Vykroč a pomáhej
Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Mým dnešním hostem je poutník Vít Kunc. Vítejte, dobrý den.
Vít KUNC, poutník, učitel
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
Vy jste taky učitel, učitel angličtiny a čeho ještě, tělocviku.
Vít KUNC, poutník, učitel
Tělocviku a toho geografie, to je takové jako, uzavírá všechno, co je potřeba, aby člověk měl přehled.
Vladimír KROC, moderátor
Kdy jste se stal poutníkem?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak poutníkem jsem se stal v roce 2016, v létě, kdy předcházelo nějaké, dá se říci, osobní selhání nebo rozklad osobnosti, dá se říci, nebo něco takového, a člověk potřeboval se znovu zrodit, na pouti. A ty nejlepší poutě jsou do Santiaga de Compostela, kde člověk fakt opravdu najde sám sebe a je schopen, když se vrátí do té reality, vidět svět trochu jinak než předtím.
Vladimír KROC, moderátor
Vy jste ale nešel pěšky jenom do Santiaga de Compostela, ale taky do Vatikánu, do Říma.
Vít KUNC, poutník, učitel
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
A z Říma?
Vít KUNC, poutník, učitel
A z Říma další rok 2018, jsem pokračoval do Atén jižní cestou, a přes moře trajektem do Řecka.
Vladimír KROC, moderátor
No a teď jste podnikl takovou cestu, která měla motto "Vykroč a pomáhej", a o té si budeme povídat v dnešním rozhovoru. Naším hostem je Vít Kunc. Posloucháte Radiožurnál, právě náš dnešní host Vít Kunc vykročil, pomohl, a zase se vrátil, abychom to dali do kontextu, Vy jste rozený Kolíňák, učitel v Praze, ale vydal jste se pomáhat nebo vykročil jste pomáhat centru Paraple, proč právě vozíčkářům?
Vít KUNC, poutník, učitel
Z jednoho důvodu, protože Centrum Paraple jsem dlouhodobý podporovatel této neziskové organizace, a za druhé, jezdím každý den autobusem nebo chodím pěšky kolem centra a potkal jsem i pár lidí, který zkrátka hodnotí práci těchto lidí, odborníků kladně, tak jsem říkal, neznám konkrétního člověka, kterému bych chtěl pomoci, takže oslovil jsem Centrum Paraple s nabídkou, že půjdu pouť, pro ně, a samozřejmě šířit ještě další myšlenky, ale tohle byl jeden z cílů pomoci financování chodu Centra Paraple a lidem tam.
Vladimír KROC, moderátor
Na čem je založena ta myšlenka? Vy jste vyšel z Plzně, za chvíli si řekneme proč z Plzně, a kam jste došel, ale jakým způsobem vlastně je to koncipováno, aby se pomohlo?
Vít KUNC, poutník, učitel
Samotná pomoc má 2 roviny, první ta rovina je teda v Parapleti, že lidé mohou založit sbírku na stránkách www.darujspravne.cz, když lidé napíší Vykroč a pomáhej, tak jim to najde odkaz. Tam můžou přispět jakýmkoliv obnosem Centru Paraple, a ta myšlenka je taková, že lidé si pomáhají samozřejmě jenom v těch obdobích, kdy je to takové jako evidentní, jako jsou Vánoce nebo nějaké svátky nebo když jsou nějaké katastrofy, a tohle je myšlenka taková, že člověk může pomoct kdykoliv malou kapkou a malý kapky dělají velké věci, takže když kape z nebe tak nakonec je velká louže.
Vladimír KROC, moderátor
Vy jste šel jako takový chodící transparent, dá se to tak říci?
Vít KUNC, poutník, učitel
Ano, ano.
Vladimír KROC, moderátor
A tím jste upozorňoval na tu možnost.
Vít KUNC, poutník, učitel
Na tu možnost pomoci Parapleti a druhá možnost bylo to, pomoci vlastně otevřít oči, já nejsem žádný nějaký jako nositel velký myšlenky nebo propagátor, ale jenom, aby si lidé uvědomili, vykročit z toho svého prostoru, na někoho se usmát, jako se usmívám dneska já na Vás, anebo na lidi v metru nebo nějaké gesto, být pozitivní, vlastně, když člověk ukáže něco kladného v sobě, tak dokáže rozzářit celý svět kolem sebe, a to bylo vlastně to, co mi tady chybí v tom v tom uspěchaném světě moderní civilizace trochu.
Vladimír KROC, moderátor
Měli bychom říci, že Vy jste si dal za cíl vybrat nějakých 100 000, zatím jste někde na 20 %, ale i tak, říká se každá koruna dobrá, já myslím, že v Centru Paraple to ocení. Nicméně pokud někdo z posluchačů by rád přispěl, má ještě možnost?
Vít KUNC, poutník, učitel
Ano, samozřejmě, já jsem původně tu sbírku měl koncipovanou do konce srpna, ale říkal jsem, když to trochu žije, proč nedat tomu delší život, aby mohli přispět, můžou přispět do poloviny září a budu strašně rád za každou podporu, za každý kladný komentář, a kdyby někdo chtěl kontaktovat mě přímo, tak budu strašně rád, a rád si s ním třeba popovídám nebo nějakou zprávu.
Vladimír KROC, moderátor
Jakým způsobem Vás mohou kontaktovat?
Vít KUNC, poutník, učitel
Na těch stránkách www.darujspravne.cz, tam je ta výzva a pod tím jsou odkazy jak na Instagram, Facebook a popřípadě rovnou do té sbírky můžou napsat komentář a nebo email je tam dokonce uveden, takže jakýkoliv kladný ohlas nebo nějaká hranice, co by někam nasměřovalo, myslím si, že je dobré pro mě i jakoby pro ostatní, popovídat si o tom, a nějak to rozvíjet dál.
Vladimír KROC, moderátor
Vy i sem do studia jste přinesl svou poutnickou hůl. Použil jste ji někdy k sebeobraně? Nebo k čemu je dobrá?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak spoustu lidí, co nejsou poutníci, tak třeba hole berou jako jenom oporu k chůzi, ale hůl slouží jako obrana, třeba v Itálii, když jsem šel nebo ve Španělsku, v těchto jiných zemích, tak se často stává, že jdete nějakým venkovem a nějaký pes na vás odněkud vyskočí nebo jiné zvíře, tak je potřeba trošku jako zvednou hůl a udělat gesto, to je jedna, a druhá je, že třeba přecházíte potok, stabilitu si držíte nebo máte někde něco zarostlého, tak jenom seknete tou holí, a ta hůl vám zpřístupní vlastně další cesty, další kroky.
Vladimír KROC, moderátor
O dalších krocích našeho dnešního hosta Víta Kunce si budeme povídat za chvíli. Posloucháte Radiožurnál, dnes si povídáme o charitativním pochodu, který podnikl pedagog, poutník Vít KUnc, host dnešního vysílání Radiožurnálu. Tak kromě Santiaga de Compostela, Atén, Říma, tak je důležitá i Plzeň, z jakého důvodu? Proč jste odstartoval ten svůj charitativní pochod právě v Plzni?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak Plzeň, Plzeňáci vědí, že Plzeň je vlastně Západočeská univerzita nebo západočeská metropole, osvobození o západní fronty, že jo, Američané, tak je to pro mě spíš takové centrum, kde žijí lidé za západních Čech, dá se říci, a zároveň můj bratr, dvojče.
Vladimír KROC, moderátor
Jste si podobní? K nerozeznání?
Vít KUNC, poutník, učitel
No bývávalo, bývávalo, samozřejmě nějaké takové záměny tam byly dřív dříve, dnes už ne. On studoval, a já tam jezdil za ním a mám kladný vztah k Plzni a plzeňskému pivu, samozřejmě, a jinému takovému.
Vladimír KROC, moderátor
Takže jste vyrazil z Plzně, jak dlouho jste šel a kam jste dospěl?
Vít KUNC, poutník, učitel
Kráčel jsem 22 dní, kráčel jsem na České Budějovice, Brno, Velehrad, na Velehradě jsem měl takovou jako jednu uzavírací kapitolu. Z Velehradu jsem 3 dny pokračoval spolu s poutničkou, která vydržela 3 dny, než ji odešly nohy, a pokračovat jsem na Olomouc, až na Králíky, kde je poutní kostel Matky Boží na Hedeči.
Vladimír KROC, moderátor
A tam byl tedy cíl cesty, my jsme neřekli to podstatné, že celý charitativní pochod se odehrál bez finančních prostředků, jak jste to zvládl?
Vít KUNC, poutník, učitel
No, když jsem začínal, ten pochod, když jsem ho plánovat, tak všichni říkali, Ty jseš blázen, to není možný, jako žebrák. A samozřejmě jsem si říkal, fakt budu žebrák, ale jakmile jsem vykročil, tak jsem se stal poutníkem a vůbec jsem nebyl žebrák, byl jsem jenom takový tazatel, že jestli mi někdo dá vodu, ale pravidlo znělo.
Vladimír KROC, moderátor
Vy jste mi říkal, že vlastně ta butylka, která tady leží kousek od mikrofonu, už tedy i vidět, že něco za sebou má, tak že je vlastně taková kontaktní, že ve chvíli, kdy dochází voda, tak Vy gestem naznačíte a pak záleží, jak k tomu ten "oslovený" přistoupí.
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak máte pravdu, je to kontaktní taková, jako něco, když maminka má miminko v kočárku, tak butylka slouží gesto, zvednout nad hlavu, že potřebuji vodu, nikdo neví, všichni teda vidí, že nepotřebuju šířit něco, nerozdávám nějaké letáky, ale zároveň měl jsem banner nad sebou, nad baťohem, tak to vypadalo divně, ale ťovým, takže to vypadalo divně ale voda, jasné znamení, a když jsem přišel k těm lidem tak jsem požádal o vodu, a najednou řeknou, co máte napsáno na tom banneru, to je pěkný, Vykroč a pomáhej, ale komu mám pomoct nebo jak mám pomoct. A já říkám, Vy jste mi teď pomohla, vykročila, pomohla jste mi, že jste dala vodu, a lidi se začnou ptát, kam jdu, a tak dále, no a zákonné pravidlo je říct neříkat si o jídlo, to znamená, že ti lidé, který jsem potkal, mi museli sami nabídnout tu pomoc ještě ve formě jídla, a cokoliv mi dali, tak jsem s radostí přijmul, ale nesměli toho dát hodně. Protože moc jídla znamenalo, že jsem nemusel potkat další lidi, takže když mi dávali půl igelitky svačin nebo jídla, tak jsem vždycky si vybral 2-3 věci maximálně, poděkoval jsem, a oni na mě koukali, že jsem blázen, že někdo mě umoří někde, a říkám ne, ne, já si dávám šanci dávat jiným lidem, aby mi udělali radost a já jim také udělám radost tím, že je navštívím a popovídám si s nimi.
Vladimír KROC, moderátor
Jak to bylo s noclehem? Kde jste nocoval?
Vít KUNC, poutník, učitel
Nocoval jsem jak u lidí, tak v přírodě. Buďto pod širákem nebo v nějakých přístřeškách, ale u lidí to byly největší zkušenosti, samozřejmě, člověk neměl prostor na tu meditaci večerní nebo zakončení toho dne, ale hned první den, to bylo zajímavý, paní Zdeňka, kapak to jdete? Říkám, no támhle jdu k tomu jezeru. Tam jako nemůžete. Plzeňáci, Starý Plzenec, Sedlec. A takhle jsme se dali do řeči, a bylo to moc fajn a najednou, víte co, tak nechcete přespat u nás? Ty jo první den a už u někoho můžu spát. To je skvělý. Tak to byl takový pěkný úvod do tý pouti, a strašně se mi to líbilo, a takhle to proběhlo asi 4× nebo 5× že jsem u někoho spal.
Vladimír KROC, moderátor
Jinak pod širákem.
Vít KUNC, poutník, učitel
Jinak pod širákem nebo nějaký přístřešky rybářský nebo turistický.
Vladimír KROC, moderátor
Říká Vít Kunc, host dnešního Radiožurnálu. Chodí napříč celou republikou, učitel Vít Kunc, podpořil Centrum Paraple výzvou Vykroč a pomáhej, ono to nebylo napříč celou republikou, myslím, že to byl ten záměr, ale nakonec myslím, že i těch 22 dní je obdivuhodných, jak je to náročné šlapat po zdejších cestách? Mimochodem podle čeho, jak jste volil tu trasu?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak původně trasa byla koncipovaná, že půjdu po silnicích, abych byl vidět, abych viděl ty lidi který mě míjí, abych viděl ty tváře a ty výrazy, samozřejmě někde jsem, když byla velká závodní dráha, některé úseky, tak jsem odbočil do klidu stromů a lesů. Šel jsem hlavními města, a jak jsem zmínil předtím, Plzeň, Budějovice, Brno, Velehrad, Olomouc, a tak nahoru. Nakonec jsem nachodil nějakých necelých 700 kilometrů, základní mapování trasování neprobíhalo přesně podle silnice jako, že půjdu tudy, a když jsem přišel na křižovatku, říkám, mám jít doprava nebo doleva? Je to skoro stejně dlouhé, a a vždycky mě něco správně řeklo, jdi sem, a tam jsem potkal toho správného člověka. Jenom jednou se mi stalo, že jsem opravdu nestíhal, měl jsem domluvený s reportérkou z Českého rozhlasu krátký rozhovor v Dolních Kounicích a nestíhal jsem, tak jsem si říkal, já snad budu muset stopovat, normálně jediný auto na celé pouti, jdu, Jamolice u Moravského Krumlova, a najednou jediné auto zastavilo, já si říkám, to není možný, a teď jsem si řekl, že bych asi musel stopovat. Najednou zastavilo auto, a paní, nepotřebuje svést? Já říkám, no já jsem poutník, já bych neměl, ale tak kdyby jste mě třeba tady do toho Krumlova ty 4 km, strašně by mi to pomohlo. Takže to byl jediný takový, kdy jsem opravdu sešel z té cesty toho poutníka, ale byl to o to zajímavější a zábavnější, že člověk poznal nějakého člověka, který zastavil, a ještě žena to byla.
Vladimír KROC, moderátor
Opravdu se řídíte tedy intuicí na té cestě?
Vít KUNC, poutník, učitel
No, především, především. Moc člověk jak kráčí, tak vlastně ta jednota, kterou získá na té cestě, ten klid, ztratí všechny myšlenky a najednou poslouchám ty pocity, to srdce, a to mu vlastně říká, možná ta energie, já nechci znít jako nějaký esoterik, ale ta energie mu říká, hele, tady jdi, nebo tady teď se zastav, a když tu budeš stát a potom půjdeš, tak za rohem potkáš někoho, který by tam předtím nebyl. Takže to je na tom to krásné, ta setkání, které si do té cesty přivoláváte sám. Možná někdo jiný, já nevím.
Vladimír KROC, moderátor
Takže řekl byste, že náhody neexistují, že všechno má nějaký smysl.
Vít KUNC, poutník, učitel
Co si člověk přeje, to si myslím že se stává, nebo musí jít naproti samozřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
Ono se říká, že třeba pouť do Santiaga de Compostela, mimochodem, kterou jste zvolil, protože těch tras je bezpočet.
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak já jsem zvolil Del Norte, podél zálivu, a z toho důvodu, že tu francouzskou klasickou cestu chodí spoustu lidí v létě, tak jsem si říkal, ty jo, já nechci být jeden z poutníků co jde s davem a bojuje o nějaké místo někde v noclehárně, já chci být poutník, který přijde sám k sobě a najde sám sebe nebo najde ten klid, ten pokojný bojovník, a to tam člověk najde, většinou každý, koho se zeptáte, kdo šel nějaké Santiago nebo nějakou pouť, takže řekne, že tam prochází týden, 10 dní, že prochází že ho to nebaví, spoustu myšlenek toho světa, co ho opustil, najednou potom přijde ta katarze, začne brečet, taková možná deprese, ale hlavně smutek a pláč, a potom se čistí a kráčí tou krajinou a vůbec nevnímá, že je horko, že má hlad, že tam něco není, ale vnímá ty energie, a tou cestou se stává tím vším, co je kolem.
Vladimír KROC, moderátor
Tam jsem právě původně směřoval tou otázkou, že se říká, že ta cesta většinou toho poutníka změní. Máte ten dojem, že jste jiný? Platí to třeba i po té poslední cestě teď tady po Česku?
Vít KUNC, poutník, učitel
Rozhodně, změní vás to, asi kdybych nešel Santiago a ty další poutě, tak bych nevykročil teď tady, bylo to taky z toho důvodu, že všichni jezdí na dovolenou a všichni hledají jenom nějaký požitky, ale komu tím pomůžou? Pomůžou, ano, pomůžou tomu hotelu, že si vydělá nebo někomu místnímu, to je skvělé, ale nepomohou jako zážitkama nebo tím co prožijí, nepomohou nikomu jenom sami sobě. A já jsem chtěl, tím, že půjdu, pomoct samozřejmě i ostatním, že zažiji ten pocit někomu cizímu pomoci, protože v dnešní době, když se zeptám lidí, komu jste pomohli cizímu v poslední době? Oni, já už ani nepamatuji, komu jsem já pomohl, cizímu, jakkoliv, zkrátka ta pouť po České republice pro mě byl nový level, nová úroveň poutničení, bez peněza a člověk opravdu potkal lidi, které by na placených dovolených nepotkal za desetiletí.
Vladimír KROC, moderátor
Říká učitel angličtiny, tělocviku a zeměpisu Vít Kunc, dnešní host. My putujeme dnes pěšky s poutníkem Vítem Kuncem pro dobrou věc na podporu Centra Paraple po České republice, Vy jste říkal, že pro Vás byla nejdůležitější ta setkání, máte po ruce nějaký příklad nějakého opravdu zajímavého člověka, jakého jste potkal na cestě?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak já jsem si všechny lidi, co jsem potkal, všechna jména jsem si psal, samozřejmě jsem potkal co mi pomohli, a když mi řekli jméno, tak jsem byl strašně rád, a když mi řekl kontakt nějaký, ať je to adresa nebo e-mail, tak jsem byl také rád, protože já hodlám potom, buď to někdy pojedu kolem a třeba se zastavím a poděkuji jim, nebo jim pošlu nějaký pohled nebo zakončení té cesty, aby z toho měli taky něco oni, zpětnou vazbu a nejlepší byli ti lidi, kteří mě oslovili sami, to jsou lidi, který byli jakoby, dá se říci, probuzení. A asi největší zážitek jsem měl, asi mám pocit v Brně, kdy Olga, Ukrajinka, která žije v Čechách 20 let, tak přišla za mnou, teď jsem stál na tom náměstí Svobody, a koukal jsem na ty lidi, co procházeli a koukali na mě zvláštně, a přišla ke mě, opravdu odvahou a řekla, drobná slečna a řekla, co Vy to tady máte na tom psáno? Říkám Vykroč a pomáhej. A ona opravdu řekla, to je moc zajímavé, a ta hůl je také zajímavá, a najednou se začala ptát, a ona říkala, pozvala mě na polévku a říkala Vítku, Ty máš, tykali jsme si, Vítku, Ty máš ty oči jako probuzené, Ty máš život, to není vyhaslý pohled, já Ti vidím do duše, a přesně to byl člověk, který je na stejné frekvenci, a takového člověka oslovit nemusím, ale je skvělé, že jsem ho potkal a vím, že takový lidi jsou.
Vladimír KROC, moderátor
K těm očím, nemají možná problém děti, pro ně je to přirozené.
Vít KUNC, poutník, učitel
Jo, jo, to je na tom to pěkný, když sem potkával děti, takže děti na mě koukaly, vejraly, dá se říci, a rodiče na mě nekoukali, protože už mají z tý společnosti nějaký, když se na někoho kouká moc, že to je divný, a ty děti, jak ještě nejsou zkažený, tak na mě koukaly, a asi jsme si něco vyměnili, úsměv nebo jen ten pohled, a pozdravily mě. Kdežto ti rodiče, když jsem řekl dobrý den, tak to dítě hned řeklo ahoj, a ti rodiče na mě koukali jen, a když jsem odcházel, hele, Vykroč a pomáhej. A takhle si to hodně šuškali lidé, ty pohledy byly zvláštní a zajímavé. Já bych měl takovou databázi pohledů, jak na mě koukali. To by bylo možná zajímavé nakreslit.
Vladimír KROC, moderátor
Když jste říkal, že jste se často ptal, komu jste naposledy pomohli cizímu, když tu otázku položím já Vám, kdy jste na cestě pomohl?
Vít KUNC, poutník, učitel
Vyloženě kdy jsem pomohl? Já myslím že jako člověk pomáhal každým rokem, protože když je člověk jednotný sám se sebou, tak vlastně do toho prostoru vysílá pozitivní energie, tu pomoc, tu naději, takže každý krok byl pomoc, ale pomáhal jsem na cestě, ty náhody, jednou jsem kydal stáje, podruhé jsem dělal chodník, u někoho jsem přespal, pršelo ten den, a odpoledne jsem kopal chodník, už mi také říkali, už to nedělej, já už taky musím něco dělat. Nebo lidi káceli dřevo, tak jsem jim pomohl, ale je pravda, že ti lidé nechtějí přijmout tu pomoc, oni si myslí, že něco chci. Kdyby mi řekli, na shledanou a děkuji ti moc, tak budu strašně rád, a nemusím za to mít ani ten rohlík nebo tu sušenku, ale to setkání, a to jenom to přijmutí té pomoci je zajímavý.
Vladimír KROC, moderátor
Fakt jste celých 22 dní nepotřeboval ani korunu?
Vít KUNC, poutník, učitel
Musím se přiznat, že hasiči v Mokrém, před Budějovicemi, já jsem šel večer, říkám já bych potřeboval vodu, fakt jsem ji neměl, hledal jsem místo na ubytování, a hasiči připravovali na víkend tam nějaký bál, zábavu, tak přijdu a říkám, máte tady vodu? Ano, támhle si dojděte na záchod, a někdo mě oslovil, a kam kam jdete a tohleto, a hned jsem dostal pivo, na lačný žaludek, takže to se mi hned povídalo potom dobře, a dali jsme se do řeči, že kdo nebyl v Budějicích, musí do Masných krámů a na Černou věž. Asi posluchači teď vědí, no a tak mi dali, vnutili mi 50 Kč, říkají v Masných krámech, tam nedostaneš nic zadarmo, tam se můžeš smát, přijal jsem těch 50 Kč, šel jsem na Černou věž, tam mě pustili zdarma, jak jsem říkal, jak jsem sám věděl, a v Masných krámech jsem si dal jedno pivo, na ně, poslal jsem Hance fotku na email, že ji moc děkuju a 6 Kč mi zbylo, tak jsem před tím obchodem, restaurací, hrál pán na kytaru, tak jsem mu je věnoval 6 Kč, jenom 6 korun, ale hrál skvěle, kdybych měl více, tak bych mu dal více.
Vladimír KROC, moderátor
Vykroč a pomáhej, to je charitativní program nebo projekt, o kterém si dnes povídáme s tím, kdo ho vymyslel, Vítem Kuncem, který vlastně na podporu Centra Paraple šel napříč Českou republikou. Zatím se podařilo vybrat nějaký 20 000 Kč, ta možnost a naděje, o které jste mluvil, tady dál je, když jste už hovořil o těch cestách předchozích, lišila se třeba ta santiágská od té do Říma, potažmo potom do těch Atén, byly jiné?
Vít KUNC, poutník, učitel
Velmi jiné, na té první cestě do toho Santiaga, která je nejvíce známá, a nejvíce lidem asi otevře oči, nekřesťanů, třeba lidem ze spirituálního hlediska je strašně silná, takže Santiago má svůj Spirit, ať jedete jakoukoliv cestu. A cesta do Vatikánu už byla trochu jiná, tam nepotkáte tolik lidí, potkáváte většinou věřící, nejsou to jen lidé, kteří chtějí najít jednotu sami v sobě, a velmi málo lidí. Cesta z Říma do Atén byla velmi samotářská, tam jsem paradoxně potkal, u města troje Troja, poblíž Gargana, kde je, teď si nevzpomenu na jméno, pohřben Svatý Michal, tak potkám u škarpy slečnu Šárku, já říkám Haló, nejdříve německy, anglicky, taky nic, říkám, tak ona je snad z Česka. A ona no, já jsem z Česka. Takže jediného člověka, kterého jsem potkal na té pouti z Vatikánu do Atén byla Češka.
Vladimír KROC, moderátor
Není to příliš osamělé to putování? Pokud pak někoho potkáte, je to lepší, jistě je to jiné, ale raději chodíte sám?
Vít KUNC, poutník, učitel
To se nedá říct, to je jako v životě, někoho potkáte a s někým se musíte rozloučit, je to jako takový zkrácený život během několika týdnů, takže Vy potkáte někoho skvěl=ého, ale nikdy nemůžete zaručit, že s ním strávíte nekonečně času nebo zbytek svého času, takže si předáte co potřebujete, obohatíte se, a potom zase půjdete dál. Celý život je o tomto, že také někoho potkáte, dostane příležitost, a ta příležitost končí, a zase musíte jít dál, to je ta pouť.
Vladimír KROC, moderátor
Máte v hlavě nějakou další pouť?
Vít KUNC, poutník, učitel
Kromě týhle pouti, co jsem teď absolvoval, tak potkal jsem na té cestě lidi, kteří by tu pomoc potřebovali a nikdy bych nevěděl, že o nějakých jsem nevěděl, a teď mi to ta cesta přinesla, takže do budoucna, až uzavřu tady to všechno, tak bych chtěl ještě nějakou pouť, charitativní, ale asi ne bez peněz, ty peníze už by to bylo možná, opakovalo by se to, ale strašně bylo pěkný, že jsem mohl jít tady v Čechách, že jsem nešel třeba, jsou různé projekty, které chodí třeba do Santiaga, jsou jako projekt a taky vybírají peníze, ale komu to pomůže? Lidem v Čechách to nepomůže. Já jsem tady chtěli lidem v Čechách ukázat, že je možnost otevřít oči. Já je nechci otevírat lidem ve Francii, ve Španělsku, protože je to strašně daleko.
Vladimír KROC, moderátor
Takže začněme zkrátka tady u nás a potom můžeme pokračovat dál. Dobře, budete rád dál pomáhat, teď Vám začíná zase zaměstnání, protože začíná školní rok, mám pocit, že do školy už se těší skoro všichni, i záškoláci, protože dlouho nebyla, zkrátka už je to něco vzácného. S čím budete Vy vstupovat do nového školního roku?
Vít KUNC, poutník, učitel
Já budu vstupovat s nadšením a s tím, že se těším na studenty a na kolegy, a na tu novou výzvu vlastně po postkoronavirovém, dá se říct, doufám teda, kdy ti studenti mohli možnost zažít tu zodpovědnost za ty vlastní výkony během toho studia. A těším se na ty výzvy, který přicházejí, a zároveň možná ten klid v té duši, možná budu, nechci být vzorem, ale jako dobrým příkladem pro ty studenty, říct, hele, to je učitel, který nehledá ty slasti, ale ukazuje nám všechny ty stránky toho života, a možná budu moct povídat o těchto setkáních, které jsem zažil.
Vladimír KROC, moderátor
Do jaké míry Vás podporuje zaměstnavatel? Mají ve Vaší škole pochopení pro Vaše toulky?
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak co jsem tady v Praze, tak já se toulám, vlastně nastupoval jsem do Prahy na školu, každý rok někde chodím, kromě jednoho roku, když jsem dodělával si anglickou aprobaci. A myslím si, že spoustu lidí to ocení a spoustě lidem je to jedno, je to jako všude jinde, ale doufám, že to ocení, doufám, že jako budou hrdí, že tam mají člověka, který jako se snaží nejenom dělat profesi, ale to poslání.
Vladimír KROC, moderátor
Vy jste se teď vrátil, teď jste uzavřel tu svoji zatím poslední pouť, už to máte v hlavě srovnáno co Vám to vlastně přineslo? Vám osobně?
Vít KUNC, poutník, učitel
To je otázka zajímavá, ale každým setkáním, dneska tady s Vámi, s posluchači, nebo budoucím, tak se ten pohled na tu pouť mění, každý krok, když jsem docházel, tak se to měnilo a zase jsem říkal, pomůže to někomu? Uvědomí si někdo z posluchačů nebo z lidí kolem, který jsem potkal, něco? Nebo to mělo význam jenom pro mě? To ukáže čas, a byl bych rád, kdyby jako ta myšlenka toho vykročení pomoci, jak přírodě nebo lidem kolem, je to jenom volba, jestli chci zvednout odpadek a udělat to prostředí hezčí pro ty ostatní. Já jsem samozřejmě chodil ještě s pytlema, a sbírat jsem odpadky cestou, abych nechodil jen tak, protože spoustu lidí chodí jen tak. Důvod to musí mít, takže doufám, že to nezemře a budu rád za jakoukoli spolupráci, kdyby někdo třeba chtěl, z posluchačů, třeba se mu to líbilo a chtěl navázat nějakou spolupráci, byl bych strašně rád, rád bych to třeba rozvíjel dál.
Vladimír KROC, moderátor
Tak to je vlastně nová výzva nám, vám posluchačům, pokud náhodou potkáte usměvavého mladého muže, a přehlédnete tričko s nápisem Vykroč a pomáhej, tak určitě nepřehlédnete jeho živé oči a podle toho poznáte Víta Kunce, který byl naším dnešním hostem. Moc děkuji a ať se Vám daří, a zase spoustu dalších zajímavých kilometrů v nohách. Mějte se hezky, na shledanou.
Vít KUNC, poutník, učitel
Tak já moc děkuju posluchačům a zdravím všechny žáky, spolupracovníky, rodinu a doufám, že vykročíte a budete mít nádherný život a zlepšíte tady vlastně ten náš čas, který tady máme spolu, tak těším se na setkání, ať jsme kdekoliv, na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc.

