Psychosomatické poruchy

ČRo - Plzeň
-
Stanislav JURÍK, moderátor:
Osm hodin a téměř dvaadvacet minut, začíná úterní a tedy lékařská poradna, u které vás vítá Stanislav Jurík. Dnes je hostem klinická psycholožka z Fakultní nemocnice v Plzni, paní doktorka Blanka Šestáková, kterou vítám. Dobrý den.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Dobrý den.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Budeme mluvit o psychosomatických poruchách, otevíráme telefonní linku pro vaše dotazy na číslo 221554222. A když jsme použili to cizí slovo na úvod, tak bych se rád zeptal, co si představit pod tím pojmem psychosomatika?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Tak je to takový pojem, který je složený vlastně ze dvou slov, že jo, psycho - duše, somatika - tělo. A o psychosomatice se mluví jako o hraničním oboru, medicína, psychologie, psychoterapie, když bychom to shrnuli, tak se vlastně jedná o duševně podmíněné tělesné onemocnění. Tohle už bylo známo za antiky, už se tím zabývali antičtí lékaři a takový zajímavý případ už v roce 1570..., v letech teda 1577 uvedl jeden německý lékař, který pozoroval pána, kterému na veřejnosti jeho zaměstnanec jako spílal, vynadal mu, a on za dvě hodiny dostal velmi těžký astmatický záchvat, takže už v těchto letech vlastně se zase jako otevřelo, nebo se udělal trošku návrat k té, k těm chorobám nebo k reakci těla na psychickou zátěž.

Stanislav JURÍK, moderátor:
To mi řekněte, jak je možné, že se to dokáže takhle navzájem ovlivnit, co to ovlivňuje, nebo jak je to propojeno, že to duševní zdraví je ovlivněno, nebo respektive duše ovlivňuje tělesné nemoci?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
To propojení je, dá se říct, jako jednoduché, protože jestliže se nacházíme ve stresu, v situaci, která je nám nepříjemná, tak se to přenáší vlastně do naší vnitřní rovnováhy tělesné a tam si to najde některý z takových citlivých orgánů a tento citlivý orgán se na tuhle nadlimitní psychickou zátěž nějakým způsobem ozve. Takže dokonce už koncem devatenáctého století a hlavně začátkem dvacátého století se začaly vypočítávat choroby, které jsou podmíněné duševně, takže to astma, jak jsem se zmiňovala o tom případu, potom vysoký krevní tlak, který nemá nějaké jiné opodstatnění bez zjevné organické příčiny, že by třeba bylo něco v mozku nebo špatně fungovaly ledviny, potom jsou to migrenózní stavy, bolestivé stavy svalů, já bych tady třeba upozornila na to, že mezi lopatkami v oblasti počátku..., tam v té oblasti té hrudní páteře, tam je místo stresové, kam odchytáváme stres, v takové té středověké literatuře se o tom mluvilo jako o místě, kde nesl Ježíš kříž a tam, že máme své citlivé místo, ale spousta lidí, když je ve stresu, tak to cítí, jak mezi těmi lopatkami jim ty svaly ztuhnou, jak se, kam se to promítá, promítne se to jako obruč do dýchání, do pocitu tísně kolem srdce a mohli bychom jmenovat další nepříjemné pocity. Další takový citlivý orgány jsou, je zažívací ústrojí, jo, spousta lidem třeba se udělá špatně po nějaké nepříjemné stresové situaci, před zkouškou někdo běhá na záchod, jo, někdo má opačné, opačné zase potíže, zajímavé třeba je, že i funkce štítný žlázy velmi reaguje na stresové situace, protože ten stres, který proběhne, to tělo ho přijímá, že jo, přes ty smyslové orgány, tak se tam začne rozkládat až vlastně na tu, na takové ty nejnižší biochemické pochody, a ta emoční paměť, která je uchována v těch amygdalách, což jsou takové malé mandličky, které jsou umístěné v limbickém systému, tak ty zareagují už biochemicky. Takže...

Stanislav JURÍK, moderátor:
Děkuju, já jsem rád, že to mám takhle vysvětleno, protože když vezmete orgán po orgánu...

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Ano.

Stanislav JURÍK, moderátor:
...tak ono to spolu opravdu souvisí.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Ano.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Myslím, že s tím posluchači mají zkušenosti. Mohou se koneckonců zeptat v naší dnešní poradně Blanky Šestákové na telefonu 221554222, my máme otevřenou i SMS bránu, kde mohou posluchači psát SMSky na číslo 605558888. A těch možností kontaktovat paní doktorku Šestákovou bude dnes ještě více, protože bude i na chatu ve Fakultní nemocnici, i o tom budeme mluvit, a budeme mluvit i tom, jestli ty psychosomatické poruchy se objevují už v dětském věku, a to hned po písničce.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Posloucháte lékařskou poradnu Českého rozhlasu Plzeň, dnes s klinickou psycholožkou z Fakultní nemocnice v Plzni, paní doktorkou Blankou Šestákovou, povídáme si o psychosomatických poruchách a my jsme tady už během písničky zaznamenali jeden telefonát od paní Jany z Tachova, která se ptá na to, jestli ty příznaky stresu, to znamená ta bolest třeba mezi lopatkami nebo různé další projevy, nemohou být lékaři zaměňovány, ty svoje příznaky, za onemocnění, které mu se říká myasthenia gravis, pokud jsem si to dobře napsal, tak jestli dokážete odpověď?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Tak to je neurologické onemocnění a v podstatě je to onemocnění, které souvisí s autoimunitním systémem. A my, když jsme tady vyjmenovávali různé ty choroby, tak jsme se ještě k tomu imunitnímu systému nedostali, protože imunitní systém je jeden ze systémů, který je velmi jako citlivý k přetížení, zatížení, k negativnímu stresu a nastřádá se to tam jako do pokladničky a potom, potom když už je to vysílení tak velké, tak se to, tak se to někde projeví. Tadyhle u té choroby já si myslím, že přece jenom, jako jestli to bylo paní diagnostikováno nebo někomu v okolí, tak jako ta diagnostika byla pečlivá, provádí ji tady neurolog a jestliže takovou diagnózu tedy vyřkl, tak určitě k tomu měl teda opodstatnění, ale pochopitelně, že spouštěcím mechanismem je tam ta autoimunita, která může léta trpět nějakým nezvládnutelným stresem, který si ten člověk jako, jako neuvědomuje. Takže já si myslím, že už teďko jsou i lékaři už osvícenější, že to není jenom to bio a že už přece jenom tedy, jestliže se takováhle diagnóza teda vyřkne, tak mají proto své opodstatnění metody diagnostické, ale rozhodně člověk s takovouhle diagnozou by měl být na sebe pečlivý a těm negativním stresům se vyhýbat nebo hlavně si uvědomit, jako co může unést a co už unést nemůže a nezatěžovat se nadlimitně.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře, děkuju za odpověď. Máme někoho dalšího na telefonu. Dobrý den.

posluchačka:
Dobrý den, já bych měla dotaz na paní doktorku. Heleďte, mám syna, který byl zdravý, prostě všechno to, chodil do zaměstnání a najednou jeden den umřel mu otec, pak ztratil zaměstnání a teď má jako neklid nohou, pochoduje, občas pohodí hlavou, jestli to lze léčit a jestli se z toho vyléčí. Děkuju za odpověď.

Stanislav JURÍK, moderátor:
My děkujeme, hezký den, na shledanou.

posluchačka:
Na shledanou.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Paní doktorko?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Tady naše posluchačka popsala několik nadlimitních zátěžových situací, které patrně šly velmi rychle za sebou, a ten jedinec je nebyl schopen zpracovat. Já bych třeba tady uvedla příklad s tím úmrtím otce, slavný Freud, Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, když šel z pohřbu svého otce ve Vídni, tak najednou omdlel. A tenkrát si to propojil a začal uvažovat právě psychosomaticky, on byl původně neurolog, že tadyhle ta nadlimitní emoční zátěž, ten nadlimitní stres, že může vlastně toho člověka úplně paralyzovat, že ho, že může tedy zkolabovat a od toho se začalo odvíjet i takovéto vnímání té psychiky a toho tělesna, a tam ta ztráta zaměstnání, nevím, z jakého důvodu ta ztráta zaměstnání byla, jestli snižovali stavy a nebo naopak, jestli třeba ten zaměstnanec se nemohl překlenout přes tu, to úmrtí, přes tu ztrátu a jeho výkonnost byla nějakým způsobem zhoršena, že, a potom došlo tedy k tomu, že tam vznikly určité neurologické problémy, to je ten syndrom těch neklidných nohou, jak říká paní, že její syn pořád pochoduje a že je neklidný, tak tohle, tam je zapotřebí kombinace psychofarmak na zklidnění, neuro..., s neurologickou léčbou a pak určitě je vhodná nějaká psychoterapeutická péče, rehabilitační péče, čili, když už se to takhle rozjede a nakumuluje, tak potom už ten přístup k tomu onemocnění musí být tedy, musí být komplexní.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře. Děkuji za odpověď. Teď budeme odpovídat někomu dalšímu z posluchačů. Dobrý den.

posluchačka:
Dobrý den, tady posluchačka z Klatovska. Srdečně zdravím. A mám takový dotaz na paní doktorku, zda úzkostná porucha taky může patřit mezi ty psychosomatické poruchy, jak se léčí a zda taková psychoterapie pomáhá a jak probíhá taková psychoterapie, děkuju pěkně.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Taky děkujeme, prosím.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Tak úzkostná porucha, která je poměrně v současné době hodně frekventovaná, vzniká na základě negativní zkušenosti. Člověku se třeba něco nepovede, nebo naopak, má strach při nějaké závažné nemoci o svého bližního nebo sám prodělá závažnou nemoc, kterou třeba překoná, já můžu uvést třeba infarkt, někdo prodělá jeden infarkt a víc se tím nezatěžuje, ale přeci lidé, kteří jsou citlivější, kteří jsou psychicky labilnější, si z toho můžou vytvořit problém, dá se říct fóbie, a z každé třeba toho píchnutí na tom hrudníku, bolesti té ruky, jako zpanikaří, tady, abychom vysvětlili, co je to ta úzkostná porucha.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Ano.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
A ona se potom, když se to včas nepodchytí, tak ona se opravdu rozvíjí a tomu, ten člověk se dostává do fáze, kdy je mu takzvaně psychicky zle, protože má ze všeho prakticky strach, může se stát, že odmítá potom vycházet z domova, tady je na místě dobré ošetření psychiatrem, čili dobře zavedená léčba a já teďko v poslední době docela jako na tu úzkostnou poruchu preferuji skupinovou psychoterapii, kde je teda skupinka lidí s podobnými problémy a pod vedením toho psychoterapeuta si tam ten, ty problémy otvírají, slyší i teda jiné názory a jestliže tam třeba ta úzkostná porucha se vyloženě třeba týká nějakého orgánu somatického nebo nějaké aktivity životní, tak ta psychoterapie má být zaměřena tak, aby ten člověk snížil tu přecitlivělost buď k tomu svému orgánu nebo k nějaké té životní situaci, je to trošku běh na dlouhou trať, ta úzkostná porucha jako musí být v první řadě dobře ošetřena medikamentózní léčbou, tím psychiatrem a v součinnosti s tou psychoterapií jako potom mívá úspěch.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře. Slíbili jsme v tom předešlém vstupu, že se krátce zmíníme o tom, jestli ty psychosomatické problémy mívají i děti. Tak ano nebo ne?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Ano. A přibývá jich. Přibývá jich, protože já teď už budu jako ti všichni, co hlásají, že dnešní děti už nejsou ty děti, jako jsme byli my, ale to já to vysvětlím jako jednoduše. Ve vývojovém období našeho života máme takové úseky, kdy se opravdu potřebujeme vylítat, vyběhat, a to je to dětství. To je to dětství. A jelikož teda současná organizace volného času dětí je předimenzovaná, je přeorganizovaná, takže ty děti na to také, na tu nadlimitní zátěž, nadlimitní očekávání nebo i na šikanu ve škole, reagují různě. Velmi často to bývá kašel, častá nemocnost a nešťastné bolesti břicha a poruchy prostě zažívání nebo vyměšování. A těch dětských pacientů s těmito problémy velmi a velmi přibývá. Ono nejtěžší potom na tom je, při té léčbě rozbít ten rodinný systém, ten kruh, tu filozofii, kterou si ta rodina, rodina dala, jo, jsou děti, které..., si ty rodiče neuvědomí, že jsou unavené, jeden kroužek, druhý kroužek, příprava na gymnázium a ještě maminka chtěla přidat ještě jednu sobotní přípravu a divila se, že holčička je pobledlá, unavená a že jí prostě nic nebaví, tak já jsem spočítala, že ona má v týdnu tři hodiny volna.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Tak je jasné, že na tomto příkladu jste nám to ukázala, no, to je nabíledni, v každém případě ještě pořád se můžete ptát, otevřeme zase telefonní linku na 221554222. Chodíte také celá řada SMSek, odpovíme na ně do devíti hodin, kdy naše lékařská poradna skončí, ale paní doktorka bude naším hostem i dnes mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou, navíc s ní přes den můžete chatovat, takže určitě na váš dotaz dojde.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Posloucháte lékařskou poradnu Českého rozhlasu Plzeň, už je tři čtvrtě na devět, tak se vrhneme na další dotazy posluchačů. Na telefonu čeká paní Marie. Vítejte, dobrý den.

posluchačka:
Hezké dobré dopoledne, milí Stáníčku Juríku a milá paní doktorko Blanko Šestáková.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Dobrý den.

posluchačka:
Tady Sivá Marie. A prosím pěkně, mám takový dotaz, já jsem začala studovat v roce 61, to už je historie, bylo mi 13 roků, a za rok a půl, až než mě poslali do Prahy, to jsem procházela různými diagnozami, takhle to bylo, a potom teda to uzavřeli, až když to vyšetřili jako hemolytickou anémii nesférocytární autoimunní a že to mám získané. A, no, to se léčilo, potom se teda daly ty kortikoidy a tak dále, potom nějaká transfúze, a to jde jako vlnama, že to je chvíli až potom jsem měla..., to vlastně bylo dobrý, pak zase ne, a teďko paní doktorka Třísková v Plané na interně řekla, že ta věda dneska je malinko někde jinde a že tu chorobu mám spíš teda vrozenou. A po nějaké zátěži, po nějaké zátěži, psychické nebo fyzické, že ta choroba u mě vzplála. A potom teda mi vyřízli v roce 96 v listopadu a vysypala se na mě kopřivka, takhle to, když to vypitvali, a uzavřeli to teda, že mám systémový lupus eritomatodes, tak jsem se chtěla zeptat, jestli je to o tom, o čem dneska hovoříte.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Jestli patříte do těch psychosomatických poruch.

posluchačka:
Ano.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře, dobře, zkusíme na to odpověď. Paní doktorka už přemýšlí, jak odpovědět a myslím, že už má odpověď na jazyku. Tak prosím, děkuju, paní Marie, díky.

posluchačka:
Taky vám děkuju. A přeju krásný pohodový den a stále slunce v srdci.

Stanislav JURÍK, moderátor:
I vám, díky, na shledanou.

posluchačka:
Díky, na shledanou.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Děkujeme. Tak já stručně, já stručně odpovím, pochopitelně, že tam může být genetický vrozený /nesrozumitelné/, s tím musíme počítat, a to bývají ta slabá místa, o kterých jsem před tím mluvila. A po nějaké zátěži, může to být ale i infekce, která člověka navštíví, tak se tam, tak se tam rozjede to autoimunitní onemocnění, které diagnostikovali, léčili, drželi v rámci nějakých tedy jako norem. A u toho lupusu, tam se to popisuje, že ten je velmi citlivý na psychickou zátěž. Takže je docela dobře tedy možné, že to vyvrcholilo teďko tím revmatoidním onemocněním, že to vyvrcholilo teda tím, tím lupusem, ale dá se také léčit ten lupus, ale furt vlastně se točíme v tom, že tam byl imunitní systém té paní už od narození nějakým způsobem slabší a prostě ty životní zátěže jako se nastřádaly a teď se to projevilo tím lupusem vulgaris.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Takže dá se říct, že je to jako schody, že se prostě přidává zátěž, zátěž, zátěž.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Ano, přidává, přidává, no, také se ví, že už asi do pětadvaceti let proděláme dvě stě závažných chorob, s kterými se musíme poprat.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Vypořádat. No, to jste mě nepotěšila tedy. Pojďme na SMSky, které přišly za tu dobu, co si tady povídáme v lékařské poradně. "Dobrý den, prosím paní doktorku o radu, jak postupovat, mám-li cholesterol sedm a není to zaviněno nevhodnou stravou, ale podle ošetřující lékařky psychikou." Tak.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Na cholesterol jsou různé studie, různé názory, někteří tomu přikládají velký význam, někteří tomu přikládají menší význam, tak jako já bych to zase tu hodnotu tak dramaticky neviděla, záleží také na věku. A znám lidi, kteří jsou potažený kůží, hubení a mají vysoký cholesterol a když jsem to konzultovala s jedním diabetologem známým, tak mi řekl, že kolikrát ty diety jsou horší než lepší, že se to tělo brání a nakonec si ten cholesterol jako vytváří sám. Pochopitelně cholesterol je obranná reakce a jestliže ta dotyčná paní je v nějakém dlouhodobém negativním stresu, tak on si tam ty tuky ukládá, aby měl z čeho brát.

Stanislav JURÍK, moderátor:
To znamená, že ideální rada je zbavit se stresu.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
No, tak..., anebo ho regulovat, jo, a to, na to bychom potřebovali víc času, než je teďko.

Stanislav JURÍK, moderátor:
To je pravda. Je pravda, že v pořadu Co vás zajímá mezi šestou sedmou dneska je skoro celá hodina, tak kdybychom to věnovali tomu...

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Budu s tím počítat.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobrá. Věnovat to tomu, jak odbourat stres, bylo by to krásné, mimochodem se jeden z posluchačů právě ptá na to, na nějaký recept, jak se stresu zbavit, tak mu odpovídáme, poslouchejte večer. A tentýž posluchač píše: "Co prosím znamená syndrom bílého pláště. Existuje něco takového? Vašek."

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Syndrom bílého pláště existuje, nemají to jenom děti, když vstoupí do ordinace a brečí, protože je prostě to bílé oblečení šokuje, ale jsou přecitlivělí jedinci, kteří už předem mají obavy, už tam vstupují s obavou, že budu mít vysoký krevní tlak, že jim ten lékař něco najde a v podstatě dojde u nich k takovému vnitřnímu napětí a tenzi, že opravdu ten vysoký krevní tlak si vyrobí. A tam by bylo docela dobré, kdyby se naučili nějaké dechové cviky, aby to, jak se říká, rozdýchali než udělají ten krok do té ordinace a aby se dokázali takovou autorelaxací i zklidnit, jo.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Takže je to, existuje to a i se to popisuje vždycky třeba v nějakém nálezu syndrom bílého pláště.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře, děkuju. Další SMSka zní takto: "Mám dotaz, máme dítě předškolního věku, občas se budí kolem třetí hodiny ráno a vidí andělíčky, se kterými si hraje, jaká je příčina a jak to odstranit." Děkuje Marie z Plzně.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Tak jestliže to dítě se vzbudí ve tři hodiny, bývá to v tomto věku a je to z toho důvodu, že je tam, že to je období, kde je velké množství informací, a teďko kdyby, já nevím, jestli se to teď v současné době jako zvětšilo, ale bylo to kolem Vánoc, mluvilo se o andělích, takže ty děti, je to takový druh prostě, já nechci říct přímo nočního děsu, protože pro to dítě to asi není nepříjemné. A já zastávám takový názor, ať mu vyrobí nebo ať mu koupí nějakýho andělíčka, s kterým bude spát a ono se mu to, ono to postupně odezní, hlavně se z toho nesmí dělat věda.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Takže ten, ten stav je prostě dočasný.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
To je dočasný stav, třeba až absolvují nějakou dovolenou nebo budou na hradech a budou tam rytíři, tak jako musíme počítat s tím, že dětská fantazie a sny jdou ruku v ruce, ale sny nejsou škodlivé, protože nám uvolňují emoce. A ty andělíčky asi on má rád nebo ona má ráda, tak si s nima hraje.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobrá. Ještě jednu SMSku odpovíme od posluchačky z Chebu. "Dobrý den, prosím, má nějaký vliv psychosomatika na premenstruační syndrom, pokud ano, jak tento syndrom zmírnit?" Děkuje za odpověď paní posluchačka.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Má na to, premenstruační je velmi ovlivněný psychikou, teoreticky, kdybychom ho měli zmírnit, období před tím mensesem, bychom si neměli dávat žádnou nadlimitní zátěž - pracovní, osobní, pochopitelně, že nejsme ve skleníku, že to jde docela někdy těžce, a tam vzrůstá hormonální napětí v těle a když do toho přijde teda ten stres, tak se to umocní, člověk je neklidný, protivný, špatně spí, doporučují se různé bylinky, které to, které to pomáhají tedy zklidňovat, prodává se v bylinné lékárně nebo antistres, to jsou také lisované bylinky, vždycky by tam měl být chmel, kozlík lékařský a meduňka.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře. Děkuju za odpověď. Skončíme úplně obecnou otázkou, jakou roli hraje psychika v léčbě, protože teď bych rád narazil na takové ty placebo léky, že jo, pacientovi podáte tabletku a on to je třeba jenom vitamin C a je to třeba lék na nějakou závažnou nemoc a tak dále.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Psychika v každé léčbě hraje velmi významnou roli. A musí se počítat s tím, že musíme, když nám něco je, tak to musíme nějakým způsobem zpracovat, někomu se to povede lépe, někomu se to povede hůře, záleží taky na těch symptomech toho, co nám jako je, když vás strašně začnou bolet záda, tak pochopitelně jako nemůžete jásat a dostat se z toho stresu, proto také třeba v některých těch studiích amerických je, že při bolesti zad oni dávají malou dávku anxiolytik, to jsou léky na zmírnění úzkosti, tím ty svaly to zakousnutí jako, jako povolí. Čili dnešní medicína s psychikou už musí počítat, že není možné říct, vy máte angínu a s člověkem to psychicky neotřese, že bolí ten krk, jsme schvácení, prostě to se všechno odrazí, infikujeme centrální nervový systém.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Co říkáte na pořekadlo věř a víra tvá tě uzdraví?

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
No, víte co, jako pro průběh léčby a spolupráci s lékařem nebo s psychoterapeutem je toto pořekadlo poměrně jako důležité, jestliže a priori řeknu, mně nic nepomůže, tak opravdu pak si myslím, že je zbytečné oblézat různé instituce, ono to má i svoji diagnózu, jmenuje se to syndrom špitální vši, a ti lidé furt tedy obchází různé ordinace a hledají ztvrzení nějaké své choroby a hlavně zázračného léku.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Děkuju i za tohle, o tom syndromu už jsem nevěděl a myslím, že ani posluchači. V každém případě vy máte dneska hodně nabito, co se týče práce, teď už s lékařskou poradnou končíme, pro tuhle chvíli naše vysílání, ale jak už jsem předeslal, mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou budete hostem našeho pořadu Co vás zajímá, kde psychosomatické poruchy probereme znovu a možná dáme posluchačům i recept na to, jakým způsobem se toho stresu zbavit, asi to nebude úplně...

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Pečovat o sebe. Pečovat o sebe, aby nás stres neničil.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Tak to je důležité, velmi důležitá poučka. A hlavně chci upozornit na chat na Fakultní nemocnici, to znamená na webu této nemocnice fnplzen.cz. Můžete napsat dotaz paní doktorce, dnes, tuším, že od deseti hodin, že to funguje.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Je tam napsáno od deseti hodin.

Stanislav JURÍK, moderátor:
A vy budete odpoledne odpovídat.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Já budu odpovídat odpoledne, až tak kolem té druhé hodiny.

Stanislav JURÍK, moderátor:
Dobře. Naším hostem dnes byla klinická psycholožka z Fakultní nemocnice v Plzni, paní doktorka Blanka Šestáková. Večer se budeme těšit, na slyšenou, díky.

Blanka ŠESTÁKOVÁ, klinická psycholožka, Fakultní nemocnice Plzeň:
Na shledanou.