Příběh nevidové Martiny: v domácnosti

Radiožurnál
-
Jiří CHUM, moderátor:
A každý den v tomto řase můžete poslouchat našeho nové příběhy. Tento týden je to příběh 27leté Martiny ve světě nevidomých. Martina se slepotou žije už 2 roky. Už jsme sledovali, jak se vrátila k běhání a jak se zbavovala obav chodit s bílou hůlkou. Dnes ji navštívíme v jejím pražském přechodném bydlišti v Rehabilitačním centru pro nevidomé Dědina.

Martina, nevidomá:
Dobrý den.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Dobrý den.

Martina, nevidomá:
Pojďte dál, já vám vítám tady u mě v mém momentálním přechodném bydlišti. Takový můj studentský pokojík. Tak teď jsme vešli do předsíně. Posluchači teďka můžou si to představit, jaký to je pro mě, když někam poprvé přijdu.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Dáváte si pozor takhle, jak jsou tady akorát tady zrovna bokem beru za takovou kliku a jak jsou ty různé výčnělky, má už člověk takhle zautomatizováno, že v té výšce boků si má dávat pozor?

Martina, nevidomá:
No, měl by.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Anebo tam má modřiny.

Martina, nevidomá:
Modřiny.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Když já jako vidící člověk si řeknu podejte mi, Martino, papriku.

Martina, nevidomá:
/Nesrozumitelné/ podávám papriku. No já musím přesně vědět, kde co mám.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Všiml jsem si toho rádia, Martino, když si pouštíte hudbu, jak to uděláte?

Martina, nevidomá:
Normálně šteluju tím kolečkem, poslouchám teda váš Radiožurnál.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jo, bezva.

Martina, nevidomá:
Nemám moc čas koukat na internet, číst si zprávy, takže si tady pustím zprávy z rádia.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jak se čtou zprávy z internetu bez možnosti vidět ten text?

Martina, nevidomá:
Ono je to přímo čtení toho textu jako když vy na to koukáte na jakoukoli stránku, co si otevřete na internetu, tak mně to vlastně přesně to, co tam je, tam mi to čte ten odečítací software na tom telefonu nebo na tom počítači.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Martina si tady listuje s telefonem a přitom reaguje na černý displej, a ten displej reaguje na vás, takže báječně to funguje. Ale já teda ...

Martina, nevidomá:
Teď jsem vám ho zapla.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jo děkuju.

Martina, nevidomá:
A já možná trošku to zpomalím, aby tomu bylo rozumět.

záznam z mobilního telefonu, čtení z internetu:
Slova, rychlost čtení 45 %, za nabourání desítek ...

Martina, nevidomá:
Tak a já když si to chci jako přečíst ten článek, tak ho rozkliknu a ono mi to vlastně začne číst ten článek úplně jakoby celý, který tam je na tom internetu.

záznam z mobilního telefonu, čtení z internetu:
Noční linka, čas pro vaše příběhy.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jsou úplně praktické oblasti péče o sebe sama, jako žena se musíte chtít upravit, obléct, člověk se musí sám najíst, bydlíte tady úplně sama.

Martina, nevidomá:
Teď už to zvládám víceméně sama. Jednou týdně sem teda chodí paní uklízečka vytřít, ale to neznamená, že já si tady neuklízím. S jídlem to tady teda máme vyřešený tak, že nám tady vaří, ale samozřejmě, když prostě si chci dát něco jinýho, tak si to můžu dojít do kuchyňky připravit. Taky jsem se to musela učit, bylo to hodně těžký. První, co jsem začínala jíst, tak prostě bylo z hluboký misky a lžící no, samozřejmě jako vůbec se trefit a ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Ve smyslu trefit lžící do úst?

Martina, nevidomá:
Přesně tak.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Fakt?

Martina, nevidomá:
No jako takhle vám to přijde k smíchu, ale zkuste si to, že jo ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Já? Vy se smějete.

Martina, nevidomá:
No protože si pamatuju, jak mi to nešlo a jak jsem měla knedlíky a omáčku všude a padalo mi to po stole, no a nakrájet maso nožem a vidličkou, neřešitelnej úkol, to skoro člověk má jako chuť to vzdát a radši se nenajíst a dát si rohlík suchej, aby to nemusel ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Vy jste taková štíhlá, to je fakt.

Martina, nevidomá:
Tak samozřejmě teď už jsem schopná jít i do restaurace a objednat si tam těstoviny a jíst tam docela kultivovaně.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Proč si tedy nedat další schůzku s Martinou někde v restauraci, nebo kavárně. Odhalíme tak, i jaké nástrahy na slepého člověka čekají ve světě vidících. Na procházku do obchodního centra zve zítra ráno po třičtvrtě na devět Ivan Studený a Příběhy Radiožurnálu.