Vtipné komentáře, méně svatozáře

O tom, že smích je kořením života, se dnes již snad všeobecně ví. Ne nadarmo existuje facebooková skupina "Nevidomí s humorem" a jistě i mnohé další publikované či nepublikované aktivity tohoto typu. Smích je zkrátka pro mnohé z nás tím nejlepším parťákem do nepohody.
Stejně tak se velmi dobře ví (snad jen s výjimkou některých osob mužského pohlaví), že s kořeněním bychom to neměli přehánět. Málokoho ovšem napadne spojit si toto doporučení i se smíchem. Takové koření je sice zdravější než hromada pepře, ovšem i zde by mělo platit, že všeho s mírou.
 
U nás doma jsme se smáli snad úplně všemu. Vtipné názvy či příjmení létaly jedna radost, oslovení typu "žide" či "démone" nebyla výjimkou. U jídla mi často hrozilo udušení, jelikož jsem se mimo jiné dovídala, že mé nabírání, vkládání pokrmu do úst a žvýkání připomíná postavu Ignácia z knihy "Spolčení hlupců". Stejně tak nebyly výjimkou výroky typu "Překrmený slepec se trapně motá." (a že se někdy umím...
 
Klíčová slova: