Životní boj vozíčkáře

Pro některé lidi je představa, že skončí na invalidním vozíku, nepředstavitelná. A znamenala by, že jim skončil život, aspoň tak to mají v hlavě.

To se dá říci o osmatřicetiletém Jaromírovi z Ostravy. Měl těžký úraz a po tom úrazu, který se stal před 18 lety, se mu obrátil život naruby a on zůstal odkázaný na pomoc druhých. Přesto žije dál naplno a samozřejmě to nebylo hned. I on přiznává, že v prvních pěti letech ho provázely chmurné myšlenky o budoucnosti, o jeho práce a vlastně existence, ale držel se, protože nechtěl zraňovat svoji maminku. Pak si ale pořídil psa, psího parťáka Rustyho a při jeho výchově se potkal s Johankou a spolu s ní se začal věnovat výcviku, psím sportům a canisterapii a začali pořádat akce pro handicapované a zejména děti a pomáhat v denních stacionářích pro seniory, v nemocnicích, a paní Johanku si po nějaké době vzal a společně založili nadaci s názvem V jedné vteřině, protože to byla právě nejen u pana Jaromíra, ale i u spousty dalších postižených lidí po těžkém úraze ta 1 vteřina, která jim převrátila život naruby. V jedné vteřině se totiž Jaromír spustil ze sjezdovky na pneumatice...