Mezinárodní den nevidomých
ČT 1 13. 11. 2014
Zuzana NEUVIRTOVÁ, moderátorka:
Na dnešek připadá Mezinárodní den nevidomých. Připomíná, s jakými překážkami se musejí neustále vyrovnávat venku i doma. Například vaření. Pro většinu lidí rutinní záležitost, pro nevidomé ale těžký úkol. Pomoc jim nabídlo brněnské TyfloCentrum.
osoba:
Jedna větší červená cibule.
osoba:
Cibuli, no, to nemáme.
osoba:
Tři stroužky česneku.
osoba:
Ten tam máme.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Česnek tam máme.
osoba:
Jedna lžíce másla.
osoba:
Máslo, myslím, je.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Máslo tam máme.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
Nákupní seznam, jak ho neznáme, ani jedna položka ale nesmí chybět, aby se náročná cesta do obchodu nemusela opakovat.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Říkejte, co máme.
osoba:
No, to máme tu petrželku teď.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Česnek nám zůstal z minula a koření je na lince, pojďte si to omakat.
osoba:
Papriku, máme tu papriku, paprika sladká.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
My, když jsme s kolegyní tento kurz chystaly, tak jsme dostaly nebo vzaly jsme si klapky na oči. Obdivuju vlastně všechny, co se naučili bez zraku takto vlastně vařit.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
Nepořezat a neopařit se, při vaření asi nejtěžší úkol. Právě v kuchyni čeká řada nástrah.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Cítíš to? No, a vyrojit to, a neřízni se, opatrně, radši si to polož na prkýnku.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
Kurz má nevidomým pomoct v tom, aby byli soběstační a nebyli v tak běžné činnosti, jako je vaření, závislí na svém okolí.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
Tak, ještě, ještě nejsi, to poznáš, že budeš na konci, že by mělo trošku, vidíš, slyšíš, jak se ti nadzvedlo to víčko? Tak teď máš nadzvedlý trošku to víčko, tak si ho přidrž, než to sundáš.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
Markéta Fridrišková nevidí odmalička, doma teď vaří nejen pro sebe, ale i pro celou rodinu.
Markéta FRIDRIŠKOVÁ, účastnice kurzu:
Doma už to tam hážu úplně automaticky, vlastně mně tady ten kurz dal to, že jsem si vyzkoušela nový recepty, že jsem se poznala se surovinama, který jsem do tý doby moc nepoužívala.
Kristina ČADENI, organizátorka kurzu:
A nandej si, kolik chceš, tak já vám přeju dobrou chuť.
Markéta FRIDRIŠKOVÁ, účastnice kurzu:
Dobrou chuť.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
Deset lekcí, deset receptů, všechny dostanou účastníci po jeho skončení v Breilově písmu. Pavla Mrkvičková, Česká televize.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, moderátorka:
Jedním z účastníků kurzu vaření pro nevidomé je i dnešní host Martin Chrástecký. Dobrý večer.
Martin CHRÁSTECKÝ, :
Dobrý večer.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
S jakými překážkami se potýkáte při vaření, to už jsme viděli, ale co například každodenní pohyb venku? Je podle vás Brno přátelským městem pro zrakově postižené?
Martin CHRÁSTECKÝ, :
Ano, je přátelským městem, i když já sám jsem tak trošku samorost v tom, protože já se pohybuju v místech, kde by asi měli i ostatní problémy, ale myslím, že je přátelské, protože, protože se lidi snaží pomáhat a podporovat nás a nedovolit, aby, abysme se zranili.
Pavla MRKVIČKOVÁ, redaktorka:
A kdybyste nám měl dát nějaký návod, v čem podle vás třeba nejvíc chybujeme při kontaktu s nevidomými?
Martin CHRÁSTECKÝ, :
Je to obyčejně v tom, že toho člověka vezmete a nasměrujete tam, kde on v tu chvíli třeba ani nechce, a když prostě je nějak, v nějaké špatné náladě nebo se ho před pěti minutami pokusili okrást, tak se může vymknout a trošičku drsnějc, než, než by bylo potřeba, tak lidi se v tom případě můžou i urazit nebo: "Tak si pomož sám, jo, já se o tebe už nebudu starat." Ne, tak to je v tom, že se má člověk zeptat nebo: "Potřebujete pomoct?" Pakliže ten nevidomý slušně nebo prostě odpoví, že nepotřebuje pomoct a je vidět, že to zvládá, že třeba se nechystá skočit pod auto, tak ho v tom prostě nechat.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, moderátorka:
Říká Martin Chrástecký. Díky, že jste přišel.
Martin CHRÁSTECKÝ, :
Děkuji.