Vozíčkářce v Aši chybí osobní asistence, po strážnících pomáhají baptisté

Vězeň ve vlastním bytě. I tak by se dal nazvat životní příběh paní Zdeňky z Aše, která po autohavárii před patnácti lety zůstala upoutaná na invalidní vozík. Přestože je relativně soběstačná a do Chebu pravidelně dojíždí do práce, je plně závislá na pomoci okolí.

K tomu, aby se dostala z domu do auta, totiž potřebuje osobní asistenci. Tato služba však v Aši chybí.

"Nejprve mi pomáhal můj syn. Ten však začal studovat vysokou školu. Poté moje kamarádka Lucie Poláková a její studenti z Vyšší odborné školy v Chebu. Studenti však postupně odcházeli a já jsem stále častěji musela řešit, jak se dostat do auta, abych mohla odjet do práce. Přitom nejde jen o to překonat tři schody z chodby na chodník a dostat se do vozu. Hlavně v zimě potřebuji očistit skla a případně odházet sníh před autem, abych mohla vůbec vyjet," vysvětluje Zdeňka.

Její příběh se dostal i na radnici, k rukám starosty Aše Dalibora Blažka a velitele strážníků Richarda Kosíka.