Správně vidíme jen srdcem

Nevidomá Helena Křiváčková se s životním osudem pere víc než statečně

Osud se s Helenou Křiváčkovou nemazlil. Narodila se s oční vadou. Ve dvanácti přišla o pravé oko, před pětadvaceti lety oslepla úplně. K tomu se přidaly i komplikace se srdcem a štítnou žlázou. Pětapadesátiletá Helena Křiváčková však odráží rány osudu statečně. Život se snaží brát pozitivně. Ale jak sama přiznává, byly chvíle, kdy to chtěla "zabalit". A tvrdí, že kdyby byli lidé víc ohleduplní nejen k nevidomým, ale především sami k sobě, byl by život o něco veselejší. I přesto, že nevidí, věnuje se sportu, který se jmenuje showdown. Principem hry pro dva, nebo čtyři hráče je vstřelit gól do soupeřovy brány. Míček je ozvučený, v místnosti je absolutní ticho a nevidomý se musí orientovat pouze sluchem, což není vůbec jednoduché. Před dvěma lety vybojovala na mezinárodním turnaji pro nevidomé ve Švédsku čtvrté místo.

Stále se věnujete showdownu?
Letos mi bude šestapadesát, zdravotní problémy přetrvávají
a konkurence je hodně silná. Hrají daleko mladší holky, které to ale mnohdy se mnou nemají lehké a občas je dokážu i porazit. Jsou to pak pro mě sladká vítězství. Způsob hry hodně přitvrdil a to není nic pro mě. Už je to spíš o síle. Já totiž už od mala miluji lední hokej.
A jak to vnímám, i tady je to čím dál víc o síle, hrubosti, připadá mi, že už to mnohdy ani o sportu není.