Vyvrácení některých omylů a mýtů o úpravě rozsahu pracovní doby a dalších otázek u zaměstnanců se zdravotním postižením – 2. díl

V první části jsme se věnovali právní úpravě nároku, resp. možnosti osoby se zdravotním postižením na kratší pracovní dobu a výkladu zákonných ustanovení v souvislosti s vymezením invalidity, zejména ve vztahu k možné kolizi invalidity třetího stupně s výkonem závislé práce nebo jiné výdělečné činnosti. Ve druhé části se podrobněji zaměříme na některé problémové aspekty u posuzování zdravotního stavu pojištěnce pro účely přiznání invalidity, dále na účel zákonné úpravy podporující zaměstnávání osob se zdravotním postižením a v závěru se dotkneme některých, sice na první pohled neprávních, ale přesto pro právní praxi významných problémových aspektů při zaměstnávání zdravotně postižených, jako například zaměstnávání klientů pečovatelských zařízení na takzvaném chráněném trhu práce.

Krátce k otázce hodnocení procentuálního poklesu pracovní schopnosti

Vzhledem k častým chybám při řešení této otázky praxí, raději formou samostatného oddílu důrazně upozorňuji, že procentuální pokles pracovních schopností se samozřejmě v takovém případě hodnotí oproti intaktnímu zdravotnímu stavu pojištěnce, srov. § 39 odst. 3 věta druhá zákona o důchodovém pojištění: "Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se...