Jaké mýty jsou spojené s péčí o lidi s Alzheimerovou chorobou

ČRo Plus
-
Libor DVOŘÁK, moderátor:
Netradičními instalacemi v ulicích Prahy 7, totiž umístěním chodítek pro seniory a nákupních tašek v reflexních barvách do veřejného prostoru upozorňuje pečovatelské centrum této městské části. Na kampaň o potížích spojených s péčí o lidi trpící Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demence. Cílem kampaně je také vyvrátit mýty a podpořit informovanost veřejnosti o práci s těmito lidmi. Na telefonní lince je v tuto chvíli paní Marie Hronová, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7. Dobrý den, paní ředitelko.

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Dobrý den. Zdravím.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Před pár hodinami jste na Strossmayerově náměstí představili kampaň, o které jsem mluvil. Myslíte si, že lidé o problematice péče o lidi s Alzheimerovou chorobou nejsou dostatečně informováni? Já mám pocit, že se o tom mluví poměrně často.

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
No, já jsem o tom přesvědčená, že jsou nedostatečně informováni. Já se s tím setkávám v praxi dnes a denně. A dokonce jsem přesvědčená o tom, že o této problematice nejsou dostatečně informováni ani někteří odborníci. Tím myslím, praktické lékaře. Když přijde rodina s, se seniorem třeba do takovéto ordinace, tak se častokrát dozví, že zapomínání patří ke stáří. Ale tak to není. Tak to ne, nepatří prostě ke stáří.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Podle České Alzheimerovské společnosti postihuje toto onemocnění v současné době přibližně sto čtyřicet tři tisíc Čechů a Češek?

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Ano.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
To je opravdu dost. Můžete stručně popsat takové ty nejběžnější příznaky?

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Tak, ty nejběžnější příznaky jsou velmi pestré. Jsou různé. A může to u někoho začít špatným třeba vybavováním si slov. Někdo se začne špatně orientovat v cizím prostředí, například přijede do cizího města, nebo je tam poprvé. A už se nemůže vrátit, hůř hledá. Někdo zapomíná víc, někdo špatně vyslovuje. Je to úplně ta, ty příznaky jsou velmi různý, velmi pestrý. A je to podle toho, která část toho mozku je zasažena tedy těmi amyloidními plaky.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Ta vaše kampaň cílí hlavně na ty, alespoň si myslím, kdo pečují o lidi s degenerativními onemocněními.

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Ano, ano. Ano.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Jaké mýty byste ráda v téhle souvislosti vyvrátila, paní Hronová?

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Ráda bych vyvrátila mýtus, že to zvládnem. Za prvé. Že to přece, to musíme se postarat o maminku my sami. Za druhé ten mýtus právě tý, o tom, že, že zapomínání patří ke stáří a takové to ztrácení věcí a, a zakládání věcí, že to prostě je běžný příznak stáří. Tak aspoň tyto dva mýty bych chtěla vyvrátit. A tak pravidelně je vyvracíme i na našem Čaji o páté. Teďko ten nejbližší se bude konat ve čtvrtek 21. dubna v sedmnáct hodin u nás v Tusarově ulici v domě s pečovatelskou službou třeba. Tak, tak tam chodí víceméně někteří už rodinní příslušníci, kteří vědí, o čem ta nemoc je. A chodí tam právě dost často i úplně lidi, kteří se jdou jenom zeptat, jak to teda vypadá s jejich maminkou, nebo tatínkem, nebo tak.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Když už mluvíme o těch rodinách, paní Hronová, jaké jsou největší potíže spojené, dejme tomu, s domácí péčí o takového pacienty?

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Největší, já bych řekla, ta největší potíž je ekonomická. Ta rodina velmi strádá ekonomicky. Takže bysme jim v první řadě pomohli vyřídit třeba příspěvek na péči o takového blízkého člověka. Proto..., další věc je přetíženost, naprostá přetíženost. My se ptáme třeba, kolikrát museli odejít dřív z práce v poslední době, nebo co vás to vlastně stojí všechno. Protože potom v tý další fázi samozřejmě hledají nějakou pomoc. A tak ta první, první příprava je na, na tu, na tu ekonomickou zátěž. A druhá je samozřejmě psychologická zátěž. Je to nesmírně stresující, protože když vám zemře někdo blízký, tak zemře jako, prostě zemře, je to, je to bolestivý. Ale takhle těm, většinou těm dcerám a synům ta, ta maminka nebo tatínek prostě odchází dennodenně, ztrácí ty kompetence. A je to dlouhodobej těžkej proces. A vlastně už to jakoby není on. Jo, ten, ten tatínek, kterýho znali dřív. Takže je to nesmírně náročný na psychiku. Hm.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Paní ředitelko, Pečovatelské centrum Prahy 7, které vedete, nabízí řadu aktivit pro veřejnost. Teď jste o jedné mluvila. Jaké aktivity pořádáte pro klienty s Alzheimerem a demencí?

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Tak, jo.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Ano, prosím.

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
A s jinými typy demence. No, tak máme právě zase podle toho, jakou pomoc potřebují, ta rodina. Tak v první řadě nastupuje pečovatelská služba, která může přijít na několik hodin domů. Podat, pomoct s jídlem, aby ten klient taky co nejdéle zůstal ve svém prostředí. Další pomoc odstupňovaná je denní stacionář, kde si ti příbuzní svého blízkého seniora dovedou do stacionáře, a ten tam se zabývá různými cvičením, cvičením paměti, taneční terapie, běžný věci, vařej tam, pečou a tak, prostě takovej celodenní program je v denním stacionáři. A vypadá to, že je to tam hodně baví. A poslední ta odlehčovací služba pobytová, kdy rodina si potřebuje oddychnout na delší čas, potřebuje odjet, třeba do lázní ten pečující. Tak máme pobytovou službu třeba na čtrnáct dní nebo na tři týdny, nebo na měsíc, to je různý.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Takže to byla paní magistra Marie Hronová, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7. Paní ředitelko, děkujeme a přejeme hodně síly a zdaru ve vaší určitě záslužné práci. Na slyšenou.

Marie HRONOVÁ, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7:
Taky děkuji. A na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Na slyšenou.