Ticho mezi neslyšícími nepanuje

TV Barrandov 5. 11. 2014

Miroslav VAŇURA, moderátor: 

  Pro většinu z nás jsou základním komunikačním prostředkem zvuky. Reagujeme na ně, přijímáme je a taky vydáváme už od narození. 

  Kristýna FANTOVÁ, moderátorka: 

  Jsou ale mezi námi i ti, kteří komunikují jen znakovou řečí. Tomu, jak se za posledních dvacet pět let změnila výuka sluchově postižených, se věnuje aktuální vydání časopisu Týden. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Pokud byste čekali ve škole pro neslyšící ticho, tak se hluboce pletete. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Desetiletý Dominik se narodil hluchý. Jeho maminka Vendula je také neslyšící. Od malička ho učí znakový jazyk. 

  Miloslava MIZEROVÁ, učitelka: 

  Odmala ho maminka, Dula, že ho učila obrázek, používali obrázkové slovníky. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Dominik je šikula. V šesti letech uměl počítat do deseti, znal slova v češtině a tak první třídu přeskočil. Udělal vyrovnávací zkoušky a šel rovnou do druhé. Dnes už je v páté. 

  Miloslava MIZEROVÁ, učitelka: 

  Využíváme metodu bilingvální, kdy ve třídě je vlastně slyšící učitel, který zastupuje český znakový jazyk a dál neslyšící asistent. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  V této třídě je to Dominikova maminka, s výukou pomáhá každý den. 

  Miloslava MIZEROVÁ, učitelka: 

  Když se učej slova, pak věty, tak vlastně rozvíjejí víc tu výuku, aby ty děti pochopily smyl, význam, obsah těch slov. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Neslyšící se musí každé slovo naučit ve znakové řeči a také ho musí umět napsat česky. Od čtvrté třídy mají i sluchově postižené děti povinnou angličtinu. 

  Miloslava MIZEROVÁ, učitelka: 

  Je to teda strašně těžký, protože už je to třetí jazyk. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Dominik má staršího brášku Patrika. On, stejně jako jeho babička s dědečkem, slyší. 

  dítě: 

  Já se s ním bavím, jako kdyby byl slyšící. Samozřejmě já umím ten znakovej jazyk zčásti, domluvíme se normálně. 

  Jindra PELIKÁNOVÁ, redaktorka: 

  Naučit se znakový jazyk není jednoduché. Má vlastní gramatiku, důležitá je také mimika. 

  Miloslava MIZEROVÁ, učitelka: 

  Otázka - vlastně horní oblouk se zvedne, nebo když se, když se jako zlobí. 

  dítě: 

  Já už se to učím od narození, mě to učili současně, mluvit mě učila babička a znakovej jazyk mě učila máma.