Autisté taky umějí mluvit

Ve společnosti panuje o autistech, tedy lidech s Aspergerovým syndromem, řada předsudků. Formy autismu se přitom zásadně liší. Některými vyjádřeními média a politici často přispívají k jejich kolektivní ostrakizaci.

V sobotu, na cestě vlakem do Prahy, se mi dostaly do rukou Hospodářské noviny a s nimi i jejich víkendová příloha Ego. Hned v editorialu jsem se dočetla, že chtěli dát na titulní stranu malého autistu, kterého fotí jeho otec, ale nakonec zvítězila nepostižená kuchařka. Že mají nepostižení lidé nad postiženými převahu v médiích, mi bylo jasné i bez toho, přesto jsem se začetla do víkendového speciálu o autistech s počáteční nedůvěřivostí.

Krom článku o fotografujícím otci autistického syna, Timothym Archibaldovi (v článku Můj syn je autista), jsem si přečetla článek Autismus není pro sraby, který pojednával o zapojení osob s poruchou autistického spektra do pracovního procesu.

Není nic překvapivého na tom, že nepostižení mají nad postiženými v médiích převahu, což neznamená jen to, že je větší pravděpodobnost, že na titulní straně časopisu najdete zdravé lidi, nýbrž i to, že když už dá takový časopis prostor postiženým, bude autorem textu zdravá osoba.