Rain Man zasel spoustu mýtů o autismu. Já se je teď snažím bořit

"Chtěl jsem podat zprávu o tom, že zažité stereotypy o autismu jsou jen mýtus." Rozhovor s režisérem Jarem Vojtkem. Jak těžké bylo sblížit se s malými autisty,

Jak těžké bylo sblížit se s malými autisty, o nichž je známo, že jsou spíše samotáři a neradi navazují kontakty?

Samotná režie vycházela z dlouhého navštěvování všech postav, jejich důsledného pozorování a z rozhovorů s nimi.

V první řadě jsem si musel získat jejich důvěru, aby nebyli vyrušení, když jsem je navštěvoval. Po nějakém čase, když si na moji přítomnost zvykli, jsem teprve mohl začít natáčet samotný film.

Ty situace jste inicioval, nebo nechal volně plynout?

Něco mezi tím. Film je v základě jakousi rekonstrukcí situací z jejich života. Postupně jsem se propracoval dále a některé situace jsem mohl "iniciovat" a pak sledovat jejich vývoj bez zásahu režie.

Vybíral jste čtyři hrdiny vašeho snímku záměrně tak, aby byli velmi odlišní a porucha se u nich projevovala různě? Chtěl jste ukázat, jak těžko zařaditelná a definovatelná tahle porucha je?

Přesně tak. Autismus je zvláštní i tím, že žádní autisté nemají zcela stejné projevy. Každý je jiný a jedinečný.

Snažil jsem se vytvořit strukturu těch nejvýraznějších. Navštěvoval jsem Autistické centrum a tam jsem se zkontaktoval s dětmi a jejich rodiči. Ty odstíny různorodosti vycházejí z jejich skryté povahy.

Asi každého diváka zaujme obrovský pokrok, který před kamerami udělal dříve velice agresivní a nešťastný Andrej poté, co se jeho otec-neurolog zasadil o výstavbu zařízení pro autisty "Drahuškovo". V dokumentu je nicméně naznačeno, že má potíže s financováním. Myslíte, že by snímek mohl přesvědčit slovenské instituce o tom, že je potřebné?

Věřím, že ano. To byl také jeden z důvodů, proč film vznikl.