Ztrátu nohy bral jako frajeřinu. Začal získávat medaile a přežil vlastní smrt

V jedenácti vběhl pod náklaďák a přišel o nohu. Jiří Ježek se však nedal a z neposedného kluka se stal zarputilec, nejúspěšnější handicapovaný cyklista planety. Představoval si, že jednou bude profesionálním hráčem. Jako žáček trénoval na stadionu Sparty v Praze na Letné. Jenže přišel zlomový okamžik. Chvilička nepozornosti – a všechno bylo jinak.

Bylo mu jedenáct a půl, přecházeli s kamarády hlavní silnici pár desítek metrů od stánku Sparty – mířili na Letenskou pláň, samozřejmě za milovaným fotbálkem. „Kamarádi se zastavili na chodníku, ale já šel dál, nevím proč. Když jsem byl uprostřed silnice, z obou stran přijížděly tramvaje. Otočil jsem se a chtěl utíkat zpátky, ale hned při nakročení do vozovky jsem strčil pravou nohu pod zadní kola tatrovky,“ vzpomíná. Pak seděl na chodníku, pozoroval, jak má od kolena dolů rozervané tepláky a uvnitř rozmačkanou nohu, uprostřed silnice ležela jeho nová kopačka. Kupodivu necítil žádnou bolest, registroval starostlivé obličeje lidí kolem a větší a větší kaluž krve pod sebou…