Zvukový smog
ČRo - Vysočina
-
Daniel ZACH, moderátor:
Randál, lomoz nebo rámus nás provází skoro na každém kroku - z klimatizace nebo pracovních strojů v zaměstnání, po práci pak i v nejzapadlejší vísce klid vyruší ruch od projíždějících aut. Lékaři v nemocnici ale denně ošetřují desítky lidí, kteří přichází o sluch nebo slyší nepříjemné pískání. Zvukový smog dnes probereme v pořadu Narovinu. U jeho poslechu vás vítá Daniel Zach. Dopravní hluk silně vnímají umělci, kteří pracují se zvukem a občas se jim projíždějící auto objeví na nahrávce, na které to zdaleka nečekali, tak jako členové kolektivu Skupina, kteří do jihlavské galerie přivezli "ticho".
osoba:
Už je to lepší?
Daniel ZACH, moderátor:
My jsme teď museli ve zvukové galerii trochu ztlumit ticho, protože tady bylo příliš nahlas. Můžete vlastně přiblížit posluchačům, jak vznikala vlastně tahle nahrávka?
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Že jsme nahráli ticho v místnosti, které jsme potom opětovně do té místnosti přehráli a opět ho nahráli a tento postup jsme opakovali desetkrát.
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Pro nás nějakej jako základní termín byl jako příliš hlučné nic.
Daniel ZACH, moderátor:
Popisují mi Jan Solčáni a taky Filip Johánek, jak z ticha uvnitř bývalého kravína v Hranicích u Malče dostali zvuky, které teď slyšíme. Inspiroval je příběh bývalého kostelního zvoníka, který jim říkal, že na konci života si půjde naposledy zazvonit a pak ulehne do rakve a jak mizí výpověď člověka po jeho skonu.
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Nám toto přišlo poměrně zajímavé a děsivé zároveň.
Daniel ZACH, moderátor:
Když slyším to ticho nahrané a několikrát přehrané, tak trochu, jako kdyby mi v tom znělo něco podobného těm zvonům. Je to náhoda?
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Je to náhoda. Začali jsme vždycky, myslím, že kolem půlnoci a nahrávali jsem asi do čtyř do rána, abysme měli co nejméně vlastně ruchů takovejch těch jako velkoměstskejch nebo i venkovskejch, takže zvony jsme tam zaznamenat nemohli, ale taky nám tak zní. Nevíme, jak se to stalo.
Daniel ZACH, moderátor:
Najít ticho jako takové, je to těžké?
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Je to hrozně těžké. My vlastně s tím bojujeme dnes a denně při jakýkoli nahrávce. Vlastně člověk, než vůbec vyleze ven s rekordérem, tak hodně přemýšlí o tom, co tam bude vlastně za rušivý jako fenomény.
Daniel ZACH, moderátor:
Co se tam právě nejčastěji dostává z těch, z těch zvuků? Je to, je to provoz aut, letadel?
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Máte pravdu, že i když jste na vesnici, i když jsme byli vlastně v tom kravíně někde jako daleko do lesa, tak i přesto vlastně máte ..., že slyšíte prostě ruchy velkých dálnic a silnic, které na kilometry daleko jsou schopny vlastně ten prostor jakoby zahltit a nejenom pro vyznavače terénního nahrávání, ale samozřejmě pro přírodu, pro živočichy a pro další věci.
Daniel ZACH, moderátor:
Dá se říct, jaké jste takové zvukově nejčistší prostředí, kde opravdu je nejméně těchhle vedlejších ruchů, zaznamenali?
Jan SOLČÁNI, :
Filip JOHÁNEK, :
nejmenovaná osoba:
Existuje několik návodů a asi momentálně nejvyužívanější je sledovat mapy světelného smogu a vlastně říká se, že tam, kde je nejméně světelného smogu, je vlastně i nejméně toho zvukového smogu, jestli to můžu takhle nazvat, protože vlastně je to dále od civilizace.
Daniel ZACH, moderátor:
Jak hlasitá je vlastně naše civilizační džungle a která místa jsou podle měření nejhlučnější, nám v pořadu Narovinu řekne hygienik. Do ticha teď budou znít odpovědi na moje otázky, a to hlasem hygienika Jiřího Kose. Já vám přeji dobrý den.
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
Dobrý den.
Daniel ZACH, moderátor:
Když jsem to už nakousl, jak tiché vlastně prostředí míváme v práci, ať už je to v kanceláři, výrobní hala nebo nějaký obchod?
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
No, to je poměrně široký rozsah, protože vnitřní prostředí by během dne se mělo co do hlučnosti pohybovat někde kolem 40 decibel. Pokud je to pracoviště, na kterém se komunikuje řečí, tak by rozdíl mezi hlukovým pozadím a řečí, a teďka asi vykřikuju, něco kolem 50 decibel, měl být alespoň 15 decibel, aby ta řeč byla srozumitelná.
Daniel ZACH, moderátor:
Jak často vlastně kontrolujete na různých pracovištích, jestli tam jsou dodržovány ty hlukové limity?
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
To je v podstatě režimovou záležitostí zaměstnavatele, a pokud se jedná potom o hodně zvýšené expoziční hladiny hluku, tak jsou zaměstnanci vybavováni, vezměme třeba kováře, že jo, v kovárnách, osobními ochrannými pomůckami.
Daniel ZACH, moderátor:
Vy jste už zmínil ty kováře. Dá se říct, u kterých dalších povolání bývá právě nejčastěji ten velký hluk, a proto musí mít ti zaměstnanci speciální režim?
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
Na jedné straně u strojírenských profesí, protože všude tam, kde se obrábí, brousím, ale může to být třeba i truhlárna, že jo, kde se brousí, řeže, manipuluje s materiálem a na druhé straně to mohou být lidé, kteří jsou zvýšenou měrou exponováni v dopravě, protože nej, bych řekl, nejvýraznějším fenoménem v současné době je dopravní hluk a my v rámci nezávislý státní kontroly můžeme si v uvozovkách "překontrolovat", zda hlukové limity, které jsou pro to příslušné pracoviště stanoveny, jsou dodržovány.
Daniel ZACH, moderátor:
Jak často třeba v poslední době právě na těch pracovištích jste někdy zjistili, že tady je nevyhovující, je tady opravdu už moc hlučné prostředí a museli nakazovat nějaké změny?
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
No, v podstatě to, co se řešilo na základě stížností zaměstnanců, se týkalo spíš takových menších provozů, řekl bych, truhlářských, drobných výroben. Hodně, hodně je to vázáno na práce, které se provádějí ne vždy legálně ve venkovním prostoru a pochopitelně poblíž někdo bydlí, a pokud venku se ozývají motorové pily, tak to nepřijímá zrovna pozitivně. Takže tamto jsou většinou, řekl bych, jednotky, do desítky případů ročně. Vyšší frekvenci zaznamenáváme u obtěžování hluku z dopravy. Tam to prostě je rozhodně víc než deset případů ročně.
Daniel ZACH, moderátor:
Dá se, řekněme, na základě tohodle hluku z dopravy na mapě vyznačit na Vysočině, kde jsou ty opravdu nejhlučnější místa a naopak třeba i říct, kde jsou nejtišší.
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
V podstatě to, bych řekl, kopíruje příslušné komunikace. Takže dálnici a silnice, komunikace první třídy jednoznačně patří mezi ty nejhlučnější, jsou to páteřní komunikace. Pokud vezmeme Jihlavu, tak je to evidentní, je to Žižkova, Jiráskova a Brněnská, kde v podstatě hluková zátěž se blíží příslušným limitům a legislativně to tam vyhovuje jenom z toho důvodu, že tady existuje institut staré hlukové zátěže, čili je tam přiznáván mírnější hygienický limit v podstatě jenom z toho důvodu, že pokud bychom trvali na těch základních limitech, tak bychom eliminovali či výrazně omezili dopravu, což by asi krajské město nevydrželo, ale není to případ jenom Jihlavy. Většinou jsou to páteřní komunikace ve všech sídlech.
Daniel ZACH, moderátor:
Když se potom vracíme, ať už z hlučného prostředí v práci nebo právě přes tu silnici domů, můžeme narazit doma na nějaký, řekněme, zdroj hluku, který ani kolikrát nevnímáme, ale ten klid nám ubírá?
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
Ono někdy to i vnímáme. Výrazným fenoménem je takzvaný sousedský hluk, ovšem to je hluk, na který se nevztahují hygienické limity. Pochopitelně, může si nechat hlukovou zátěž i změřit, není to levná záležitost, a pokud bude mít zdatného a zručného právníka, tak může svého i dosáhnout. Kromě toho tady jsou případy specifické. Týká se to třeba nízkofrekvenčních hluků. Pronikají i stavebními konstrukcemi. Tam zvukoizolační materiál, vlastnosti obvodového zdiva nejsou moc účinné, poněvadž to jsou vlnové délky řádově v metrech a v desítkách metrů, které tou konstrukcí pronikají. Čili je to podobný efekt, jako když kolem vás projíždí osobní automobil se zapnutým rádiem uvnitř a vy slyšíte jenom basy a bubny venku. Čili ta karosérie odfiltruje ostatní frekvence. K těmhle těm nízkofrekvenčním hlukům či zvukům jsou někteří lidé vnímavější - staří lidé, malé děti, domácí mazlíčci to mohou také vnímat. V podstatě se vychází z toho, že 10 až 20 % populace je vnímavějších vůči hluku než zbytek, s tím, že zase existuje druhý pól, takových 10 až 20 % populace je více otrlé, čili snáší bez problémů vyšší, vyšší expozice hluku, ale pochopitelně limity jsou dělány podle toho početnějšího středu.
Daniel ZACH, moderátor:
Říká ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice Jiří Kos. Já vám děkuji, pane Kosi.
Jiří KOS, hygienik; ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě:
Mějte se hezky, na slyšenou.
Daniel ZACH, moderátor:
Kdy už ruch bolí a ohrožuje naše zdraví si v dalším pokračování pořadu Narovinu řekneme s jihlavským primářem specializace ušní, nosní, krční. O dopadech hluku na naše zdraví si budu povídat, a to s primářem otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice Jiřím Musilem. Dobrý den, pane Musile.
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Dobrý den.
Daniel ZACH, moderátor:
Řekněme alespoň řádově, kolik máte v současnosti pacientů, kteří řeší problémy se sluchem vyvolané hlučným prostředím, ať už je to třeba v práci nebo po návštěvě koncertu?
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Ten průměr, jako denně do té naší ambulance, bych řekl, přijde asi tak dvacet, třicet jako pacientů, kteří přijdou s tím, že mají nějakou poruchu sluchu. Některá je způsobena jenom tím, že se tam provede určitá toaleta toho zevního sluchovodu, jako vyčistí se, ten sluch se zlepší, pokud samozřejmě se tam zjistí nějaký jiný, jiná forma poruchy sluchu, tak samozřejmě následuje taková baterie vyšetření, kde samozřejmě zjistíme, o jakou poruchu se jedná, případně o příčinu, případně, jakým způsobem se to dá řešit.
Daniel ZACH, moderátor:
Z hlediska nějakých dopadů práce nebo pracovního prostředí, jaká jsou z vašeho pohledu ta nejohroženější povolání, třeba podle pacientů, kteří přichází s tím, že mám šelest v uších, protože pracuju v truhlárně, v něčem takovém?
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Tak samozřejmě, že první takovou, příznakem opravdu může být jako taková ten, šum nebo šelest, jako obecně se tomu říká tinnitus, tinnitus jako prostě, to je něco, co slyším, hluk, co tam nepatří jako a samozřejmě, pokud ten pacient pracuje v riziku hluku a přijde nám samozřejmě s tímto příznakem jako, říká: "Já ještě slyším dobře prostě," no, tak se samozřejmě vyšetří jako, ale skutečně ve valné příčině je opravdu ta práce v hluku důvodem vzniku toho tinnitu samozřejmě, ale vždy se tam, téměř vždy se tam zjistí i porucha sluchu už, různého samozřejmě stupně.
Daniel ZACH, moderátor:
Kam až vlastně může vést krátkodobé nebo dlouhodobé vystavení nějakému silnému zdroji hluku?
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Je zajímavé, jedna věc, že samozřejmě ti pacienti poměrně dobře potom snáší tu ztrátu sluchu, ale pokud se tam objeví ten tinnitus, tak to je pro ně daleko nepříjemnější stav jako a to je, daleko více prostě jim ten život, ten komfort životní zhoršuje jako prostě a oni naráz ani nechtějí, a ono to také ani nejde samozřejmě, jestli už je tam ten sluch poškozen, nějakým způsobem jako ten sluch zlepšit, jako pokud to nekompenzujeme sluchadlem. Ale oni po nás chtějí samozřejmě, ať jim zmírníme ten tinnitus, ten šelest, to práskání. Oni to přirovnávají samozřejmě k různým jako tinn, jako, že to bublá, šumí, hučí, ale obecně to je tinnitus jako prostě, to je ten šelest česky řečeno prostě a samozřejmě o to se také snažíme. Jako je to v podstatě dneska jenom jako farmakoterapeutické možnosti, jako zmírnění anebo zlepšení toho komfortu a vymizení toho tinnitu.
Daniel ZACH, moderátor:
Jak je možné třeba v první řadě, jestli můžete poradit, takovýmhle potížím vůbec předcházet?
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Tak pokud ta populace bude stárnout, tak samozřejmě bude přibývat jako, a pak je to otázka samozřejmě těch teenagerů, kteří samozřejmě používají sluchátka, poslouchají hudbu do sluchátek, zúčastní se těchhle těch koncertů, že prostě té hudby a tam samozřejmě nevíme prostě, zda se to projeví, nebo neprojeví. My se domníváme, že samozřejmě s odstupem 10, 15 let, může u těchto lidí v té střední generaci se objevit už nějaká porucha sluchu, která bude možná i statisticky významná. To nelze zakázat, je to taky hloupost, jako ale prostě poslouchat ji, ale dát si ji na určitý prostě stupeň té hlasitosti jako prostě, abych tu hudbu slyšel, ale nemusí ji slyšet to okolí, přestože mám sluchátka samozřejmě, že a co se týká samozřejmě takového, řekněme, toho hlukového smogu, no, tak to asi nikdo z nás moc neovlivní samozřejmě. Automobilů přibývá samozřejmě a vašeho dalšího, který prostě nás ten hluk samozřejmě denně obtěžuje, samozřejmě obtěžuje nás samozřejmě potom navečer, když chceme usínat jako a to samozřejmě potom souvisí samozřejmě i s tímto celkovým stavem jako.
Daniel ZACH, moderátor:
Primář na ušním, nosním, krčním jihlavské nemocnice Jiří Musil. Já vám děkuji a přeji hezkou neděli, pane Musile.
Jiří MUSIL, primář otorinolaryngologického oddělení jihlavské nemocnice:
Děkuji a na shledanou.
Daniel ZACH, moderátor:
V dnešním pořadu Narovinu jsme hledali ticho a našli místa, kde nám ho nejčastěji ruší a zdraví ohrožuje hluk. Přeji vám příjemnou neděli při poslechu Českého rozhlasu Vysočina, samozřejmě ve vámi zvolené a příjemné hlasitosti.