Ve třinácti stará aneb Být lepší, abych zapadl(a), nevede k rovným příležitostem pro všechny II.

V minulé části jsme si řekli že:

• Nevidomý má stejná přání, potřeby a nedostatky jako kdokoli jiný
• Nemá žádný bonusový šestý smysl (supersnaživost, superodolnost, superučenlivost ...), ale někdy musí překonávat více překážek než vidící
• Hlavní motivací k jejich překonávání je přání žít důstojný život (postarat se o sebe, abych nezatěžoval/a rodinu, získat vzdělání, být užitečný/á, mít se s ostatními o čem bavit ...)
• Předsudky vůči člověku s handicapem mu mohou zkomplikovat nebo zcela znemožnit přístup k životu, jaký by si přál žít, proto se někteří mohou bát přiznat, že něco neumějí nebo nevědí, případně, ještě lépe, rovnou se snažit umět a vědět vše, co se od člověka v daném věku a životní situaci očekává
• Dnes si ukážeme, proč je takový přístup jen zkratkou, která tak docela nefunguje...