Život nevidomých

Radio Impuls
-
Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Nevidomou ženu v centru Prahy nedávno pořádně vylekala policie. Případ se stal koncem února na pražských Vinohradech. Paní Čihulová upoutala pozornost policistů tím, že chodí bosa. Žena mluví o nevybíravém chování, policisté se hájí, že chtěli ženě pomoci. Na případ jako první upozornilo rádio Impuls, takže jaké nástrahy číhají v ulicích na naše nevidomé spoluobčany? A jak jim my ostatní můžeme pomáhat? Na to se budu ptát v příštích minutách. Naším dnešním hostem je žena, o níž teď byla řeč, nevidomá Jarmila Čihulová, dobrý večer, paní Čihulová.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Dobrý večer.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Paní Čihulová, není vám zima na nohy?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Není mi zima na nohy. Musím ale trošku chtít, aby mi nebyla, jestli mi rozumíte. Musím si to přát.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Můžete mně říct, co cítíte při té chůzi naboso?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Cítím energii ze země každopádně a cítím se jistější v rovnováze a mám lepší orientaci v prostoru, protože si můžu snadněji ohmatat povrch, po kterým jdu, takže cítím, že začíná přechod, protože na cestě jsou vodící linie už teďka většinou, takže se podle toho dobře můžu orientovat a já tím, že jsem nucena se opírat o hůlky, protože mám ještě pohybový problém, tak vlastně si moc neohmatávám tou holí cestu před sebou a vlastně to částečně dělám těma chodidlama.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
A jak dlouho už chodíte bosa?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Bosá chodím od 8. března roku 2015.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Takže máte za sebou první rok chůze naboso. Kdy jste měla naposledy na nohou boty?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
7. března roku 2015.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
A jaké to bylo, když jste poprvé vyrazila do pražských ulic naboso, vzpomínáte si na to?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Tak první den naboso byl v přírodě, a to bylo neuvěřitelně příjemný, ale potom ty ostatní dny, vlastně až do osmnáctýho dne to bylo poměrně hodně těžký, jsem se vracela vždycky z toho hodně unavená a ty nohy mě bolely, ale vím od ostatních bosochodců, který potkávám nebo s kterýma jsem měla možnost mluvit, že je to otázka zhruba měsíce, než si ta noha zvykne a že je potřeba si pokaždý uvědomit, že je to hodně v hlavě, že si člověk musí prostě uvědomit, že je to nezvyk a prostě se soustředit na ten došlap tak, aby člověk šlapal správně.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
A do jaké teploty nebo do jakých podmínek se dá chodit naboso? A je počasí, kdy byste si netroufla vyrazit naboso do ulic?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Já mám zkušenost zatím jenom s teplotou do minus 13 stupňů a nebyl to problém zhruba půl hodiny, pak už jsem cítila, že to není to pravý, tak jsem šla domů.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Vidět, vidět člověka, který kráčí po ulici naboso v minus 13, je jistě mimořádná věc, proto mě zajímá, jak často slýcháte komentáře na své bosé nohy?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Tak musím říct, že zrovna když bylo těch minus 13, tak jsem měla ten komentář jenom jeden, a sice jestli sleduju předpověď počasí, jestli si uvědomuju, že mrzne. Tak jsem říkala, že opravdu pokud mě nechá se soustředit, tak že mi ta zima nebude, že je to opravdu otázka tý psychiky. A potom jsem si to, tu procházku užila, protože zrovna byl čerstvě napadanej sníh a bylo to neuvěřitelně příjemný, protože šlapat v tom měkkým sněhu je takový, prostě sametový to je, no.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Za ten rok, kdy chodíte bosa, zranila jste se například při té chůzi naboso ve městě?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Ve městě jsem se nikdy nezranila, zranila jsem se jednou v přírodě a vlastně než jsem došla domů, tak se mi do tý ranky dostaly kamínky, který mi potom doktor musel vyndat, což bylo hodně nepříjemný, nicméně se to prostě během několika dnů vyhojilo a já jsem mohla pokračovat dál v chození naboso a potom těch, těch pár dní jsem řešila tak, že jsem měla tu nohu teda přelepenou v tom místě a chodila jsem v ponožce.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Paní Čihulová, vy jste nedávno zažila takový nepříjemný incident, kdy vám chtěli v uvozovkách pomáhat policisté a spíš vám chtěli tedy pomáhat proti vaší vůli a vy jste se s nimi dostala do nějakého konfliktu. Jak často se vám stává, že vám lidé chtějí pomáhat a jsou vlastně připraveni jít i proti vaší vůli?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Je to několikrát do dne, ale z mýho hlediska problém spočívá v tom, že vám, ty lidi prostě se nezeptaj, jestli tu pomoc potřebujete, že oni se vás začnou vyptávat a vy opravdu nevidíte a jak se vám to stalo a proč nevidíte? A prosím vás pěkně, proč chodíte takhle nalehko oblečená? A prosím vás pěkně, organizujete se v nějakým klubu? A prosím vás pěkně, kde bydlíte? Já že bych třeba se stavěl na kafe, že bych vám něco přines. Víte, to jsou otázky, který jsou hodně osobní a prostě myslím si, že každej má právo jít si v klidu, kam potřebuje, a takhle bych to řekla, já si myslím, že na pomáhání musí být dva a jeden člověk tu pomoc chce nabídnout a druhej jí může nebo nemusí přijmout. A ty strany by měly bejt rovnocenný.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Tak jak by měli lidé se zdravým zrakem přistupovat k nevidomým? Mají počkat, když se na ně nevidomý člověk obrátí se žádostí o pomoc, nebo kde je ta hranice toho aktivního přístupu?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Myslím si, že není problém na přechodu třeba říct dobrý den, chtěl, chtěla byste převést přes cestu?

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Prostě nabídnout pomoc a počkat na odpověď a podle toho se zařídit.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Ano, a podle toho se ...

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Když přijde negativní odpověď, tak nechat na pokoji a jít svou cestou.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Ano, ano. A myslím si, že je doporučitelný pro ty lidi, pokud nemáte čas se domlouvat s tím člověkem, prostě pospícháte, tak je asi lepší prostě nepomáhat.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Paní Čihulová, zlobíte se na policisty, kteří vám nedávno chtěli pomáhat na náměstí Míru?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Tak oni mi pomáhat nechtěli, oni ke mně přijeli na zavolání oznamovatelky, že jsem tam bosá, zmatená a dezorientovaná údajně teda, aspoň tak mi to bylo řečeno, a zlobím se, protože ..., nebo zlobím, myslím si, že tam byla především chyba v tý komunikaci, že se mě mohli zrovna tak jako vždycky jindy zeptat, proč to dělám, jestli o tom vím, nebo jestli mi rozumíte, prostě to mohlo proběhnout jako lidštěji a ne že k vám někdo přijde, chytí vás z obou stran, takže vy nemůžete vůbec nic dělat, cítíte se bezbranně. Já jsem v tu chvíli stála, takže opravdu nebyl důvod k takovýmu zákroku a prostě si myslím, že je to otázka tý komunikace. Já kdybych měla možnost zůstat v klidu, tak jim řeknu, že si je ověřím u dozorčího metra, když teda trvali na tý legitimaci, ale potom mi taky hodně vadilo, že mi nechtěli vystavit to potvrzení, že mně řekli, že mě budou muset odvézt na tu služebnu a já jsem teda potom si vydupala u nich to, že oni to potvrzení samozřejmě musejí mít, když provádějí kontroly, takže v tomhle si myslím, že ta komunikace nebyla v pořádku a že já jsem vopravdu z tý jejich řeči cítila, víte, pohrdání, takovou jako potřebu mě prostě ponížit.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Vy jste měla problém s tou identifikací policistů, což je naprosto pochopitelné, neměly by existovat, neměla by existovat nějaká jednotná pravidla pro vztah mezi policií a nevidomými? To znamená, neměl by být nějaký standardizovaný průkaz uzpůsobený i pro nevidomé, aby všichni nevidomí věděli, jak poznají policejní průkazku?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Já si myslím, že by nebylo od věci, kdyby to číslo tam bylo v Braillově písmu, že by to ničemu určitě neškodilo. A navíc bych teda docela ráda řekla, že neznám nevidomýho, kterej by se dopustil nějakýho přečinu, že snad není důvod ty lidi zastavovat a kontrolovat. V mým případě si myslím, že opravdu jenom proto, že jsem šla bosá, k tomu legitimování důvod nebyl.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Paní Čihulová, máte doma ještě nějaké boty nebo už jste všechny vyhodila?

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Já jsem počkala, až mi ty boty odejdou samy.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Takže teď jste úplně bez bot.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Teď jsem úplně bez bot. Já jsem si akorát zařídila v jedný prodejně, že kdybych opravdu to nezvládla, tak že si tam půjdu prostě pro minimalistickou botu, která je trošku zateplená. Ale prostě jsem si tam nedošla.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Tak já vám držím palce ve vašem bezbotovém životě.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Já vám moc děkuju.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Tolik dnešní Kauza dne. Jejím hostem byla Jarmila Čihulová z Prahy. Děkuji vám za rozhovor a na slyšenou.

Jarmila ČIHULOVÁ, nevidomá:
Na slyšenou.

Jaroslav PLESL, šéfredaktor Mladé fronty DNES:
Video z Kauzy dne najdete už teď na webových stránkách Impuls.cz. Pěkný večer vám přeje šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl.