Zvýšení příspěvků na péči

ČT 1
-
Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:
Pro pacienty se vzácnými nemocemi by měli být dostupnější některé léky nebo pomůcky. V týdnu oznámila VZP. Je to vzkaz pro tisíce lidí s nespočtem diagnóz.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Nejčastěji jsou to vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu a vzácné nádory. V jejich případě je pro pojišťovnu důležitá spolupráce s pacientskými organizacemi.

Petr HONĚK, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči:
Upozorňují na věci, kterých my při, přitom, že v podstatě se jedná opravdu o velmi malé počty pacientů, bychom třeba ani nezaznamenali a jsou plně prospěšné a v celkových nákladech pojišťovny to v řadě případů nečiní, nečiní velký absolutní náklad.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Po 9 letec se letos plošně navýšil i příspěvek na pacienty s handicapem. Část z nich také trpí vzácnými nemocemi. Rodinám, ale tyto peníze často nestačí. Jsou pak závislé na dobrovolných darech a nadacích. Třeba rodina Sáry Kališové z Hrušovan nad Jevišovkou. Dívce prognózovali lékaři maximálně dva roky života. Minulý týden přitom oslavila už 12. narozeniny. Trpí míšní svalovou atrofií a tak potřebuje nepřetržitou 24 hodinovou péči.

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
Alenu Kališovou od malička zajímaly svaly a kulturistika. Ve 12.letech dostala své první činky. Teď 12. narozeniny oslavila její dcera. Jenže její svaly nefungují.

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
To potvrdily vlastně genetické testy, že opravdu je to bohužel ta svalová atrofie v nejtěžším stupni.

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
V kolika měsících to bylo?

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
Bylo jí asi 4 měsíce. V životě jsem si nezapálila cigaretu, v životě jsem se nenapila alkoholu ani na vlastní svatbě, a nakonec se mi narodilo nemocné děťátko.

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
Aleně Kališové bylo tehdy 23 let. Jednu tříletou dceru už měla. Se Sářinou diagnózou se ale život celé rodiny obrátil naruby.

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
Když se od ní vzdálim na delší čas než 2 minuty tak už riskuju její život, protože kdyby se jí třeba ucpala tracheostomická kanyla, což se nám stává docela často, tak vlastně, tak by nežila, udusila by se. Pod zeleným stromem...

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
24 hodin denně, nonstop. Dovolená nepřipadá v úvahu. Přesto Alena Kališová nelituje. Studovala sice ekonomii. V praktickém životě ale supluje lékaře.

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
Ona si to sama nevykašle, tak jí musíme pomoct, že.

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
A to jak často je potřeba, třeba tohle dělat?

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
No někdy je to 10x do hodiny.

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
Naposledy byli Kališovi se Sárou v nemocnici v dubnu, kvůli nové břišní sondě. Teď si chtějí i tu měnit sami doma. Už teď se Sárou několik hodin denně cvičí, krmí ji a dokonce vyměňují i tracheostomickou kanylu. Sami. Na ošetřovatelku by ani neměli peníze. Do srpna stát přispíval na nejvyšší stupeň postižení 12 tisíc korun. Teď o 10% víc, tedy 13 200. Další navyšování se zatím neplánuje.

Alena KALIŠOVÁ, matka Sáry:
Veškerou zdravotnickou péči by musela zastat a to prostě mě žádná zdravotní sestra za 18 korun na hodinu nepůjde udělat. Jak se ti líbí ty naušničky, jak jsou hezké? Ukaž očičkama, jak jsou hezké ty náušničky?

Barbora ŽÍTKOVÁ, redaktorka:
Rodina je tak závislá na pomoci dárců. A na tom, na co pojišťovna přispěje a na co ne. Teď Sára potřebuje třeba nový ventilátor, který po 12 letech začíná vypovídat službu. Barbora Žítková, Česká televize.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Svalovou atrofii mají v Česku stovky lidí, tou nejvážnější formou, kdy jsou pacienti stejně jako Sára závislý na dýchacím přístroji, trpí desítky. Jediná organizace v Česku, která se zabývá touto problematikou, Kolpingova rodina Smečno, přitom bojuje s penězi, ještě loni dostala od státu na projekt pro rodiny s onemocněním svalové atrofie milion tři sta tisíc korun. Letos pouze šest set tisíc korun. Ona ta svalová atrofie je jen jednou ze zhruba sedmi tisíc takzvaně vzácných chorob. Mezi ně patří třeba vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu a také vzácné nádory. Vstřícnější přístup k jejich léčbě, který VZP oznámila přijde na několik desítek milionů korun. Obecně platí, přestože se člověk s vážnou diagnózou vypořádá a vrátí se do práce, řeší často další záludnosti. Řeč je konkrétně o lidech, kteří se kvůli nemoci nebo úrazu stali invalidními. V Česku jsou jich sta tisíce. Nejvíc z nich pobírá invalidní důchod 3. stupně. A právě lidé s 3.stupněm invalidity řeší v práci problémy s proplácením nemocenské. Na rozdíl od ostatních mají nárok jen na omezený počet dní,navíc jak se ukazuje, řada z nich o tom neví. Pacientské organizace proto teď začaly usilovat o změnu toho dosavadního systému.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Lidé po rakovině, infarktu nebo na vozíku. Mnozí se snaží vrátit zpátky do aktivního života. Po vážném úrazu začal znovu pracovat Michal Čuřík. Jenže pak musel ještě na jednu operaci, ta se nezdařila. Rekonvalescence mu trvala půl roku.

Michal ČUŘÍK, :
Můžu branku prosím. To pro mě znamenalo velké omezení. Naštěstí jsem nebyl zatížen hypotékou a vyžíval jsem z naspořených peněz.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Nemocenskou mohl čerpat 70 dní, poté mu zbyl jen 8 tisícový invalidní důchod.

Michal ČUŘÍK, :
Invalidní důchod nelze brát jako, jako příjem. Je to v podstatě kompenzace za invaliditu. To už třeba z toho důvodu, že čas od času je potřeba si koupit nový invalidní vozík.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Ministerstvo sociálních věcí to vidí jinak. V době, kdy člověk se 3. stupněm invalidity pracuje, na rozdíl od ostatních pobírá nejen plat ale i důchod.

redaktor /citace Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí/:
Příjemce invalidního důchodu je v době nemoci přiměřeně zajištěn již jinou dávkou sociálního pojištění.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Podle sociální pracovnice Dominiky Horákové to ale nestačí. Z průzkumu vyplývá, že 50% osob má invalidní důchod nižší než minimální mzdu.

Dominika HORÁKOVÁ, sociální pracovnice, CZEPA:
Známe i případy, že invalidní důchod vlastně ve 3. stupni daného člověka je dejme tomu někde okolo tří, tří a půl tisíc korun.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Lidé proto nemoci raději přecházejí, někteří pracují nelegálně.

Dominika HORÁKOVÁ, sociální pracovnice, CZEPA:
Tenhle ten pán v případě, že by onemocněl, tak by dostával nemocenskou ve výši 14 tisíc korun. Po těch 70 dnech by zůstal pouze na tom svojim invalidním důchodu ve výši vlastně 8 675 korun.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Česká asociace paraplegiků zpracovala materiál o kterém teď bude jednat s dalšími organizacemi. Obrátit se chtějí i na ministerstvo práce a sociálních věcí.

Hana POTMĚŠILOVÁ, ředitelka, NFOZP:
Náš názor je takový, že kdo pracuje, odvádí státu peníze. Měla by na něj platit stejná pravidla, jako na člověka zdravého.

Lea SUROVCOVÁ, redaktorka:
Zároveň by ale chtěli nastavit taková pravidla, která by se nedala zneužít. Změnu by uvítal i Michal Čuřík. Po půlročním výpadku v práci totiž dostal výpověď. Dnes už má ale nové zaměstnání, v pojišťovnictví. Lea Surovcová, Česká televize.