli ohlasům tamní samosprávy ve Vejprtech, zda za požár nemohou příliš široká práva klientů, zda je možné politicky průchodné tato práva omezit, když někteří pracovníci domova říkali médií, že klient může klidně přinést zapalovač a oni v podstatě nemají možnost zabavit. Jak se vám to poslouchá?
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Smutně, hrozně je vidět, že zkrátka žijeme ve společnosti, kdy jsme byli zvyklí, nebyli zvyklí desítky let prostě žít s lidmi, které mají nějaký znevýhodnění a jakoby tyhle ohlasy, bohužel vlastně rozproudila přímo starostka Vejprt, kdy o tom takhle mluvila. Z mého hlediska jako sociálního pracovníka i jako člověka je to v podstatě bych řekla nemožné a nežádoucí, neetické.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
/nesrozumitelné/ nebezpečnou věc, která může způsobit požár. Dovedu si představit starostka to může takhle vidět, že to je zkrátka ohrožení majetku a mohlo se proti tomu zasáhnout.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Správně tam píšete, že to jsou pracovníci domova, že by to měl být domov,ten domov všichni starostka tam má tu zodpovědnosti, lidi tam pracují. Jsou placeni jenom proto, že někdo znevýhodněný. Naším úkolem je ne omezovat práva těch lidí, ale vytvořit jim podmínky jako života spokojeni ho v jedenadvacátém století, kde jsou uplatněny jejich práva. Prostě nosit zapalovač není možný prostě někomu zakazovat.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Určitě, jde mi o to a snažím se vcítit do pozice starostky, která má za to, že zkrátka klienti daného centra, daného domu třeba nejsou z toho dohlédnout nebezpečí, které může zapalovač zkrátka způsobit.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
To tak není. Myslím si že ti klienti toho domova prostě už tak teďko jakoby mluvíme prostě o lidech, kteří už jsou zbaveni mnoho práv v současný chvíli. To znamená třeba žít tam, kde chtějí, žít se svými blízkými, žít podle způsobu, jaký by chtěli žít. Jsou to lidi, který třeba nemají na výběr jídlo, musí se ptát na to, když jdou tam nebo tam. Nemají prostě možnost si prát, nemají možnost si uvařit kafe, když chtějí. Jsem byla ředitelka takových zařízení vím to. Jsou zbavený už strašně moc práv, jsou v podstatě naučený jakoby být závislý na rozhodování někým. Jako zakázat jim nosit zapalovač nebo kouřit? To už opravdu jako podle mě jakoby trestuhodné jenom na to pomyslet.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
A ten způsob sociální péče, ten typ domova, který byl ve Vejprtech, tak zkrátka umožňuje nechat klientům takovou míru svobody, takovou míru autonomie. Ti klienti, kteří tam bydleli, tak by mohli klidně obstát parametrech komunitního bydlení, máte za to.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
A v komunitním bydlení může žít každý. To není otázka luxusu nebo výkonu.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Možná schopností, autonomně obstát ve většinové společnosti.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Komunitní bydlení znamená, že ten člověk nepřijde o služby. Naopak v těch komunitních službách jsou daleko lepší a cílené služby než jsou v současném době v tom zastaralém ústavním systému, protože ten ústavní systém, jak se tady slyšeli i pana Horeckého i pana ředitele Pospíšila, tak přepočítává průměrné počty klientů na průměrný počet pracovníků. Ale ti lidé jsou individua. Jsou to lidé, kteří každý má jiné potřeby. V tom ústavu jsou tak lidé, kteří mají kombinované postižení, které by potřebovaly prostě 24 hodin podporu, někdy od dvou lidí. Ale jsou tam lidé, kteří by mohli prostě žít s tím, že by měli dvouhodinovou asistenci. Ty lidé, kteří jsou schopní, tak jsou za těch 20 let co tam jsou jsou zneschopněni, zpasivěni tak, že vlastně tomu životu venku nerozumí, protože žijou za zdí. A ti lidé, kteří mají kombinované postižení a mají té péče málo, tak prostě velmi často propadají právě do toho čemu, některý personál, který používá taky zastaralé metody, říká jsou třeba agresivní. Jsou trvale deprivováni a nespokojeni.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Dobrá, možná výzva směrem k poskytovatelům sociálních služeb. Díky moc paní Hradílková, že jste přišla a přinesla své argumenty do vysílání. Mějte se hezky a na shledanou.
Terezie HRADÍLKOVÁ, předsedkyně, Jednota pro deinstitucionalizaci
Děkuji na shledanou.

