Už 33 let jsem sociálně neobratná a je mi to líto. Jak se žije s Aspergerovým syndromem?

Veronika má IQ 139, vystudovanou ekonomii, přesto ji ale někteří lidé považují za hloupou. Na mnohé působí neomaleně a často svým chováním uvádí druhé do rozpaků a sebe do trapných situací.

Nemám přátele, ani nejlepší kamarádku. Mám pár známých, se kterými se občas navštívíme, ale všechno to jsou manželovi kamarádi a jejich partnerky. Kolegové v práci mě příliš ?nemusí? a stejné to bylo na střední i vysoké škole. A tak pokud to jen trochu jde, vyhýbám se pracovním obědům i večeřím a s kolegy se mimo práci nestýkám. Nejlépe je mi doma, v kruhu nejužší rodiny. Už v dětství jsem si zvykla mít ráda samotu, ale občas propadnu sebelítosti a závidím lidem okolo, jak spolu nenuceně klábosí, působí uvolněně a evidentně se baví. Kde je můj problém? Prostě neumím nenuceně komunikovat ? jsem ?sociálně neobratná?.

Ač mám IQ 139 a vystudovanou ekonomii, považují mně někteří lidé za hloupou (vyslechla jsem si nechtěně pár rozhovorů). Jak se má sociální ?nekompetentnost? projevuje? Neumím si prostě s lidmi jen tak povídat. Neumím začít konverzaci, vstoupit a připojit se do hovoru druhých, většinou vůbec netuším, o čem bych se s lidmi měla začít bavit.