Výstava jinak: první krok a hned velký náraz

Zlínský kraj – "A tady je klec. Je nízká, takže to bude asi pro nějakého hlodavce. Je otevřená," hlásím do absolutní tmy."

""Výborně, a teď sáhněte dovnitř, něco tam bude," odpovídá mi hlas.
Ten patří mému průvodci Tomáši Růžičkovi. Právě jsem v prostorách zlínského zámku na mimořádné interaktivní výstavě s názvem Není tma jako tma. Lidé, kteří ji navštíví, si mohou při této příležitosti prohlédnou věci denní potřeby nevidomých, nebo těch, kteří přišli o zrak částečně.
Věci jako čtečka barev, psací stroj, čtečka bankovek, či mluvící hodiny. Výstava je zajímavá i tím, že návštěvníci v doprovodu nevidomého nebo slabozrakého průvodce se mohou seznámit se životem potmě doslova na vlastní kůži. Stejně jako já.
Nabídku projít si trasu bytu, který je zde k dispozici, ve tmě, přijímám, ale do doby, než projdu tmavé těžké závěsy oddělující svět barev, světla. Je to jako bych vešla ze světla do absolutní tmy. Instinktivně hledám vypínač, ale takovou možnost lidé s postižením zraku nemají. Můj první krok a rána.
"To byl odpadkový koš, držte se zdi a dovede vás to dál." Hlas Tomáše mne uklidnil a tak se pomalu vydávám do neznáma. Poznávám kuchyňskou linku, stůl, poznávám skříňky plechovku.