"Život bez asistenčního psa si neumím představit"

Hendikepovaný umělec Bohumil Sokol se rozpovídal o malířství, centru výchovy asistenčních psů Helppes i o pohledu na integraci postižených.

"

"Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!" Do citátu Karla Čapka by bez okolků mohl člověk zaklínit dvě jména – Bohumil Sokol mladší a Charlie. Ten první je hendikepovaný umělec tvořící v rodišti autora citátu. Druhý pak jeho asistenční pes. A o malířství, centru výchovy asistenčních psů Helppes i o pohledu na integraci postižených se v předvánoční čas Bohumil Sokol mladší podělil se čtenáři Deníku.

Už od mala jste byl obklopen výtvarnem. Váš otec je uznávaný řezbář. Zasáhl však osud, který vás v šestnácti letech upoutal na vozík. Co se přesně stalo?
To bych taky rád věděl. Já si to nepamatuji a verze toho, co se stalo, se různí. Našli mě bezvládně ležet u cesty pod viaduktem. Jedna verze hovoří o sražení autem, druhá o pádu z výšky. Nic to však už nezmění na mé diagnóze – poranění míchy.