Mám roztroušenou sklerózu, možná skončím na vozíku: Chci bojovat!

Poznaly jsme se při charitativním běhu pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Když jsem se jí ptala, proč takovou akci pořádá, řekla mi: "Jsem také nemocná. A dá se s tím žít. Chtěla bych, aby to lidé věděli."

Začalo to pomalu a plíživě. "Měla jsem dva měsíce po porodu dcery a objevil se mi pásový opar," začíná vyprávět Míša. "Přidaly se motání hlavy, brnění pravé části těla, tah doprava a také pády. Měla jsem pochopitelně strach, co se děje, tak jsem zašla ke své lékařce, která mě poslala na neurologii," popisuje Míša. Když nic nenašli, Míše doporučili navštívit psychiatra. Předepsal jí antidepresiva.
Nejsem blázen!

Jenže jí bylo jasné, že příčina problémů je někde jinde. Jak ji najít? "I když se můj stav velice rychle zhoršoval, tak kamkoliv jsem přišla, tam mě odmítli s vyjádřením, že po neurologické stránce jsem v pořádku a problém mám v hlavě," popisuje Míša svou bezmoc. To období, kdy nevěděla, co jí je, prý bylo nejhorší. "Smířila bych se s jakoukoli diagnózou, hlavně abych už věděla, o co jde, a mohla začít s léčbou."