Pomáhají ve vodě

ČT 1 18.10.2014 12:18:16

osoba:
Můžu dát Ondrovi plastelínu?

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
Můžeš mu dát, co chceš. A Toníčkovi tam pak dej hernu, jo, já si ho vezmu.

osoba:
A po přestávce má ...

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
Osmá třída, Lucka, prosím.

Zdeněk SKOKAN, redaktor:
Lucka Strapáčová učí v osmé třídě speciální školy pro děti s autismem. Ve svém volném čase působí jako dobrovolnice v několika sdruženích, jedním z nich je i kontakt bez bariér, ve kterém dělá instruktorku plavání pro tělesně postižené.

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
Dneska po práci jdu plavat, dneska budu plavat s Alenkou, na kterou se moc těším, protože už jí znám asi osm let, od té doby, co plavu, někdy jezdím i k nim domů a plavu, protože mě to baví, protože se těším na ty lidi. Alenka je holčička, které už teď bude 12 let, já jsem se s ní seznámila, když jí bylo teda nějakých, nějakých 4, no, je to slečna, která je strašně hezká, veselá, miluje vodu a má atektonickou formu mozkové obrny, což znamená, že se projevuje mimovolními pohyby a nekomunikuje. Vlastně dokáže vyvodit akorát hlásku A, má krásné velké oči, kterýma dokáže říct spoustu věcí a myslím si, že rozumí podstatně víc, než si všichni myslíme. Ve vodě je to hodně o tom, že ona tam má volnost, protože jakoby nechodí, nelozí po čtyřech jenom v podstatě leží a v té vodě se může pohybovat do všech stran, jak na břiše, tak na zádech a není to jenom o tom, že se může pohybovat, ale je to i o tom, že se tam dokáže zklidnit. Je to Tomáš Klus? To je paráda, že, že to je naše stejná záliba, viď, my obě dvě milujeme Tomáše Kluse, že? Alenka zná všechny písničky, je to pravda? Elí, máme tady práci, koukej, to je mikrofon, Eliško. To, když má Tomáš Klus, tak taky zpívá do mikrofonu, že? Ano. Ona z toho byla úplně nadšená, ona má ráda prostě jakoby, myslím si, tu show a vůbec televizi, ráda se dívá na televizi a teďko jako, to je aktuální, protože byla včera na koncertě, no, takže dneska je plná dojmů a prostě ty mikrofony a kamery a ona ví, že jí někdo uvidí a jako záleží jí na tom, ona zas jako je ráda, když jí někdo vidí, jako že to je úspěch pro ní, i to, že může ukázat, že plave, to jako neumí všechny děti, třeba ani ne v té škole, kde ona chodí.

Zdeněk SKOKAN, redaktor:
Vy vlastně děláte dobrovolně ve volném čase tu podobnou práci, co děláte v práci, že nemáte vlastně ty koníčky nějak jako zásadně odlišný.

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
No, tak to nejsou moje koníčky, to je jakoby, to je náplň mého času, je to něco, čím žiju jakoby, to jsou lidé, přátelé, rodina, jo, to už prostě tak neberu. Já vím, že kdybych to nedělala, tak by mi ti lidé hodně chyběli. Dobrovolně dělám ráda dobré věci a nejradši s dětma, s těma menšíma teda, jakoby já jsem do KONTAKTU bez Bariér vstoupila hlavně pro to, že jsem chtěla plavat s miminkama a pak se to nějak celý zvrtlo a vlastně převážnou většinu času už jsem pak plavala se staršíma děckama nebo s tak starýma, jak jsem já a ještě mimo to dělám dobrovolnou činnost v občanském sdružení Človíček, které profiluje vlastně na děti ze sociálně znevýhodněných rodin, ale i na děti s poruchou autistického spektra, na děti s tělesným postiženým a snaží se vyrovnávat jejich příležitosti v životě, nabídnout jim podobný věci, jako mají všechny ostatní děti. A mezi mé koníčky patří jako jiný věci, než jenom prostě chodit plavat a nebo někde s dětma něco vytvářet.

Zdeněk SKOKAN, redaktor:
Co třeba?

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
Třeba cvičení, tančení, film, hudba.

Zdeněk SKOKAN, redaktor:
Co máte ráda za filmy?

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
Co mám ráda za filmy, no, teď komedie, teď hodně komedie.

Zdeněk SKOKAN, redaktor:
Proč zrovna teď hodně komedie?

Lucie STRAPÁČOVÁ, dobrovolnice, KONTAKT bB:
No, protože jsem zažila osobní tragédii a teď hodně komedie.