Jiří Čeloud: Zlom vaz!

ČT 1
-
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Jediný okamžik a jediné chybné rozhodnutí, které mu převrátilo život naruby. Skok po hlavě do rybníka na školním výletě, fatální poranění páteře a vozík. Dnes se student ekonomie a cestovatel Jiří Čeloud snaží pomáhat těm, kteří by kvůli nerozvážnému činu mohli dopadnout jako on, i těm, kteří už na vozíku jsou. Sám nejlíp ví, jak těžké je se s handicapem smířit. Dokázal to. Podnikl několik výprav na handbiku, ze kterých sestavil dobrodružný cestopis. Ten teď promítá ve školách a rehabilitačních centrech. Dnes má za sebou podobné výpravy tři, před devíti lety si přitom vůbec neuměl představit, jak bude žít. Před úrazem dělal atletiku, běhal dlouhé tratě a skákal do výšky. Kvůli klukovině ale ze dne na den přestal hýbat rukama i nohama.

Jiří ČELOUD, :
Když jsem se vzbudil v nemocnici hned po úraze, tak jsem si říkal, že jako, nevěřil jsem tomu, že něco takovýho jako je, vůbec jsem nevěděl, že můžeš mít po úraze ochrnutý ruce, jako chápal jsem nohy, ale vůbec jsem nechápal, že, že nehýbu prsty, říkal jsem si, že, že jako to bude dobrý a říkal jsem si, že ještě do konce prázdnin třeba stihnu brigádu.

Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Jenže to se nestalo. Ruce sice rozhýbal, ale nohy už ne. S životem na vozíku se smiřoval rok. Na rozdíl od ostatních podobně postižených mužů, které potkal v rehabilitačním centru a kteří měli na rozdíl od něj třeba zodpovědnost za rodinu, ale nepropadl pocitům životního zmaru. Měl podporu rodičů a pro něho důležitý handbike, na který našetřil a začal na něm trénovat.

Jiří ČELOUD, :
Když jsem poprvý sedl do handbiku, rok po úraze, tak jsem si představoval, že to bude hrozně jednoduchý, ale po pěti kilometrech, co jsem ujel, tak jsem si musel jít lehnout a spát, protože jsem byl hrozně unavenej a dostat se do tý fáze, než jsem ujel padesát a víc kilometrů za den, mi trvalo fakt pět, šest let, takže ..., jako každodenního tréninku.

Jiří ČELOUD, :
Mám vždycky společnost, vždycky cestuju se dvěma kamarádama, kteří nejen, že jsou moji kamarádi, ale v podstatě plní funkci trochu i asistenta na cestě, protože tím, že jsem kvadruplegik, tak potřebuju pomoct v podstatě úplně se vším, takže mě dávají do spacáku, do handbiku, pomáhají mi prostě se záchodem, fakt jsou mi prostě nápomocni ve všem a vždycky cestuju se dvěma choďákama a všichni cestujeme na handbiku.

Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Zážitků z cest má spoustu a nesnáze prodává s humorem.

Jiří ČELOUD, :
Takže třeba na Islandu jsme dva tejdny jedli z kontejneru. V Izraeli jsme prostě, Izrael byla oproti Islandu dovolená, v Maroku jsme zas týden jeli ve sněhu, takže jako každá cesta měla něco, něco svýho specifickýho.

Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Se svým příběhem a se sedmdesátiminutovým filmem z marocké cesty nazvaným dle černého humoru vozíčkářů Zlom vaz! objel společně s kamarády už padesát škol a rehabilitačních center. Handbike vozí s sebou, aby si jej lidé mohli vyzkoušet.

Jiří ČELOUD, :
Je to náročný, Patriku.

osoba:
Jo, já tě obdivuju.

Jiří ČELOUD, :
Chtěl bys na tom jet pět týdnů?

osoba:
Ne.

Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Jiří Čeloud by chtěl, aby se jeho příběh i jeho dobrodružné cesty staly motivem. Motivem pro zdravé i handicapované, jak si užít život.

Jiří ČELOUD, :
My se nesnažíme lidem ukázat, aby cestovali na handbiku stejně jako já, ale aby se prostě nebáli cestovat, dělat cokoli, co je baví.

Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
S výpravami a přednáškami tenhle mladý muž nekončí. Už v dubnu plánuje další dobrodružství v sedle svých rukama poháněných strojů, tentokrát chce vyrazit do Íránu.